Článek
Solné květy se tvoří na hladině malých nádrží se slanou vodou. Ta se do nich dostane skrze ústí řeky Guardiany, která se tu pojí s Atlantským oceánem a vytváří takzvaný estuár. Systémem úzkých, ručně hloubených kanálů přitéká voda do malých rybníčků. Díky ideálním podmínkám, jako je síla větru, vlhkost a teplota, se voda postupně odpařuje a vznikají bílé krystalky.
Krystalky soli se sbírají podběráky.
Sůl, která se vytvoří na hladině, musí vždy někdo v průběhu dne přijít sesbírat. Když to nestihne včas, začnou krystaly klesat ke dnu a vytratí se z nich nejcennější látky. Tradičně vyráběná sůl obsahuje nejenom zvýšené množství hořčíku, vápníku a draslíku, ale taky přirozenou část zbytkové vody. Ačkoliv tyto hodnoty ovlivňují složení jídelníčku jen minimálně, chutná výrazně lépe než „průmyslová sůl“. Zkrátka když si osolíte rajče solným květem, budete mile překvapeni.
Sůl úplně všude
„Buďte opatrní, ať tam nezahučíte“ varuje nás Jorge, majitel místní výrobny Salmarim, když nám dává podběráky. Vylovenou sůl nosíme na speciální síťová plata, kde se pak suší na slunci. Ačkoliv taková práce vypadá podobně jako hraní si s dětmi na rybáře, je to po chvíli docela dřina. Nasbírat jednu mokrou hromádku velikosti fotbalového míče mi zabere klidně půl hodiny.
Po sběru soli přichází čas na svačinku.
Chybět nesmí ani víno.
Při pohledu na téměř prázdnou hladinu jednoho rybníčku si otírám čelo a majitel salinerie už mezitím rozpaluje oheň. Bude svačina. Na silnou vrstvu soli v pánvi pokládá malé mušle srdcovky, které jsou hotové během pár minut. A protože jsme na jihu Portugalska, nesmí u svačiny chybět sklenička vína.
Jak se tam dostat?
Mimo letní sezonu se dostanete na algarvské letiště ve Faru s jedním přestupem v Lisabonu. Celá cesta z Prahy zabere přibližně pět hodin.
Do městečka Castro Marim pak můžete vyrazit nejpohodlněji autem, ale díky rovinatému povrchu východního pobřeží je to snadná cesta i na kole.
Než začnu přemýšlet o úvodní větě, přichází krátký rituál se solí ve vzduchu. No a je tam. Všude. Po příletu domů nacházím krystaly dokonce i v peněžence. Kdybych se nenechala strhnout příběhem a portugalským šarmem, všimla bych si možná i ptáků, kterým se v okolí nádrží opravdu daří. A pokud se sem vypravíte v jarních měsících, můžete narazit i na volně žijící plameňáky.