Článek
Přes zimu míří k jezeru Chilika nespočet tažných ptáků. Dokonce se jedná o největší přechodný domov migrujících opeřenců na indickém subkontinentu. V době přesunu jich tu hnízdí na 160 druhů, do laguny se stěhují z oblastí Kaspického moře, Bajkalského či Aralského jezera nebo dalších poměrně odlehlých částí Ruska, Mongolska, ale i Himálaje.
Pro laické pozorovatele ptactva i profesionální ornitology se jedná o učiněný ráj. Jezero je navíc poměrně mělké, což je nejspíš další aspekt, který sem opeřence táhne.
Na jezeře hnízdí stovky druhů ptáků.
Jakkoli je ovšem Chilika významným ekosystémem a domovem ptáků, rostlin, ale třeba i plazů, turisté ho vyhledávají také pro jeho možnost sportovního vyžití. Lagunu totiž od Bengálského zálivu dělí 60 kilometrů dlouhá pláž, je tu proto poměrně větrno. To dělá z jezera ideální místo pro sporty, které větru využívají, tedy hlavně windsurfing, ale dále i vodní lyžování. Samozřejmě při tom musí být brán ohled a zřetel na okolní hnízdící ptactvo.
Opředený legendou
Na jezeře se nachází také několik malých ostrůvku. Na jednom z nich stojí svatyně Kalidžai (Kalijai Temple) zasvěcená stejnojmenné bohyni. K té přicházejí poutníci především v průběhu ledna v rámci jednoho z hinduistických svátků.
A nebyl by to pořádný turistický tahák, kdyby se k místu nepojila legenda. Ta popisuje dvě sestry, jež se jmenovaly Kali a Džai a žily před více než 2300 lety. První z nich se měla nedaleko odsud utopit. Když se ji její sestra vypravila hledat, z neznámých důvodů na ostrově zemřela. Rybáři i místní obyvatelé pak často slýchávali pláč obou dívek, který ovšem ustal, jakmile byl na ostrově vybudován chrám.
I takhle může vypadat romantika na druhé největší laguně světa.
Na dalším z ostrůvků, který se nachází přímo uprostřed laguny, pak leží ptačí rezervace, kam nejčastěji míří ornitologové. Ale pouze v zimě. V období monzunu, kdy se rozloha laguny z původních 600 čtverečních kilometrů zvětší na 1100, je ostrov zatopený.