Do Poděbrad a okolí za prameny, sladovnou i dikobrazem Járou

Je dobré vzít si s sebou hrnek nebo kelímek. V Poděbradech totiž hned u východu z nádraží prýští pramen Trnka a začíná tady lázeňská kolonáda – vlastně obrovský park s lázeňskými budovami. Ta nejstarší z roku 1908 je v objektu Letních lázní, k vidění je i koncertní pavilón s lázeňskou jídelnou a kavárnou nebo hotel Libenský.

Cestou na hlavní náměstí vyvěrá ještě několik pramenů. „Můžete potkat Bočka z Kunštátu, minerální pramen pojmenovaný podle otce Jiřího z Poděbrad, Riegrův pramen, lidově zvaný zámecký pramen v hradním příkopu, nebo Žižkův pramen, ten je ale za nádražím. Všechny mají okolo čtrnácti stupňů a obsahují hodně železa,“ říká pracovnice infocentra na Jiřího náměstí Lucie Novotná.

Minerálka obsahuje hodně solí, takže tady dvakrát platí Když piješ, tak s mírou. Léčba pacientů se srdečními problémy nebo s krevním oběhem je tady hlavně koupelová.

Z náměstí přes silniční most je to pár minut k Havířskému kostelíku, na jehož výzdobě se podílel i známý český sochař Bohuslav Schnirch, autor soch Národního divadla, Národního muzea nebo sochy Jiřího z Poděbrad na náměstí.

Kostel stojí na místě, kde bylo roku 1496 popraveno deset nevinných vůdců vzbouřených kutnohorských havířů.

Otevřeny jsou i brány zámku Poděbrady. „Turisté si mohou prohlédnout i památník Jiřího z Poděbrad a jeho dobové evropské projekty, otevřena je také expozice sochaře Bohuslava Schnircha nebo sklepní lapidárium, kde jsou uloženy sochy a náhrobky z 10. století nebo dělové koule, kterými husité odstřelovali Poděbrady,“ říká Petr Šorm, pracovník Polabského muzea.

,,Naše muzeum je bohužel v rekonstrukci a uzavřeno, když všechno dobře půjde, otevřeme v půlce letošního roku,“ dodává Petr Šorm.

Vlakem se přemísťujeme šest minut do blízkého Nymburka. „Nejhezčí je procházka okolo chrámu sv. Jiljí a podél Labe pod hradbami, chrám i hradby jsou ze 13. století. Takhle nějak Nymburk tehdy vypadal, i když vršky hradeb jsou trochu přestavěné,“ říká pracovnice nymburského infocentra Radka Bártová.

Vzácností v chrámu je socha sv. Mikuláše z huti Petra Parléře ze 14. století. Svatému Mikuláši byl chrám zasvěcen až do třicetileté války, během níž Sasové po dobytí města v roce 1634 vnikli severním vchodem do kostela a povraždili zde ukryté obyvatele, převážně ženy, děti a starce. Na památku této krvavé události je severní portál navždy uzavřen.

„Zajímavá je i zpřístupněná část renesanční sladovny ze 16. století v přízemí budovy Městského úřadu v ulici U Staré sladovny. Tady mohou návštěvníci vidět, jak a kde se dřív připravoval slad do piva, otevřeno je pouze ve všední dny, vždy od sedmi ráno, většinou do odpoledne,“ doporučuje Radka Bártová.

Po dalších deseti minutách jízdy nás vlak vysadí v obci Oskořínek, odkud musíme dojít pěšky asi dvacet minut do vesnice Chleby, kde je zajímavá zoologická zahrada.

„Vystavujeme asi 140 zvířat zhruba padesáti druhů. Největšími lákadly jsou čiperná lemuří samička Áda, giboni žlutolící – Kuba a Gábina, úžasně krotký dikobraz Jára, lama alpaka nebo samička indického buvola, na níž se děti často fotí.

Do budoucna chceme zahradu rozšířit o výběh a čekáme na gepardy, ti by k nám měli přijít z jižní Afriky,“ říká René Franěk, který řediteluje zoo už jedenáct let.