Druhá světová válka zanechala mezi Vltavou a Sázavou nesmazatelnou stopu

Naučná trasa má celkem 10 zastavení a vede od zámku v centru Hradištka kolem domů a přes les k přehradě ve Štěchovicích. Než však vyrazíme, využijeme toho, že se nacházíme mezi dvěma řekami a vyrazíme na soutok, kterému místní říkají Sekanka. Od zámku je vzdálený asi dva kilometry. V jeho okolí archeologové našli předměty spadající do hluboké minulosti. Už ve středověku na něm žili a pracovali poddaní ostrovského kláštera benediktinů.

Jakmile se dostanete na konec silnice, která vede z centra Hradištka, narazíte na lesní cestu. Nevede sem žádná značená stezka, ale pokud se vydáte pěšinou vlevo na okraj skalnatého ostrohu, otevře se před vámi krajina s Vltavou, městysem Davle a hlavně pozůstatky ostrovského kláštera.

Jeho vznik se datuje na konec 10. století, kdy v něm vznikl první mužský benediktínský klášter. Archeologové tam po výzkumu zanechali obnažené přízemní zdivo, a tak si lehce můžete udělat představu, jak asi stavba vypadala. Ke klášteru se však dostanete pouze lodí.

Po okraji ostrohu pokračujeme dál k soutoku. Sem tam zpoza stromu vykoukne nějaké auto či chata. V terénu lze pozorovat náznaky příkopů či zákopů nebo vyhloubené díry. Někde v těchto místech je také dochovaný cvičný betonový srub vojáků SS. My jsme na něj nenarazili. Celkem široká cesta nás dovede až k několika chatám, kde se musíme vydat po úzké pěšině podél skály dolů k soutoku. Tato část cesty je obehnána zábradlím, protože to na vlhké skále poměrně klouže.

O pár minut později si připadáme, jako bychom se někomu vetřeli na zahradu. Stojíme na krásně upraveném trávníku a hned vedle stojí chata. Místem se však dá projít na samotný soutok Vltavy a Sázavy. Před námi vystupuje davelský silniční most a hned za ním starý, ale slavný most pro chodce. Slavný proto, že se na něm natáčel americký vojenský film Most u Remagenu, jeho tvůrcům se totiž líbila podobnost se zničeným mostem v Německu na konci druhé světové války.

Rozhlížíme se kolem a zjišťujeme, že i zde je mnoho chatařů a zahrádkářů. Pozorujeme malinko hnědší a skromnější Sázavu, jak mizí v klidné Vltavě a přemýšlíme o tom, jak může toto místo vypadat, když se obě řeky po vydatných deštích rozbouří. Z představ nás vytrhne čas, který neúprosně utíká. Jak už je na našich výletech zvykem, podepíšeme se v geocachingovém notesu, a pádíme zpět na naučnou stezku.

Vojáci SS si za vojenské cvičiště nevybrali pouze obec Hradištko. Jejich sklady, ubytovny a koncentrační tábory zasáhly celou oblast až k Poříčí nad Sázavou, Benešovu či Olbramovicím. První vyhláška, která nařizovala vystěhování obyvatel Hradištka, Pikovic, ale i Brunšova, byla vyvěšena 14. března 1942. Lidé dostali čas do září. Zprvu si mohli vzít veškeré věci i dobytek a za domy dostávali zaplaceno, když se však následně situace zhoršovala, byli vystěhovaní bez nároku na cokoliv.

Ti, kteří zůstali, pracovali na dvorech SS nebo na stavbách. Do roku 1944 se nacisté zmocnili území o ploše 50 000 hektarů, 70 vesnic a měst a obydlí muselo opustit téměř 18 000 lidí. Němci nebyli první, komu se tato oblast zalíbila.

Už za Rakouska-Uherska se tam pořádaly vojenské manévry. Pro armádu byl důležitý reliéf krajiny, tedy kopce, lesy, louky a vodní toky. Dobrá byla i dopravní dostupnost. Cvičily tam různé součásti nacistické armády — ženijní škola, dělostřelecká, tankových granátníků a útočných děl.

Jednotlivé informační tabule prozrazují, jak to v oblasti vypadalo před válkou, během ní, ale i poté. Naučná stezka je značená žlutou barvou a po procházce obcí se dostanete téměř na dohled Sázavy.

Jedno z nejsmutnějších zastavení je číslo čtyři s názvem Koncentrační tábor. Od podzimu 1942 právě v těchto místech dřeli obvinění ze sabotáže, zahraniční političtí vězni či totálně nasazení Češi. Asi pětistovce vězňů a táboru velel Alfréd Kus, nejsurovějším byl podle informační tabule Anton Reckt, jemuž se přezdívalo Gorila.

Vězni pracovali na stavbách, v kamenolomu, budovali příkopy. Najíst dostali chleba a napodobeninu kávy. I dnes najdete na tomto místě pozůstatky tábora – betonové sloupy a základy strážních věží nebo budovu marodky, která slouží jako chata. Hned u cedule je památník z kamene s ostnatým drátem jako připomínka nelidského chování.

Naše cesta pokračuje chvilku po silnici, odkud posléze odbočí do lesa směrem ke Štěchovicím. K těm je to však ještě daleko a my zastavujeme u čísla pět. Zaujme nás tam příběh se šťastným koncem, kterých asi bylo spíše pomálu.

Vypráví se v něm o 15leté dívce, která v roce 1944 ukončila školu a šla pracovat na nádraží. Tam potkala v kiosku 18letého Francouze, který na nádraží pracoval jako vězeň z Hradištka. Dívka uměla německy a tak domluvila s vojáky, že mu bude nosit jídlo a následně mu uspořádala oslavu narozenin. On jí pak zaslal milostný dopis s příslibem sňatku po válce. V roce 1945 mu před transportem upekla koláč, než odjel. Přestože Francouz válku přežil, s dívkou se setkal až v roce 1966. Jejich přátelství údajně trvá dodnes.

Další zastávka už opět ukazuje nacistický teror. Spolu s pomníkem připomíná dubnový masakr asi 50 vězňů na konci války. K jejich povraždění stačil nález tří nožů v ubikacích. Památku zabitých vězňů si každý rok připomínají jejich francouzští krajané. Ponurou minulost tohoto místa nemůže vynahradit ani krásný výhled do okolí, především na obec.

Stezka nás následně vede do lesa, abychom za moment mohli přeběhnout hlavní silnici a dostat se k sedmému zastavení, které hovoří o statečném knězi. Pár desítek metrů odtud je tak trochu tajuplné místo.

Rokle Dušno, kde se už před stovkami let těžilo zlato, je údajně protkána různými chodbami a štolami. V jedné z nich byl rok po válce nalezen archív K. H. Franka, který posloužil k jeho obžalobě. Chodby toho však mohou skrývat mnohem více, mluví se o tajných dokumentech, zlatu a uměleckých dílech.

Pátrači zatím nic nenašli, a tak se fantazii meze nekladou. Podívat se obvykle můžete ke vstupu do štoly, kde byly dokumenty nalezeny. Při naší návštěvě však měla zřícený strop a byla zavalena blátem.

Naše cesta s přehradou objevující se zpoza stromů pomalu končí. Poslední dvě zastávky u Vltavy se zmiňují o událostech na konci války a obnově obce. Malý historický exkurz můžete ukončit ve Štěchovicích v hospodě nebo cukrárně. Po zelené značce se pak pohodlně dostanete zpět k zámku v Hradištku. Celá trasa, která měří asi 13 kilometrů, je sjízdná i na kole. Jediné kam se cyklista nedostane, je soutok řek na okraji Sekanky. Svůj bicykl musí nechat nahoře.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.