Článek
Málo se ví, že Albánie je už dnes hlavně v létě velmi populárním cílem turistů z Itálie, Řecka či Makedonie, kteří tu hledají vesměs totéž: klidnou a levnou dovolenou na břehu čistého moře se siluetou hor a spoustou historických památek.
Koupání i vykopávky
Albánie je jednou z těch zemí, kde narazíte na něco zajímavého skoro na každém kroku. S trochou zobecnění lze konstatovat, že většina nejnavštěvovanějších míst se koncentruje na jihu a západě země, zatímco sever a východ jsou poněkud stranou zájmu cizinců.
Jižní část Albánie navštěvují Řekové, Makedonci a v létě sem připlouvá hodně návštěvníků z Itálie nebo z řeckého ostrova Korfu.
Hlavní albánský přístav Durrës (někdy u nás nazývaný jihoslovanským ekvivalentem Drač) byl významný už od starověku a dnes v něm můžete objevovat antické vykopávky, včetně kdysi největšího římského amfiteátru na Balkáně, postaveného ve 2. století n. l., a pěkně uspořádaného archeologického muzea. Dalšími významnými antickými archeologickými nalezišti jsou Apollonia poblíž města Fiera známý Butrint na jihu země u řecké hranice.
V Butrintu můžete sledovat, jak se v průběhu staletí proměňovalo město, které přežilo řecké, římské, byzantské i benátské období.
Většina albánského pobřeží nabízí krásné koupání. Nejznámější (a taky relativně nejdražší a přelidněná) je riviéra táhnoucí se mezi Durrësem a Kavajë a kolem Vlory. Ostatní střediska jsou využívána spíše domácími – na severu je to Velipoja nebo Shëngjin, na jihu třeba Sarandë a vesnice severně od ní. Koupat se dá ale v kdekteré přímořské vesnici, kde na vás čekají čisté, liduprázdné pláže.
Liduprázdné hory
Vedle moře jsou další albánskou atraktivitou hory. Převážně vápencové pohoří pokrývá celou východní polovinu země a zvláště na jihu zasahuje až k pobřeží. Albánské hory jsou velmi pusté a s výjimkou údolních vesnic postrádají jakoukoli infrastrukturu.
Také lékařská péče je dostupná velmi těžko a leckde nefunguje ani signál mobilního telefonu. Pokud se vydáte na treky po albánských horách, je třeba obvykle několik dní putovat bez možnosti přenocování pod střechou nebo nákupu zásob.
Asi nejnavštěvovanějším horským masívem jsou Albánské Alpy (v Černé Hoře známé jako Prokletije), jejichž centrální část je chráněna jako národní park Thethi. Z městečka Koplik na hlavní silnici mezi Skadarem a černohorskou Podgoricou sem vede silnice, která je běžnými auty sjízdná jen s obtížemi. Centrální vesnice Theth je vybavena hotelem a několika možnostmi noclehu v soukromí.
V okolí Thethu se dají podnikat i půldenní a jednodenní výlety do hor, případně k jezerům, jeskyním a propastem. Na delší treky si lze ve vesnici nebo ještě lépe předem ve Skadaru najmout horského vůdce.
Platí to i pro trasu z Thethu do Valbonë v sousedním údolí, která vede po hřebenech i horskými soutěskami a zabere tak dva dny chůze a která bývá doporučována turistickými průvodci. Údolí řeky Valbonë patří z hlediska přírody i lidové architektury k nejkrásnějším v Albánii a lze se do něj dostat také z východní strany z Bajram Curri.
Budete-li chtít alespoň trochu poznat albánské hory, ale z nejrůznějších důvodů nechcete absolvovat vícedenní pěší putování, svezte se alespoň lodí po Komanské přehradě na řece Drin. Trajekt spojuje vesnice Koman a Fierzë a výrazně zkracuje cestu do oblasti Bajram Curri v severovýchodním cípu Albánie.
V létě 2008 plul každý den třikrát v každém směru, plavba trvá asi 2 hodiny. Cesta vede úzkými soutěskami obklopenými neproniknutelnými horami a údajně se jedná o jednu z nejkrásnějších vodních cest v Evropě.
| Rady na cestu |
|---|
| Do Albánie mohou občané Česka jednostranně cestovat bez víz, pokud doba pobytu nepřesáhne 90 dní. Stačí mít s sebou cestovní pas, jedete-li autem, pak rovněž řidičský průkaz včetně mezinárodního a zelenou kartu. Bez víza projedete také všemi státy na všech možných trasách z Česka do Albánie. |
| Přímé letecké spojení mezi Prahou a Tiranou neexistuje, nabízejí se ale lety s přestupem např. s Lufthansou, Malévem, Austrian Airlines nebo Alitalií. Zpáteční letenku lze zvláště mimo sezónu sehnat už od 4 tisíc Kč včetně poplatků, spíše však za ni dáte kolem 6–8 tisíc včetně poplatků. |
| Chcete-li cestovat autobusy, počítejte s velmi slabou hustotou spojů, nepříliš dobře propagovanými jízdními řády a dlouhými cestovními dobami (průměrná rychlost kolem 30 km/h). Autobusová nádraží bývají ve městech pozoruhodně ukrytá a někdy jejich funkci plní centrální náměstí. |
| Albánské železnice vedou převážně podél pobřeží. Centrálním „uzlem“ je Durrës (vypadá asi jako nádraží v Pacově), odkud vedou tratě na sever do Skadaru, na jih do Vlory a na východ do Tirany a přes Elbasan do Pogradce. |
| Vlaky tažené československými lokomotivami jsou celkem pohodlné, i když neuvěřitelně pomalé. Hustota spojů je extrémně nízká – na žádné trati s výjimkou Durrës–Tirana nejezdí více než dva spoje denně. |
| Cestování autem má svá specifika. Je třeba počítat s velmi nízkou cestovní rychlostí. Vedlejší silnice jsou neskutečně klikaté nejen v horách, ale i na rovných úsecích. Sebelepší řidič tudíž nedokáže jet rychleji než v průměru 30 km/h. Silnice připomínají v lepším případě ty naše 2.–3. třídy, někdy ale jen polní cestu s nesouvislými zbytky asfaltu nebo vyschlé řečiště. |
| Hlavní tahy (magistrála Skadar–Tirana–Durrës–Vlora– Sarandä a vnitrozemské tahy na Kukës, Elbasan–Pogradec a Tepelenë–Gjirokastër) jsou většinou nově opravené nebo alespoň v přijatelném stavu. |
| Ani tady se však moc rychle nesvezete jednak kvůli hustému provozu s povozy, traktory, chodci, mezky a osly a pomalými obstarožními vozidly a jednak kvůli častým rychlostním omezením. |
| V posledních 10 letech se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích. |
| Zvýšené opatrnosti je třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela dokončeno odminování území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99. |
| Podrobné informace o podmínkách cestování do Albánie lze nalézt na internetových stránkách Velvyslanectví ČR v Tiraně www.mzv.cz/tirana |
| Zdroj: Ministerstvo zahraničí ČR a Josef Miškovský |
Co je dobré vědět před cestou do Albánie
V češtině existují na trhu nejméně dva turistické průvodce po Albánii. V tom z vydavatelství Jota (překlad z anglické edice Rough Guide) najdete detailní informace i o místech, kde se pravděpodobně ani nestihnete zastavit. Adresy hotelů, restaurací a muzeí sedí téměř bezchybně, ceny se od vydání průvodce mírně zvýšily.Nepříliš dobré jsou plánky měst – základní přehled vám poskytnou, ale postrádají přesnost.
Průvodce po Albánii vydaný brněnskou CK Kudrna je levnější a stručnější, ale pro první návštěvu Albánie beze zbytku dostačuje. Je vhodný zvláště pro ty, kteří chtějí pojmout cestu dobrodružněji a levněji, chodit po horách apod.
Měna a ceny
Albánskou měnou je 1 lek. Kurz se dlouhodobě pohybuje kolem hranice 1 Kč = 5 leků. Albánci často uvádějí ceny 100x nižší (např. místo 5 tisíc leků jen 50), které se blíží cenám v eurech.
Směnárny a banky působí v každém městečku a kurzy v nich se nijak zvlášť neliší. Nákup peněz na černém trhu postrádá smysl vzhledem k riziku a k minimální odlišnosti kurzu. Mezinárodní karty v Albánii fungují bez potíží v bankomatech. Naopak bezhotovostní platba za zboží nefunguje skoro nikde, přestože se skoro každý hotel, čerpací stanice nebo restaurace honosí samolepkami Visa a MasterCard na dveřích. Ceny v Albánii jsou obecně mírně nižší než u nás. Platí to i o ubytování, stravování, vstupném atd.
Víza, internet, zásuvky
Držitelé pasu ČR nepotřebují k turistické cestě do Albánie vízum, stačí platný pas.
Držitelé pasu ČR nepotřebují k turistické cestě do Albánie vízum, stačí platný pas. Ve větších městech jsou internetové kavárny s rychlým připojením.
Napětí v elektrické síti je 220 V, ale může značně kolísat. Elektrické zásuvky odpovídají běžnému evropskému standardu.
Ubytování
Cena za dvoulůžkový hotelový pokoj s příslušenstvím dosahuje 3–7 tisíc leků, zpravidla včetně snídaně. Hostely nejsou o mnoho levnější a je jich málo, takže se vyplatí dopřát si pohodlí hotelů.
Nejdráže je v Tiraně a na riviérách kolem Durrësu, Vlory a Sarandy, nejlevněji v menších horských městech. Hotely jsou často klimatizované. Priváty bývají spíš jednodušší a je dobré si předem důkladně prohlédnout pokoj, který vám nabízejí.
Problémem občas bývá slabě tekoucí teplá voda a výpadky elektřiny, při nichž samozřejmě nefunguje např. klimatizace (některé hotely mají vlastní generátory, které výpadky nahrazují). Ubytování lze objednat předem přes internet, zkusili jsme to dvakrát a opravdu o nás při příjezdu věděli a jen stěží skrývali překvapení, že jsme opravdu dorazili. Řada hotelů ale nemá vlastní stránky ani e-mailovou adresu.
Stravování
Místní potraviny jsou čerstvé a poctivé (uzeniny se v Albánii stále vyrábějí z masa), balené potraviny a spotřební zboží jsou často z dovozu (Řecko, Makedonie). Ochutnejte výborné mléčné výrobky (husté jogurty, balkánský sýr na sto způsobů), středomořské ovoce (melouny se prodávají skoro zadarmo) nebo třeba dobrá albánská červená vína. Vodu z kohoutku jsme pili všude a žádné zdravotní obtíže jsme neměli.
Na tržnicích koupíte za ještě o něco nižší ceny především ovoce a zeleninu.
V restauracích dostanete podobná jídla jako v Řecku nebo v zemích bývalé Jugoslávie. Výborné jsou zeleninové saláty s olivovým olejem a nezbytným balkánským sýrem. Maso se podává kuřecí, skopové i vepřové a úpravou často připomíná řecká nebo jihoslovanská jídla. V přímořských letoviscích mívají dobrý výběr ryb a mořských produktů. Výborné jsou sladkovodní ryby – lahůdkou je například endemický druh pstruha žijící v Ohridském jezeře, kterého Albánci nazývají „koran“.
Podnebí
Horko bude v letní sezóně patrně hlavním problémem, s nímž se v Albánii setkáte. Teploty jsou podobné jako v Řecku nebo Černé Hoře – v létě tedy přes den běžně přes 40 stupňů ve stínu a v noci kolem 30 stupňů. I v květnu nebo říjnu se dá v Albánii pohodlně koupat v moři. Albánci jsou překvapivě dobře jazykově vybavení. Většina lidí umí italsky, hojná je znalost francouzštiny, angličtiny a řečtiny, u střední a starší generace případně ruštiny.