Do švýcarského Lucernu nejen za nejstrmější železnicí světa

Kdo navštívil Lucern bez zastavení u Kapličkového mostu (Kapellbrücke), jako by tu ani nebyl. Jak si můžeme všimnout, ocitá se v hledáčku fotoaparátu snad každého turisty. A ne pro nic za nic. Jedná se totiž o nejstarší dřevěný krytý most v Evropě a je symbolem města.

Most na řece Reuss spojuje Staré Město s Novým a byl postaven ve 14. století jako součást městského opevnění. Dominuje mu osmiboká vodárenská věž ze 13. století, která později sloužila jako pokladnice či městské vězení s mučírnou.

V roce 1993 postihl Kapličkový most zřejmě kvůli nedopalku cigarety požár a symbol Lucernu téměř shořel. Díky zachované dokumentaci z poslední rekonstrukce se jej povedlo do detailů obnovit. Most byl původně o 75 metrů delší, ale kvůli posunutému břehu jezera byla jeho část stržena. Proto dnes jeho délka dosahuje 204 metrů.

Při přecházení mostu zdobeného květinami si všímáme také trojúhelníkových střešních panelů, které vyrobil v 17. století Heinrich Wägmann. Zobrazují nejdůležitější události z antické mytologie a švýcarské historie. Jde nicméně o pouhé repliky; originály nadobro zničil zmiňovaný požár. I přesto je to opravdu velmi pěkná podívaná.

Dalším z míst, které nás v Lucernu láká, je volně přístupný Lví památník (Löwendenkmal), jenž je považován za nejdojemnější kus kamene na světě. Takto jej alespoň popsal Mark Twain a my se chceme přesvědčit, zda je tomu skutečně tak.

Vydáme se za ním k Ledovcovým zahradám (Gletschergarten), což je asi 15 minut od Kapličkového mostu. Lva navrhl známý dánský sochař Bertel Thorwaldsen a v letech 1820-1821 jej v uzavřeném pískovcovém lomu nedaleko od lucernského nádraží a Kapličkového mostu vytesal Lukas Ahorn.

Pomník je věnován hrdinství vojáků švýcarské gardy, jež padli během Francouzské revoluce (1792) při obraně pařížského královského paláce Tuileries. Vojáci se snažili ochránit krále Ludvíka XVI. a jeho rodinu. Zaplatili však životem.

Lev shlíží dolů z kolmé skalní stěny nad malým jezírkem. Samotné místo působí velmi pietně, jelikož je socha ukrytá mezi stromy od ruchu velkoměsta. Pohled na vyobrazeného umírajícího lva, z jehož těla trčí zlomené kopí, v nás zanechává opravdu silný dojem.

Naše další kroky míří k přístavu Lucernského jezera Vierwaldstättersee, odkud poplujeme lodí za dalším dobrodružstvím. Nejprve se však potřebujeme posilnit, a tak volíme Old Swiss House, kde podávají například vyhlášený telecí řízek s nudlemi, připravený přímo u našeho stolu. Spláchneme ho lucernským ležákem.

Ačkoli je jídlo dražší, což je na švýcarské poměry vcelku běžné, jídlo tady stojí opravdu za to. Dopřála si ho tu i řada osobností, třeba tenista Roger Federer, což dosvědčuje i místní Síň slávy v podobě fotografií významných návštěvníků s vlastním věnováním. Fotografie jsou rozvěšené po stěnách restaurace.

Vraťme se však na loď, kterou se doplavíme do stanice Alpnachstad, což nám zabere něco málo přes hodinku času. Už samotná projížďka nás zanechá v úžasu. Pohled na hory, který se nám v dálce otevírá, je k nezaplacení. Ale naším cílem je ta jedna jediná, Pilatus, zvaná také jako Dračí hora (2132 m n. m.). Z přístavu se přesuneme k dolní stanici zubačky, která nás zaveze přímo na její vrchol.

Hora je již od středověku opředena různými legendami. Jedna z nich vypráví o drakovi, který na hoře sídlil a posílal na město zkázu v podobě bouří či záplav. Aby lidé neprobudili drakův hněv, byl vstup na horu zakázán.

Při poslouchání o této legendě se nám hned vybavila Tolkienova Osamělá hora v Hobitovi, kde drak ničil ohněm přilehlé Jezerní město. Že by se snad svým příběhem inspiroval právě tu? Na motiv draka tu nicméně narazíte prakticky na každém kroku.

Zubačka na Pilatus je v provozu již od roku 1889. Dráha má přes 4618 metrů a překonává převýšení 1635 metrů. Sklon dosahuje místy až 48 procent, čímž zaujímá prvenství jako nejstrmější železnice světa.

Cesta na Pilatus je opravdovým zážitkem a popravdě nevíme, kam se dívat dříve. A co teprve moment, kdy dorazíme do cíle. Výhledy jsou nahoře naprosto ohromující. Jak na Lucernské jezero, Lucern samotný, tak i na několik dalších švýcarských vrcholů. Nechybějí tu ani dva hotely s restaurací a vyhlídkovou terasou či meteostanice.

Cestou nazpět se zastavíme v mezistanici Fräkmüntegg, kde je vyžití zejména pro rodiče s dětmi. Najdeme tu jak dětské hřiště, tak bobovou dráhu s lanovým parkem. Do konečné stanice v Kriensu nás dopraví moderní panoramatická lanovka Dragon ride.

Z Kriensu, což je vlastně předměstí Lucernu, hlavního města stejnojmenného kantonu, se projedeme trolejbusem nazpět, kde výlet zakončíme večerní procházkou po promenádě kolem řeky Reuss s vyhlídkou na Hofkirche, církevní dominantu města, na zámeček Gütsch přestavěný na hotel či na moderní Kulturní a kongresové centrum.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Švýcarska