Článek
„Na počátku byla jeho pohádka o tlustém pradědečkovi, kde tuto možnost jen naznačil. Jeho bratr Karel rychle pochopil, jak geniální nápad to je, rozvedl jej nejprve ve své Pohádce psí a k dokonalosti dotáhl v ostatních, hlavně ve Velké doktorské pohádce. Od něj to pak převzali i jiní tvůrci tohoto žánru - Jan Drda, Josef Lada a Václav Čtvrtek,“ upozorňuje Aleš Fetters, autor malebného místopisu pohádek bratří Čapků.
Vydali jsme se proto do severovýchodních Čech, kde se jejich kouzelné příběhy odehrávají. Ne celé Devatero - Velká policejní a Ptačí pohádka jsou umístěny do Prahy, Velká kočičí dokonce do vymyšlené země Taškářů. Ale ve všech dalších se už s námi můžete přenést do líbezné Krakonošovy zahrady v podhůří Krkonoš.
Druhá loupežnická
Hlavní postava této pohádky (tu první napsal Josef), ukrutný loupežník Lotrando, nepovstala z fantazie Karla Čapka. V 16. století byl postrachem zdejšího kraje vrah a zloděj George Santman. Se svou zavilou čeládkou řádil na Brendách (Jestřebích horách) pět let, než byl v lese u Markoušovic dopaden.
Jeho jméno se pak stalo inspirací pro skalnatý Žaltman, nejvyšší vrchol Brend. Vydáte-li se po zelené značce od zdejší rozhledny, už z dálky uvidíte ve skále vytesaný nápis Lotrando a řetěz zavěšený nad ohništěm. V tajemné jeskyni to při troše fantazie vypadá, jako by odtud loupežník zrovna odešel.
Psí
Pejsek Voříšek z tohoto příběhu provázel hronovského dědečka na cestách po kraji, které je zavedly určitě i do Zbečníku. Nás odtud modrá značka nasměruje do lesa Maternice, kde ve Skalákově studánce zurčí voda, jež se až do 18. století pila jako lék proti choleře.
Půvabné okolí pramene doslova zve k posezení. Jižně od studánky leží skály zvané Zbečnické chleby. Vznikly prý z lidské zloby, když zdejší selka hodila žebrákovi pod nohy kus upečeného chleba s přáním, aby mu v břiše zkameněl. Co chtěla pro něj, stalo se bochníkům v peci. Z obav, že je to trest od Krakonoše, odvezli kamenné pecny raději k zázračné studánce v Maternici.
Pošťácká
V této pohádce je krásných míst přehršel. Pošťák Kolbaba navštívil Hronov, Zálesí u Batňovic, zdolal kopec u Sedmidomí, prodral se i lesem na Krákorce. My jsme vybrali Libňatov, kde se jeho pouť uzavřela. Zde totiž dostál pošťácké cti a předal psaníčko smutné slečně Mařence. Obcí protéká po celé délce potok, který je prý dodnes bohatý na pstruhy.
Nad vsí stojí zděná zvonička, tak trochu rarita v kraji roubených zvonic, od níž se naskýtá půvabná vyhlídka do kraje. A chcete-li pohádku sami prožít, vypravte se v září na 10. ročník pochodu Cestami pošťáka Kolbaby s úpickým klubem českých turistů. Dovede vás pěšky i na kole také do Libňatova, kde můžete zjistit, zda jsou ještě „v domečku slečny Mařenky okýnka čistá jako studánka“.
Tulácká
Město Úpice se dostalo hned do několika z Devatera pohádek. Největší roli má v Tulácké, právě tady čekal poctivý vandrovník Král na pána honícího svůj uličnický klobouk. Městu vévodí raně barokní radnice, v níž dnes sídlí městské muzeum.
U zrodu jeho sbírek stáli rodiče bratří Čapků, kteří zachránili řadu starožitností, mezi nimi i perníkovou formu Tři hudci z r. 1688, zapůjčenou na EXPO 67 v Montrealu. Má v něm samozřejmě místnost i rodina Čapků. Nechybí tu ani foto strážníka Boury, jenž v pohádce zatkl tuláka Krále a opravdu v Úpici žil. Prohlídka muzea trvá 30 minut, otevřeno je denně kromě pondělí.
Velká doktorská
Pohádka vznikla jako dík otci bratří Čapků, kteří chtěli ukázat náročnou práci zdejších pánů doktorů. Vzdali i hold celému kraji. V košatém příběhu se objevuje řada míst - Červený Kostelec, Hronov, Bor a Hejšovina, kde vedl kouzelnickou živnost čaroděj Magiáš. My jsme vybrali Hořičky s pomníkem léčitele Antonína Picha, jenž se stal předobrazem pana doktora, který měsíčním paprskem zafixoval zlomenou nožku éterické rusalky.
Léčitel prý svými mastmi a masážemi vyhojil přes 20 000 úrazů. Měl se postarat dokonce o zlomenou nohu maršála Radeckého. Do Itálie za ním ale neodjel, neboť tu stále čekali lidé spoléhající na jeho pomoc.
Vodnická
Divoká Úpa ohraničující kraj Devatera pohádek se dá označit jako řeka krytých lávek a mostů. Ten na snímku kříží tok v Havlovicích, je dlouhý 24 m a široký 4 m. Děti budou nejspíš znát zdejšího vodníka Joudala, jehož náramně loupalo „reuma“ a trápila rýma.
V obci ale najdeme i další zajímavosti, třeba hraniční kámen ve tvaru kříže či přírodní balvan u vodního mandlu s pamětní deskou obrozeneckého kněze Josefa Regnera, který se v obci r. 1794 narodil a vystupuje jako páter Havlovický v Jiráskově kronice U nás.
A ještě něco na závěr
Rtyně v Podkrkonoší se Devaterem pohádek jen občas mihne. Přesto se k ní na závěr vrátíme. Už samo městečko s roubenou kostelní věží a sochou Rebela stojí za zhlédnutí. Ale seberte síly a vyjděte i 1,5 km tzv. trhovkou kladskou, bývalou historickou zemskou stezkou ke rtyňské kapličce.
Odměnou se vám otevře nečekaně krásná vyhlídka na svatoňovickou kotlinu. Dá-li se někde mluvit o duchu místa (genius loci), pak je to jistě u téhle výklenkové kapličky. Možná i proto je zde umístěn skromný pomník. Do hrubě opracovaného kamene vytesal jeho autor nečekané věnování - Památce těm, kteří měli a mají tento kraj rádi.