Článek
Nikdo nevěřil Francisco de Orellanovi, když se roku 1542 vrátil z cesty napříč neznámou Amazonií. Z paluby svých člunů prý viděl obdělanou půdu, četné vesnice i velká města, plná lidí.
Novověcí antropologové celé minulé století soudili, že v době příchodu Evropanů do budoucí Brazílie žilo v amazonském pralese nejvýš jeden či dva milióny lidí. Kolonizace - vyhánění z půdy, vymýcení celého východního pralesa, zavlečené nemoci a alkohol i masové vybíjení - v následujících stoletích jejich počet drasticky snížila na stovky, možná jen desítky tisíc.
:. Děsivému masakru po příchodu bělochů do Amazonie podlehla naprostá většina indiánů. foto: Právo/Foto archiv
Od roku 2003, kdy tým Američana Mika Heckenbergera přišel s údaji o nalezených pozůstatcích předkolumbovského osídlení v povodí veletoku Xingú, už výchozí číslo neplatí.
S dalšími výzkumy v letech 2005 a 2007 vychází stále zřetelněji najevo, že indiánů muselo být víc, možná až deset miliónů. O to krutěji se jeví následek setkání Starého a Nového světa.
Geometrická urbanizace
„Když budeme uvažovat v relacích starověkých řeckých polis nebo středověkých měst, jsou tato sídliště srovnatelná,“ uvedl Heckenberger před pěti lety ve svém již klasickém článku v magazínu Science. To, co pomocí vykopávek a satelitních snímků našel, dává Orellanovi za pravdu.
„Nešlo v pravém slova smyslu o město, jak si je představujeme,“ upozornil Heckenberger. Nedochovaly se žádné stavby, nepochybně proto, že materiálem pro domy bylo dřevo a palmové listí. O půdorysu sídlišť však jasně vypovídají vyvýšené náspy, na nichž mohly indiánské domy stát, a také obranný systém příkopu a valu s palisádovou hradbou. „To jsou prvky urbanismu, proto mluvím o městech,“ uvedl.
Tři desítky měst
Komplex, propojený paprskovitě se rozbíhajícími, rovnými až 200 metrů širokými „silnicemi“, zaujímal rozlohu kolem 60 hektarů plus široký pás obdělávané vyklučené půdy, lemovaný pruhem udržitelně využívaného pralesa. Archeologové a antropologové od prvního nálezu na Xingú objevili už 28 takových celků nejen v této oblasti.
Podle porovnání se současnými sídlišti amazonských indiánů antropologové soudí, že centrální město mohlo obývat několik set až tisícovka lidí. Satelitní zemědělská sídliště mohla být domovem pro dalších patnáct set, celkem tedy mohl každý komplex být domovem pro 2500 lidí.
Vrazi nemuseli o obětech vědět
Běloši začali do Amazonie pronikat v šestnáctém století, takže příčina opuštění těchto měst – a náhlého konce rodící se civilizace – je nasnadě: neštovice a další nakažlivé nemoci, které si dobyvatelé přinesli z Evropy a proti nimž byli indiáni naprosto bezbranní. Skupiny tzv. bandeirantes, dobyvatelů brazilského vnitrozemí, ani nemuseli s Indiány přijít do přímého styku.
Ačkoli se to vzhledem k explozivnímu bohatství rostlinných druhů pralesa zdá nepochopitelné, pralesní půda je nesmírně chudá – podstata její úživnosti spočívá právě v tom, že žije ze zbytků rostlin. Jestli se stromy vykácejí, přestane opadávat listí, vrstva humusu se za rok dva vyčerpá a hluchou prsť odnese vítr nebo voda. Na to doplácejí novodobí přistěhovalci, kteří se nestačí divit, jak na nově vyklíčeném poli po první úrodě následují chudší a chudší sklizně.
:. Žena kmene Yawalapitů spřádá bavlnu. foto: Právo/Archiv Mnislava Zeleného-Atapany
Předkolumbovská amazonská města však uživila tisíce obyvatel. Obdělávali totiž prales udržitelně. Jejich políčka musela být nevelká, aby je po několika sklizních, až byla ponechána ladem, mohl znovu pohltit prales. Velké vykácené plochy totiž zarostou jen nejagresivnějšími druhy a vzniklý tzv. sekundární prales zdaleka nemá takové parametry, jako ten primární.
Vnější pásmo pralesa kolem zemědělské zóny někdejších sídlišť se jen nepatrně liší od toho „panenského“. Indiáni jsou dodnes spjati s přírodou a díky po generace ověřovaným zkušenostem vědí, kolik mohou z pralesa odebrat, aby nenarušili jeho rovnováhu.
Původní obyvatelé pomáhají s obnovou pralesa
„Tihle lidé nám mohou být vzorem v hledání cest k obnově pralesa,“ uvedl v jedné z nedávných zpráv o pokračujícím výzkumu Heckenberger. „Stopy, které zanechali, ukazují, že bohatství lze dlouhodobě a intenzivně využívat, aniž by byl zničen potenciál obnovy pralesa.“
Spolu s brazilskými specialisty se teď objevitel amazonských měst pokouší najít stopy, které by napověděly více o zemědělských postupech indiánů. Ochránci by je pak zkusili aplikovat tam, kde je ještě šance na záchranu těžce postiženého amazonského pralesa.