Článek
Podle pověsti utekli v 15. století princezna Roro Anteng a její muž Joko Seger z říše jménem Majapahit před rozmáhajícím se islámem. Útočiště našli v okolí sopky Bromo. Název své nové říše sestavili z posledních slabik svých druhých jmen, tedy Tengger.
V novém a bezpečném domově chtěli manželé založit rodinu. Dlouho jim však nebylo přáno. Vyšli tedy ke kráteru a požádali o pomoc bohy. Ti jim potomky přislíbili, na oplátku ovšem požadovali jako oběť toho posledního. Celkem se páru narodilo 25 dětí, Roro to nejmladší ale odmítla zahubit v chřtánu sopky.
Bohy porušení slibu rozlítilo. Ze sopky začali vrhat kamení a horké plameny. Říše byla ohrožena, a tak bylo dítě nakonec přece jen obětováno. Jeho hlas, který z kráteru krátce nato zazněl, vyzval místní lid, aby na tom místě každý rok uspořádal slavnost. Z té se stala tradice.
Avšak cestovatelé a dobrodruzi se na Bromo (2392 metrů) dnes nevydávají kvůli legendě ani promluvám s bohy. Vulkán s plochou špičkou je fascinuje tím, že je zasazen do mystické krajiny, kterou velmi často přikrývají polštáře mlhy.
Kdo chce sopku vidět tak, jak jí to sluší snad nejvíce, může se vydat na delší výlet. Na turisty jsou tu zvyklí a připravení. Při průchodu horami poskytne v noci přístřeší turistická chata. Následující den je žádoucí vstát co nejdříve, ještě před svítáním. Nejkrásnější pohled na Bromo totiž zajišťuje východ slunce. V dopoledních hodinách ho pak obvykle obalí mlha.
Vulkán spadá do Národního parku Bromo-Tengger-Semeru stejně jako další sopky – například dominantní Semeru. Ta je se svými 3676 metry nejvyšší horou ostrova.