Dovolená v Bulharsku už není jen milé retro. Země nadchne mořem i památkami

Bulharské pobřeží patří v Evropě k těm kratším – měří 378 kilometrů, což je oproti chorvatským 1100 km, italským 7500 km nebo řeckým 13 600 km opravdu zlomek. Přesto se podél Černého moře nachází řada hezkých a milých letovisek, možná o něco komornějších, než jsou ty u Středozemního či Jaderského moře, nikoli však horších. Na severu se soustředí kolem třetího největšího bulharského města Varna, na jihu kolem čtvrtého největšího města Burgas.

Druhé zmiňované patří s přilehlými letovisky k nejpopulárnějším dovolenkovým destinacím v Bulharsku. Lákadlem v této oblasti je ale spíše než samotný Burgas starobylý Nesebar, jemuž se přezdívá perla Černého moře. Lichotivé přízvisko přitom není žádným nahodilým dílem marketingu. Místní historické centrum sice není nikterak velké, ale řadí se k nejstarším v Evropě; dějiny Nesebaru totiž sahají až do dob starověké Thrákie.

Původní thrácká osada se později stala řeckým městem, které v roce 71 před naším letopočtem padlo do římského područí. V 5. století našeho letopočtu šlo o jedno z nejdůležitějších center Byzantské říše a právě z této éry pochází podstatná část zdejších památek v čele s bazilikou sv. Sofie, které se říká rovněž Hagia Sofia nebo stará metropole. Pozůstatky chrámu, který vznikl někdy během 5. či 6. století, stojí v samém srdci centra Nesebaru.

Svatostánků se tu v minulosti tyčilo mnohem víc, archeologické výzkumy odhalily, že kostelíků či kapliček bylo v Nesebaru až sto, dnes jich zbývá nějakých čtyřicet. Po jejich stopách i po stopách těch zaniklých vede centrem takzvaná duchovní cesta. Tvoří ji kovové placky v chodníku, jež turisty provedou podél nejvýznamnějších památek.

Vyjma starodávných chrámů je ale záhodno vstoupit i do některého z obchůdků. Kdo rád hledá tradiční suvenýry, měl by zapátrat po výrobcích z růže – oleji či parfémech. U obou artiklů patří Bulharsko mezi největší producenty. Voňavé květiny se pěstují v centrální části země, kde se ze speciálního druhu růží destiluje olej už od starověku.

Kdo by chtěl v okolí Burgasu spíše než za památkami prchnout do přírody, musí zamířit na jih k hranicím s Tureckem. Přírodní park Strandzha je největší chráněnou oblastí v Bulharsku, rozkládá se na ploše 1160 kilometrů čtverečních. Zalesněné kopečky lákají na malebné výhledy, ale během horkých letních dní nabízejí i příjemný únik před vytrvalým slunečním svitem.

Oblast je z klimatického hlediska velmi jedinečná. Nachází se na pomezí Černého, Marmarského a Egejského moře, díky čemuž tu i v zimě jen zřídkakdy klesají teploty pod bod mrazu, v létě se zase obvykle nepřehoupnou přes 24 stupňů Celsia.

Vyjma rozmanité fauny a flóry hraje v přírodním parku velkou roli i kulturní a historický aspekt. Zachovaly se tu relikty z doby bronzové včetně skalních svatyní či dolmenů, ale také thrácké pohřebiště Propada - archeologové tu během vykopávek objevili mimo jiné historické mince. Mladší dějiny pak dokumentují dřevěné domky z poloviny 17. až 19. století ve vesnici Brashlyan, která je památkovou rezervací.

Zajímavostí je, že po vesnici či celém parku Strandzha jsou pojmenovaná i místa v Antarktidě. Konkrétně na Livingstonově ostrově na Jižních Shetlandách jsou k nalezení Burgaský poloostrov, zátoka Brashlyan nebo ledovec Strandzha.

Zatímco u Nesebaru leží známé bulharské letovisko Slunečné pobřeží (někdy se uvádí i Sluneční), druhé nejslavnější Zlaté písky jsou v blízkosti Varny, největšího přístavu v zemi. Asi třistatisícové město nabízí řadu památek, kterým jednoznačně dominuje chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky, jež napodobuje sloh byzantských staveb. Dokončen byl přitom až v roce 1886.

Třetí největší pravoslavnou katedrálu v zemi nelze přehlédnout už jen díky zaobleným zlatým kupolím, stejně zdobný je také interiér. Do něj by měli nahlédnout i ti, kteří sakrálním památkám obvykle neholdují.

Dalšími turistickými lákadly jsou ve Varně třeba pozůstatky římských lázní, bývalý královský palác Euxinograd, archeologické muzeum nebo muzeum retra. To připomíná socialismus a dobu, kdy bylo Bulharsko jednou z mála destinací, kam mohli vycestovat i Češi. K vidění tu jsou žigulíky, trabanty, ale třeba i dobové cigarety, sovětské vlajky a další artefakty z dob východního bloku.

Ve Varně se ale můžete dostat i pořádně do varu, pokud se rozhodnete prozkoumat její noční život. Nebo klidně jen ten podvečerní. Město má řadu rozmanitých podniků, kde se mohou hosté dobře najíst či napít. Omezovat se přitom nemusejí jen na šopský salát, který v Bulharsku poněkud uměle vznikl v roce 1955. Vymyslela ho státní turistická agentura jako jedno z kulinárních lákadel země. Popularitu si drží dodnes, a to nejen v Bulgarsku, ale na celém Balkáně.

Ochutnejte ale také místní sýrový koláč banica, džuveč či studenou okurkovou polévku tarator. Ta přijde v parných dnech obzvláště vhod a zachutná zejména těm, co milují kopr a řecké tzatziki.