Do Heřmanova Městce za koňskými sedly i nejstarším židovským hřbitovem

Kdy přesně a kým bylo město založeno se neví, ale bylo to jistě již kolem roku 1280. První historická zmínka ze 7. října roku 1325, dochovaná v zemských deskách trhových, se týká rozdělení majetku Heřmana z Mrtic. V ní je Městec popisován jako nehrazené městečko, kterému patřila ves Bylany.

Sídlem procházela i zemská stezka Trstenická, spojující Prahu s Moravou. A možná právě proto, že tudy procházeli obchodníci a obchodu se tu dařilo, se s nejstarší historií Heřmanova Městce pojí i židovské osídlení.

Dodnes se tu dochoval židovský hřbitov, patřící k nejstarším a nejrozsáhlejším v Čechách, synagoga a budova židovské školy. Obě prošly v nedávných letech rekonstrukcí a jsou zpřístupněny veřejnosti.

„Původně sem přišlo asi deset židovských rodin, které žily v jedné ulici. Roku 1623 však tuto část města zničil požár. Až Šporkové později pozvali Židy zpět. A těm se tu dařilo. Postavili si barokní synagogu, židovské město rostlo.

Po roce 1800 tvořilo jejich komunitu, která byla šestá největší u nás, už 840 Židů. A přitom nedocházelo k žádným náboženským nepokojům,“ upozorňuje průvodkyně Marie Hrstková.

Z původní barokní synagogy zbyl pouze jediný architektonický prvek – okenní sloupek, který je dnes osazen v nároží nové, novorománské synagogy z konce 19. století. I ta však měla namále. Během druhé půle 20. století přestala sloužit původnímu účelu. Protože z Terezína, kam byli roku 1942 odvezeni všichni místní Židé, se po válce vrátily pouze dvě ženy.

„Synagoga se po roce 1948 začala využívat jako skladiště nejrůznějších organizací. Omítka opadávala, ornamentální výzdoba interiéru byla silně poškozena, vitrážová okna rozbita, podlaha vytrhána, dveře zničeny. Záchrana po roce 1989 přišla doslova na poslední chvíli. Nově zrekonstruované objekty modlitebny a školy byly otevřeny v roce 2001.

Zhruba půl kilometru od synagogy leží židovský hřbitov. I přes jeho nesporný několikasetletý původ se nedochovaly nejstarší náhrobky. Jen ústní tradice hovoří o náhrobním kamenu z doby před rokem 1430, dnes již zcela zničeném.

V 21 řadách nestejné délky je dochováno 1 077 náhrobních kamenů, včetně tumby z roku 1844 a velké hrobky z poloviny 19. století. A v mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovati na několik set. Poslední pohřeb se tu uskutečnil v květnu 1940.

Díky Kinským z Vchynic a Tetova, kteří heřmanoměstecké panství vlastnili od roku 1828, se tu dodnes chovají koně. Stáje si Kinští nechali postavit v roce 1875 přímo proti zámku. Měli tu ustájeno asi třicet zvířat, zejména dostihové a zápřahové koně a koně pro pólo.

Nechyběla ani kočárovna a psinec pro lovecké psy. Zdejších vyhlášených parforsních honů se zúčastnil i František Josef s manželkou Sissi.

Dnes areál slouží jako výcvikové středisko kladrubského hřebčína a najdeme tu i minimuzeum koňských sedel a postrojů. V tzv. galasedlovně s původním dřevěným obložením jsou shromážděna například dámská sedla, na kterých se sedí v sukni ze strany a občas se stále používají, také sedla na hraní póla a na takzvanou vysokou školu.

V zásuvce stolu je i elektrický bičík na koně s baterií z roku 1912. Po stranách místnosti jsou hole pro koňské pólo. Obrazy dokumentují chov koní, jezdecký sport a rodinu Kinských. Na stěnách vedlejší postrojovny pak visí asi pět desítek chomoutových nebo starších poprsních kočárových postrojů.

Nejstarší, zdobené znaky Kinských, pocházejí z druhé poloviny 19. století. Nechybí ani složité postroje pro zápřah tažných koní, včetně klapek na oči zvířat. Prohlídku minimuzea je nutné si domluvit předem v městském infocentru.

Zámek v Heřmanově Městci, čtyřdílná, jednopatrová pozdně barokní stavba, není veřejnosti přístupný, neboť v něm sídlí domov seniorů. Připomeňme však, že stojí v místech, kde snad původně stávala městecká tvrz. Ta však byla zřejmě zničena husity. Později byla tvrz obnovena, přestavěna na zámek, ale za třicetileté války opět zničena.

Dominantou městeckého náměstí je děkanský kostel svatého Bartoloměje, zejména jeho více než 43 metrů vysoká věž. Barokní svatostánek byl vystavěn mezi lety 1756 až 1761 podle projektu místního stavitele Františka Tomáše Jedličky.

Odborníci se shodují, že kostel představuje jeden z nejkrásnějších příkladů jasné slohové vyhraněnosti a stylově jednotné výzdoby, čímž vysoko přesahuje rámec lokální architektury.