Do Budapešti za romantikou

Název maďarské metropole je složenina dvou slov – Budy a Pešti. Rozdíl mezi oběma částmi města je patrný na první pohled. Zatímco první z nich se rozkládá na větších a menších kopečcích, druhá, ležící na jižní straně Dunaje, je rovinatá. Obě části města propojuje několik neobyčejně půvabných mostů – bělostný Alžbětin, zelený kovový most Svobody či Řetězový, který stráží dvojice lvů.

Prohlídku zahájíme u hlavní dominanty jižního dunajského břehu, kterou je bazilika svatého Štěpána s velikou šedou kopulí. Byla zasvěcena maďarskému světci, někdejšímu králi Štěpánovi, správně po maďarsku Istvánovi (doba vlády 997–1038), který byl po své smrti prohlášen za svatého.

Stavbu provázelo neštěstí, když se v roce 1868 původní kopule zřítila. Novou vytvořil nejvýznamnější maďarský architekt té doby Miklós Ybl, který může za stavební rozkvět Budapešti na konci 19. století. Pro veřejnost byl chrám otevřen v roce 1905.

Kromě mnoha soch a obrazů najdeme uvnitř také pro nás bizarní jev, pro Maďary ovšem velmi cenný: mumifikovanou ruku světce Štěpána, zvanou „svatá Pravice“, uloženou v kostelním relikviáři.

Do kopule, které, jak jsme doufali, už nehrozí zřícení, lze vyjet výtahem a pokochat se pohledem na město z jejího ochozu. Bazilika je nejvýznamnější maďarskou památkou a svou výškou devadesát šest metrů třetí nejvyšší stavbou v zemi.

V centru města nepřehlédněte známou sochu Danaoven, dívek z řeckých bájí, které musí za trest za vraždu svého otce navěky naplňovat vodou bezedný sud… Mnohem veselejší je socha „malé královničky“ u Dunaje, holčičky s rolničkami, kterou si prý při návštěvě města zamiloval princ Charles.

Nejnápadnější stavbou levého, pešťského břehu je budova parlamentu. Autor neogotické stavby z roku 1902, architekt Imre Steindl, se inspiroval o šedesát let starší budovou londýnského parlamentu.

Budova s mohutnou červenou kopulí dnes měří devadesát šest metrů, za komunistického režimu byla ovšem o něco vyšší – zkuste si tipnout proč. Správně, my z podobně postižených zemí víme – trůnila na ní veliká pěticípá hvězda.

Výzdoba parlamentních chodeb bere dech, stejně jako samotná kopule, zdobená uvnitř složitým obrazcem ve tvaru královské koruny. Tu rovněž najdeme ukrytou ve vitríně se dvěma královskými jablky (jedno z nich má kříž). Křížek na vršku koruny je nakřivo. K tomu prý došlo při neopatrném transportu.

V honosném jednacím sále si všimněte havrana se zlatým prstenem v zobáku. Ten patřil dalšímu slavnému uherskému panovníkovi, Matyáši Korvínovi, který žil v letech 1443 až 1490. Jak si možná vzpomínáte z hodin dějepisu, byl od roku 1469 také českým králem.

Dominantou severního dunajského břehu je bezpochyby Gellértova hora (235 m n. m.). Stojí za to se na ni vyškrábat, nejen kvůli výhledu, ale i proto, že pro místní jde o další symbolické místo. Vrch je pojmenovaný po svatém Gellértovi, původně z Benátek, kterého jako vychovatele pro svého syna Imricha povolal do Maďarska král Štěpán. Po Štěpánově smrti upadl Gellért v nemilost.

Jeho život skončil roku 1046 ve vodách Dunaje – pohané jej podle jedné verze svrhli z vrcholu kopce uzavřeného v sudu, podle jiné jej přivázali na vůz, který taktéž shodili z vršku. Když světec i po pádu stále žil, rozbili mu prý hlavu o kámen a navrch jej ještě prokláli kopím. A tak je Gellért hned několikanásobným mučedníkem…

Před výstupem na Gellértův vrch objevíte u jeho paty fascinující malý skalní chrám, který tu byl vybudován v roce 1926 po vzoru Lurdské jeskyně, běžně v něm probíhají bohoslužby.

Na vrcholku uvidíte citadelu postavenou Habsburky v polovině 19. století, sochu poustevníka Gellérta nad vodopádem a obrovskou sochu ženy s palmovými ratolestmi v rukou z roku 1945, symbolem osvobození Budapešti sovětskými vojsky.

Do budapešťského královského paláce pro změnu se zelenou kopulí na vedlejším, o dost menším vrchu se vydejte buď pěšky, nebo stylovou pozemní lanovkou. V jeho prostorách dnes sídlí Maďarská národní galerie. Na nádvoří paláce nepřehlédněte Matyášovu kašnu se slavným králem, sklánějícím se nad skoleným jelenem, a jeho milovanou Ilonku. Projdeme branou, již střeží nám dobře známý korvínský havran, a pokračujeme po návrší dál k úchvatným hradbám s bělostnými špičatými věžičkami. Jde o jedno z nejoblíbenějších míst v Budapešti, přestože rybářská bašta, která jim vévodí, byla postavena až v roce 1895 a neměla nic společného ani s rybami, ani s opevněním. Dejte si tu třeba kávu a vychutnejte si úžasný výhled na město.

Zelení přetékající Markétin ostrov je snad nejoblíbenějším místem víkendových procházek obyvatel Budapešti, ale i turistů. Je to takový jejich Petřín, ale na rovině. Svatých Markét je vícero, ta, které je zdejší ostrov zasvěcen, byla místní rodačkou. Bohu zaslíbená dcera krále Bély IV. tu žila do svých devětadvaceti let, kdy zemřela.

Na ostrově najdeme zbytky kláštera, kde žila, několik dalších malebných zřícenin, bysty slavných maďarských literátů a hudebníků a také olympijský plavecký stadion. Ten město má, přestože se tu olympiáda nikdy nekonala.

Plavec a architekt Alfréd Hajós, který na olympiádě v Athénách v roce 1896 získal pro Maďary první olympijské zlato z letních olympijských her, se rozhodl, že i Budapešť bude mít svůj stadión. Byl dokončen v roce 1930, dnes je vyzdobený mramorovými cedulkami s podrobnými seznamy maďarských sportovních vítězů.

Najdete tu také unikátní památkově chráněnou vodárenskou věž, kam je možné vystoupit, a japonskou zahradu se želvami.