Dovolená „na příjmu” je neblahým trendem moderní doby

Psychologové nejsou zajedno, zda je to dobře nebo špatně. Shodují se ale v tom, že k dnešnímu způsobu života to patří a dovolená „na příjmu“ bude stále častější. „Ale to je samozřejmě špatně. Dovolená má sloužit tomu, abychom si odpočinuli, odreagovali se od denních starostí, přestali myslet na práci, věnovali se svým zájmům, koníčkům, rodině, prostě vypnuli,“ říká doktor Karel Ludvík, soukromý psycholog.

„Já si nemyslím, že je to špatně. Masové rozšíření notebooků a mobilních telefonů proměnilo způsob trávení dovolené. Navíc mnozí nechtějí ani o dovolené, zvlášť zahraniční, přijít o kontakt s republikou, aby věděli, co se doma děje. Nechtějí přijít o kontakt se svými kolegy v práci kvůli důležitým rozhodnutím, anebo obchodním jednáním,“ domnívá se internista Václav Jedlička.

A tak člověk místo toho, aby třeba chodil po horách nebo odpočíval u moře či na chatě, sedí u notebooku a vyřizuje e-maily. Odpočinek tak dostává na frak?

„Mně to tak nepřipadá. V kontaktu s firmou musím být denně, a když jsem někde v zahraničí na dovolené nebo na chalupě, stačí hodina k vyřízení běžné obchodní korespondence a pak se věnuji rodině a přátelům. Považuji to za normální,“ říká paní Lenka, soukromá podnikatelka v dopravě.

Psychologové si však myslí, že všichni jsme nahraditelní a dobrý manažer si vychová své nástupce tak, aby když odjede z podniku na deset či čtrnáct dní, chod podniku to nijak neohrozilo.

„Myslet si, že si třeba nevyberu dovolenou a budu tak podniku věrný, je nesmysl,“ soudí známý psycholog doktor Karel Humhal. Jeho kolega, klinický psycholog pražské Nemocnice Na Homolce doktor Martin Kořán se dokonce domnívá, že odpovědný vedoucí na dovolenou svého pracovníka by měl i poslat, protože ví, že odpočatý člověk v určité funkci je mnohem výkonnější než ten, který dlouhou dobu jede nadoraz.

Rozdílné jsou i názory na to, jak dlouho odpočívat. Většina psychologů tvrdí, že je to přísně individuální. Dovolená podle nich by měla být taková, a tolikrát v roce, abychom se na ni vždy těšili.

Jestliže část psychologů preferuje rozfázování dovolené během roku třeba na sedm až deset dní, a to tři až čtyřikrát do roka, další část psychologů si myslí, že ideální je čtrnáct dní až tři týdny vcelku. Dokonce mnozí preferují tři týdny, a to proto, že první týden ještě doznívají v naší mysli pracovní záležitosti, druhý a částečně třetí týden opravdu odpočíváme a až v závěru třetího týdne se naše mysl opět přepne na pracovní záležitosti.

V poslední době se rozmáhá i tzv. sólo dovolená, kdy manželé nebo partneři jedou na dovolenou každý zvlášť, aby si od sebe odpočinuli. Samozřejmě že to vždy záleží na dohodě, a většina manželství preferuje společnou dovolenou.

Sólo dovolená má totiž svá úskalí. Jede-li např. muž s partou svých kamarádů na dovolenou do zahraničí, je vystaven různým, i sexuálním svodům a chvilková slabost může přerůst v nevěru, ba dokonce rozpad manželství.

Jsou však i rodiny, kdy léta muž či žena jezdí na dovolenou sami a jejich vztah se i tak upevňuje. Většinou tyto páry ale zároveň jezdí na společnou dovolenou s dětmi a doslova si ji užijí.

Dovolená by nikdy neměla přerůst ve stres. Bohužel často vzniká partnerské napětí už při balení kufrů a stupňuje se s každou chybou v naplánovaném programu. Stres je však startovacím momentem řady problémů a o dovolené by nás neměl ovlivňovat.

Liší se také názory, jak dovolenou užívat. Zda organizovaně, tedy naplánovat si ji do detailů, co, kdy, kam, anebo odjet do místa kam chceme a teprve tam se přizpůsobit třeba místním podmínkám a zvyklostem. Mnozí o dovolené také dělají práce, které jindy během roku nestihnou a v důsledku toho si přivodí zranění.

„Dovolená má sloužit k odpočinku, k nabití „baterek“. Je vhodné i změnit prostředí. To každému prospěje a uvolní organismus. Ale recept na ideální dovolenou neexistuje. Ten máme v rukou jen my sami,“ uzavírá doktor Kořán.