Divoké západní pobřeží Rhodosu - ráj surfařů i milovníků antiky

Nejprve míříme k obci Asklipio. Úzká, ale povrchem dokonalá silnička míří do vnitrozemí a čtyři kilometry stoupá výš a výš. Z turistického hlediska obec nabízí dva pozoruhodné cíle. Tím prvním je hrad na kopci nad domy s vesměs s bílou fasádou. Nejen že se tak setkáme s další ze spousty hradních památek (většinou vybudovaných johanity v 15. století), ale navíc tu oceníme mimořádnou vyhlídku.

K druhé pamětihodnosti stačí seběhnout z kopce dolů. Na malém náměstíčku či spíše návsi je nepřehlédnutelný kostelík Zesnutí Bohorodičky (Kimissis tis Teotokou). Pochází se 17. století, kdy byl vystavěn v pravoslavném duchu (na stejném místě měl staršího předchůdce, který zmíněné johanity pamatoval). V interiéru je k vidění malé muzeum a spousty fresek a ikon. Většina z nich vypráví o životě Ježíše Krista a o stvoření světa.

Z Asklipia, jehož jméno napovídá, že se tu v antických dobách nacházela svatyně boha lékařství Asklepia, míříme na jih. Na úplně nejjižnější jih. Čili do Prasonisi, na samu jižní špičku ostrova.

Prasonisi je jméno ostrova pod tímto cípem, ale i pláže táhnoucí se od jihu Rhodosu do obou světových stran. Na jedné straně (východní) břehy omývá moře Středozemní, v čase naší návštěvy velice poklidné až rozšafné, zatímco na opačné, západní straně byl k vidění vodní živel úplně jiný. Nejen názvem (Egejské moře), ale i barvou a zejména letorou. Toto moře bouřilo, ostré vlny vrhalo směrem k ostrovu, vůbec se tomu druhému nepodobalo.

Nejen že to bylo pěkné na pohled, ale zejména to činilo radost surfařům, kteří elegantně klouzali po egejských vlnách...

Asklipio a Prasonisi        Autor: Miroslav Šára, Právo

Podél členitého západního pobřeží se spoustou přírodních, takřka liduprázdných pláží jedeme na sever. Po zhruba pětadvaceti kilometrech máme zastávku v obci Monolithos.

Z vesnice ležící na návrší 280 metrů nad hladinou Egejského moře je krásný výhled na jednu mohutnou skálu nesoucí na svých nejsvrchnějších partiích (240 metrů nad mořem) pozůstatky monumentálního hradu. Johanité jej vybudovali v 15. století, jméno má totožné s obcí.

Z parkoviště je to ke hradu už jen o málo víc než pověstných pár kroků. Po výstupu po schodech stane člověk uprostřed zachovaných vnějších hradeb, v jejichž centru trůní bíle natřená kaple sv. Jiří. Její interiér s ikonami a desítkami planoucích svíček je velice působivý, totéž plně platí o vynikající vyhlídce na pobřeží a pláž Fourni.

Posledním cílem této cesty Rhodosem je Kamiros. Nejmenší ze tří starobylých antických měst leží na západním pobřeží zhruba pětatřicet kilometrů jižně od hlavního města.

Ruiny města zničeného zemětřesením v roce 142 byly objeveny teprve v polovině 19. století. Ve 30. letech následujícího století tu italští archeologové nejen objevili pozůstatky chrámu, ale v podstatě odkryli celé město. I když to, co nalezli a za čím jezdí turisté, nepochází z klasické antické éry, protože roku 226 př. n. l. tuto podobu Kamirosu zlikvidovalo rovněž zemětřesení, přesto na výsledném dojmu to nic nemění.

Vztyčené sloupy, hlavní silnice stoupající na 120 metrů vysoký pahorek, na němž stávala akropole, základy velkých domů, vyhlídka na nejvyšší rhodské pohoří Ataviros (1215 m) i na moře – to vše přináší nezapomenutelné zážitky. A zároveň je důstojnou tečkou za třídílným putováním ostrovem boha slunce Helia.