Článek
Na trasu, jejíž nejvýchodnější bod tvořil Samarkand, vyrazili cestovatelé z domovské Prahy 1. července. Cílem bylo připomenout cesty českých cestovatelů v první polovině minulého století. Vzhledem k tomu, že tehdy Češi ve většině případu volili malá auta, vybrali si Dan Přibáň a jeho kolegové trabant. Dvoutaktní východoněmecké vozidlo putování zvládlo bez větších problému.
Trabanta expedice zakoupila za pár korun. "Jeho generálka si ale vyžádala asi 60 000 korun. Mechanici celé auto rozložili, zkontrolovali, v případě nutnosti některé díly vyměnili," uvedl Přibáň. Cestovatelé vozu věřili natolik, že nevezli prakticky žádné náhradní díly. I tak byl vůz asi přetížený a dostal pořádně zabrat. Nejvíce v Kazachstánu.
Problémy v Rusku a Turkmenistánu
"Nejsou tam takřka žádné silnice a všude je množství prachu, který prošel i přes filtry a motor se začal zadírat," vysvětlil Přibáň. Nekvalitní či zcela chybějící povrch cest měl ale i jiné důsledky. Trabant zde nebyl brzdou provozu. "Jet rychle prostě nejde. V okamžiku, kdy jsme opustili Evropu, se tak trabant stal konkurenceschopným vozem," konstatoval cestovatel.
Přestože v Rusku museli dobrodruzi neustále platit nejrůznější a často smyšlené pokuty, nejhůře jim asi bylo v Turkmenistánu. "Je to policejní stát, hlídky jsou úplně všude. Lidé se jich velmi bojí," přiblížil Přibáň. Ani to je od cestování do zemí mimo západní civilizaci neodradilo. Příští rok chtějí jet do Afriky. A znovu s trabantem.
Přestože mají za sebou zhruba 15 000 kilometrů, nadšení z cestování z nich zatím nevyprchalo. Příští rok se chtějí podívat do Afriky.