Článek
Legenda o trychtýři – možná jen šikovný marketinkový tah místní univerzity a dalších škol – už dávno upadla v zapomnění.
Bavorské město nad řekou Pegnitz dnes láká na křivolaké dlážděné uličky, středověké hradby, hrázděné domy, majestátní hrad, ale i na zázvorovou vůni perníčků, dokřupava vypečené klobásky, posezení u piva či nákupy. „Ročně u nás přenocuje přes 2,5 miliónu hostů,“ dokládá oblibu mezi turisty Martina Weberová z turistické agentury v Norimberku.
Blíže, ku hradu jen blíže!
Výhodná poloha, statut říšského města pod správou výhradně krále či císaře a především píle, důvtip a nadání místních se postaraly o to, že středověký lesk a věhlas jejich bydliště snesl srovnání s Paříží, Benátkami či Bruggami. „Norimberk je Slunce mezi hvězdami,“ poznamenal Martin Luther – muž, který znal Německo jako málokdo.
Důkazy o vznešenosti a blahobytu časů minulých předkládá Staré město, a především hrad, víc než dost. Je to jednoduché: abyste natrefili na romantickou a malebnou starou čtvrť, stačí se držet pět kilometrů dlouhých zcela zachovalých hradeb a kterýmkoli z četných průchodů a bran vstoupit dovnitř. Vzápětí se ocitnete ve světě patricijských domů plných věžiček, arkýřů a fiál, bohatě zdobených kašen a kočičími hlavami dlážděných uliček.
Jako při cestě časem nazpět o půl tisíciletí si budete připadat uprostřed křivolakých uliček Norimberku.
Ujít byste si neměli nechat dům Albrechta Dürera, geniálního rytce a malíře. „Jeho otec zlatník se sem přistěhoval z dnešního Maďarska, Albrecht tu přišel na svět a pak zde bydlel posledních sedmnáct let života,“ podotýká Martina Weberová.
Hrad Kaiserberg hrdě vypíná své věže na pískovcových skalách. Nabízí důkladnou prohlídku nebo jen nakouknutí do rytířských sálů, císařské dvorany, kaple či kašny na nádvoří. Přitom po skončení 2. světové války tady ležely jen trosky.
Devadesát procent centra města, kam Adolf Hitler svolával říšské sjezdy NSDAP a kam vítězové přenesli právní zúčtování s vrcholnými nacisty, změnily spojenecké bombardéry v trosky.
Tři do housky
Po nahlédnutí do dějin pojďme potěšit chuťové pohárky. Norimberské klobásky bývají dlouhé sedm až devět centimetrů – údajně proto, aby je hladoví Norimberčané mohli prostrčit klíčovou dírkou i po zavírací době hostinců.
Vyfešákovaní pivovarníci i koně otevírají další sud.
Podnik Brautwursthäusle si dává záležet na kvalitě a opéká je nad rozžhavenými uhlíky bukového dřeva. Podá je v miniformátu po šesti, osmi, deseti či dvanácti kouscích, od dětské po chlapskou porci, a velké po třech Drei im Weggla (Tři do housky).
Servírují je staromódně do cínového nádobí. A příloha? Bramborový salát bez majonézy, zelí na bílém víně, ostrý smetanový křen a čerstvé křupavé preclíky. Denně jich norimberští mistři cechu řeznického zhotoví pět miliónů, ročně tedy 1,3 miliardy.
Poslední přání: Každý den dva párečky
A protože jsme se ocitli v oblasti s nejvyšším počtem pivovarů na světě, není zapotřebí hádat dvakrát, čím se spláchne žízeň. Mimochodem, když z Norimberku vyjížděl první vlak do Paříže, v nákladních vagónech vezl sudy s chmelovým mokem.
Některé domy se už ve středověku mohly pochlubit až čtyřpatrovými sklepy na chlazení piva – za bombardování za 2. světové války sloužily jako kryty.
Rady na cestu
JAK SE TAM DOSTAT
Z Prahy do Norimberku je to 320 kilometrů po D5 přes Rozvadov, většina cesty vede po dálnici. Šestkrát denně jezdí autobus Deutsche Bahn a úsek urazí za 3 hodiny a 45 minut. Lze cestovat také s Eurolines.
KDE SE UBYTOVAT
Hotel Maritim se nachází v centru města, tři minuty chůze od hlavního nádraží a je ideální základnou pro objevování historického srdce Norimberku a jeho starých hradeb.
KDE SI POCHUTNAT
V restauraci Baggers bez číšníků. Vyberete si na displeji, bašta přijede až k vám na miniaturních kolejničkách. Je druhá na světě – o premiéru se postaral Kuvajt.
TIP NA VÝLET S DĚTMI
PLAYMOBIL– Fun Park, Zirndorf u Norimberka, na 90 tisících metrech čtverečních se malí i velcí mohou vyřádit se zvětšenými postavičkami z Playmobilu: piráty na lodích, rytíři na hradech, zlatokopy na Divokém západě či paleontology hledajícími zbytky dinosaurů.
A na závěr přece jen ještě jeden pohled do kronik. V 16. století vyměřili městskému soudci Hansi Stromerovi kvůli „zlému podezření, že nejednal vůči městu poctivě“ doživotí. Předtím, než za ním zaklaply mříže, směl vyslovit poslední přání. Požádal o dvě klobásky na každý den, který ve vězení strávil. Za 38 let za katrem jich spořádal 27 tisíc. Takové číslo dosud nikdo netrumfl.