Článek
Centrem dění je Praza do Obradoiro. A protože na tomto rozlehlém náměstí, a to zcela proti španělským zvyklostem, není jediná restaurace z jejíž venkovní zahrádky byste mohli vsedě pozorovat cvrkot kolem, nezbývá než bez otálení vklouznout do historie.
Město, které proslavili poutníci
V Santiagu se vše točí kolem katedrály. Barokní průčelí ničím nepřipomíná onu unikátní románskou památku, jak se o ní píše ve všech průvodcích. Katedrála, postavená v 11.–13. století poté, co trojlodní baziliku z konce 9. století zničili Maurové, byla v průběhu staletí přestavována a přistavována a mistři baroka se na její vnější podobě podepsali nejvíce.
Když vstoupíte dovnitř, určitě se dost dlouho zdržíte před někdejším hlavním průčelím – proslulým románským Portálem slávy – které vytvořil ve 12. století mistr Mateo a které se při pozdějších přestavbách a přístavbách nikdo neodvážil „zdokonalit“, natož zničit. Svatý Jakub je zde vyobrazen hned dvakrát.
Tradičně společně s ostatními apoštoly a pak osamoceně na prostředním sloupu, rozdělujícím centrální část portálu na dvě části, jako by chtěl sám přivítat své hosty. Pozorně si prohlížíte tuto stručnou historii křesťanské teologie v kameni a pak, stejně jako milióny poutníků před vámi, pokládáte dlaň na dolní část tohoto sloupu znázorňujícího strom Jišajův a přejete si…
Svatý Jakub a jeho chrám
Santiagská katedrála vás svou velikostí ohromí. Ponoříte se do velkolepého trojlodního interiéru s mnoha kaplemi, který si sice zachovává románskou strukturu, ale kde jsou přítomny gotika, renesance i baroko. Barokní je i hlavní oltář, jemuž dominuje sedící postava svatého Jakuba. Nechybí na něm ani sv. Jakub na koni coby Maurobijec, ani sv. Jakub v poutnickém oděvu.
:. Pohled na santiagskou katedrálu ze zahrad Carballeira foto: Právo/Miluše Váňová
Vchod do krypty pod hlavním oltářem nemůžete přehlédnout. Ve frontě tu trpělivě čekají poutníci, aby mohli vstoupit a zastavit se před stříbrným sarkofágem s údajnými ostatky svatého Jakuba a jeho dvou žáků Teodora a Atanasia. Z mnoha kaplí si zaslouží zvláštní pozornost trojlodní La Corticela, původně prerománský kostelík, který byl postaven kolem roku 900 a v 16. století se stal součástí katedrály.
Dvanáctá hodina patří každodenní poutní mše
Blíží se dvanáctá hodina, doba každodenní poutní mše. Budete-li mít štěstí, uvidíte v akci „botafumeiro“, ohromnou kadidelnici upevněnou na silném laně, kterou rozhoupává sedm k tomu určených mužů. Dnes už je tento rituál turistickou atrakcí, ale ve středověku, kdy v katedrále přespávalo velké množství poutníků, sloužila tato speciální kadidelnice jako jakýsi osvěžovač vzduchu.
Co kdyby se lano přetrhlo, napadá vás, když pozorujete nádobu vysokou 1,5 m a vážící skoro 50 kg, jak létá vysoko nad vašimi hlavami. Prý se utrhla jen jednou a vylétla ven Zlatnickým portálem. Vyjdete-li tímto románským portálem, ocitnete se na kouzelném stejnojmenném náměstíčku s populární „koňskou“ kašnou. Název dostalo pravděpodobně podle četných obchůdků se zlatem a tradičními šperky z gagátu, černého polodrahokamu, které jsou zabudovány přímo ve vnější zdi katedrálního ambitu.
Studentská atmosféra u Svaté brány
Náměstí Praza da Quintana je přes den tiché a ospalé. Usedáte na schody, které ho dělí na dvě části, a prohlížíte si obraz, který je převážně dílem barokních architektů. Po levé straně se zvedá východní fasáda katedrály, jíž vévodí věž s hodinami, prý nejkrásnější barokní věž v celém Španělsku.
Z této strany lze do chrámu vstoupit jen o svatých rocích, kdy den sv. Jakuba padne na neděli. Tehdy se otevírá Svatá brána neboli Brána odpuštění. Je z roku 1611 a zdobí ji mimo jiné sochy 24 starců z Apokalypsy, které byly součástí původního románského chóru.
:. Duha nad katedrálou Santiago de Compostela.foto: Profimedia
S dekorativností katedrály kontrastuje protější prostá fasáda kláštera sv. Paia de Antealtares, zdobená malými zamřížovanými okny. Pamětní deska uprostřed připomíná přísahu studentského Literárního galicijského praporu, který bojoval ve válce o nezávislost proti napoleonskému vojsku.
Studenti se ostatně na tomto náměstí scházejí i dnes. Často se odtud ozývá kytara a zpěv. Pokud ovšem neprší, a je třeba říct, že v Santiagu prší často. To se pak studentská atmosféra přenese do okolních hospůdek a barů, kterých je v úzkých uličkách a zákoutích středověkého města požehnaně.
