Článek
Via ferrata, kterým se česky říká poměrně suše „zajištěné horolezecké cesty“, jsou původně válečným vynálezem. „Vznikly“ v italských Dolomitech za první světové války. Tenkrát byly důležitými strategickými cestami, které zpřístupňovaly vojákům palebné pozice na normálně nepřístupných místech na vrcholcích skal. Bezstarostná Francie si potom z ocelových lan, kramlí a žebříků udělala turistickou zábavu.
O co vlastně jde? Kdo není horolezcem, ale má dost odvahy vydat se do závratných výšek a dotýkat se skal na místech, která znají jen orlové, může si dát ferratu. Velikou výhodou této prázdninové zábavy je předem označený druh obtížnosti, takže naprosto přesně víte, co vás asi tak čeká. Najdou se ferraty, které bez větších problémů zvládnou i dítka školou povinná. Ovšem narazit můžete i na takové, které způsobují závrať a kde máte pocit, že Rákoncaj to měl na K2 o hodně snazší, než vy teď.
Ferraty si můžete vyzkoušet na strmých skalních stěnách ve francouzských, italských a rakouských Alpách. Zatímco Rakušané s jistým pedantismem klasifikují ferraty jako snadné, středně obtížné a velmi obtížné, u poeticky bezstarostných Francouzů jsou ty adrenalinové nazývané jako – vzdušné, s uchvacujícími pocity. A pak se v tom vyznejte!
Součástí těch obtížných bývají i tzv. himálajské lávky, které zpravidla vedou nad hlubokými soutěskami. Do toho že byste nešli? Nezříkejte se předem. Tahle zábava má dvě výhody: většina zajištěných cest je umístěna v nádherné, divoké přírodě. Druhá přednost je nesdělitelná – plně ji pochopíte teprve ve chvíli, kdy zpocení a příjemně unavení stanete na vrcholku skalnatého masívu asi tak tři a půl tisíce metrů vysoko, nad vámi krouží orel a vám je krásně.
Přes duny
Akční trávení dovolené, ale přesto u moře? Nakonec, proč ne?! Když vás v Egyptě u pobřeží Rudého moře omrzí potápění a slunění – zahrajte si na Rallye Dakar! Je to snadné – najdete je totiž skoro u každého většího hotelu – malé benzínové čtyřkolky jedno– či dvoumístné. Říká se jim Beach Buggoch. Nastartovat… Držte se… A jedeme!
Samozřejmě, že přímo do písečných dun. Jednou páčkou přidáváte šťávu, v šedesátce si vychutnáte rychlost, kterou by vám záviděl i faraon na kolesce. Přes písek to drncá – rychlost, nebezpečí, vítr ve vlasech. Brzdí se ručně, podobně jako na bicyklu. Ti největší borci dokážou čtyřkolku postavit za jízdy na zadní. Když nastane poledne, zajedete do beduínské vesnice. V přístřešku lehké pohoštění. Minerálka, čaj z květů súdánského ibišku, mísa s kuskusem. A jedete zpátky. Zase přes duny. Jen písek, horko a rychlost. Opojné! Večer se vracíte do hotelu a je vám líto, že tenhle den už končí.
Divné zvuky od jezera
Pojďme se tak trochu krásně bát. Zajeďme si k Atlantiku do půvabného malého městečka Dinan. Kousek od něj (tak asi dvanáct kilometrů) najdete tajemnou usedlost na samotě – hotýlek Manoire de Rigourdaine. Každý pokoj je tu zařízen starožitným nábytkem, jsou tu komody z předminulého století, svícny z doby Velké francouzské revoluce. A hlavně – straší tady!
Jeden z majitelů sídla se před třemi sty lety údajně utopil za podivných okolností v malém a hodně mělkém jezírku nedaleko domu. Odmítl prý za hrozné bouřky poskytnout nocleh nuznému žebrákovi. Ubožák bohatého sedláka proklel a od té doby se s majitelem začaly dít prapodivné věci, až ho jednoho dne našla jeho hospodyně utopeného.
Všichni, kdo zde přenocovali, vám potvrdí, že uprostřed noci je probudilo podivné tlumené kvílení ze strany jezírka. Nikdo ale prý neměl odvahu jít se tam podívat. Navíc, když vás majitel tohoto hotýlku na recepci na „možné podivné zvuky uprostřed noci“ decentně upozorní, a to hned, při předávání klíčů. Prý už zažil i hosty, kteří si raději šli hledat jiný nocleh.
Na otázku, jak duši úpějícího zemřelého vysvobodit, ale jen krčí rameny. Nicméně v Manoire de Rigourdaine je pořád plno. Duchové jsou dnes populární.
Agroturistika, jak ji neznáme
Agroturistiku u nás, v Rakousku či Německu už dobře známe. Přijedete na statek, konzumujete biopotraviny, děti si hrají se zvířaty, chodíte na výlety, sem tam pomáháte hospodářům nakrmit dobytek – donést seno do žlabu či přinést ve džberu koním vodu. Hlavně v Rakousku je tento způsob trávení dovolené hodně populární.
Představte si, že třeba i v tak tradiční „plážově-lehací“ destinaci, jako je Tunisko, se právě chystají zavést agroturistiku s velmi exotickou příchutí. Budete moci navštívit například berberskou rodinu, několik dní s jejími členy žít, poznat jejich tradice, způsob života, lehce jim vypomoci s hospodářstvím. Změna prostředí, změna způsobu vnímání okolního světa – to vše vás přivede na jiné myšlenky a přinese nové zážitky, na které budete vzpomínat ještě po letech.
V Tunisku začínají zavádět agroturistiku, v jejímž rámci budete moci navštívit berberskou rodinu, žít pár dní s jejími členy, poznat tradice, spát v pouštních stanech.
Do pedálů!
Kypr – málokterý ostrov ve Středozemním moři má krásnější pláže a pohodlnější hotely. Prostě destinace na válení se jako stvořená. Ale pozor – i tady už je pohyb důležitou odpočinkovou atrakcí. Ráno se můžete koupat v průzračné modři mořských vln a po poledni nasednete na kolo a projedete se čtyřicet kilometrů napříč zdejší divukrásnou (a kopcovitou) krajinou.
V posledních několika letech tu totiž byla vytvořena poměrně hustá síť cyklotras všech stupňů obtížnosti. Velká většina z nich vede malebnými kyperskými vesničkami, často stranou veškerého dopravního ruchu. Můžete si vybrat náročné a dlouhé cyklotrasy, jako je třeba ta z Nikósie do údolí Solea, která měří 166 km a je plná stoupání i divokých sešupů. Bez kvalitního horského kola se na ni raději vůbec nevydávejte, protože pokud zde sjíždíte z kopce dolů, máte pocit, že se s vámi zřítilo letadlo, a pokud šlapete do strmého vrchu, po patnácti minutách začnete doufat, že nahoře bude jednotka intenzivní péče a školený zdravotnický personál.
Od všeho něco
Na dovolenou přece jedu, abych si odpočala, řekne si leckterá z vás a – bude mít tak trochu i pravdu. Některé cestovní kanceláře vyzrály i na toto. Můžete jet do hotelu, který se jednak nachází přímo u pláže a jednak v ceně all inclusiv pobytu nejsou jenom odpolední koláčky, čaj o páté a kafíčko po večeři, ale i třeba kurz aerobiku s odbornou instruktorkou nebo škola jihoamerických tanců pod vedením profesionálních tanečníků, popřípadě kurz hatha jógy, volejbal s profesionálními hráči, výuka nordic walking s vyškolenými průvodci, škola potápění, taneční kurz pro děti a tak dále.
