Děti jsou tu na prvním místě, říká Čech, který s rodinou přesídlil kvůli prestižní práci

Svoji kariéru jsem začal v roce 2004 v ČSA, kde jsem létal na ATR 42 a ATR 72 (dopravní letouny určené pro kratší regionální tratě, pozn. red.). V roce 2008 jsem byl převeden na Boeing 737, na kterém jsem zůstal další tři roky. V souvislosti se změnami u našeho národního dopravce jsem opustil ČSA v lednu 2011 a směřoval do Bratislavy, kde si mě najaly aerolinky Danube Wings pro létání na Boeingu 737. Bohužel, objednané letadlo nikdy nedorazilo, takže jsem byl v červnu téhož roku i s dalšími piloty propuštěn, aniž bych kdy pro aerolinky fakticky létal.

Ano, další práci mi nabídla agentura sídlící na Novém Zélandu, kde jsem se zaregistroval hned po propuštění. Dostal jsem dvouletý kontrakt u indonéských aerolinek Lion Air, u kterých jsem začal ještě v létě. Jakarta se stala mým novým domovem a létal jsem primárně vnitrostátní lety po indonéském souostroví.

S příchodem konce smlouvy jsem zkontaktoval tehdy mladou a rychle rostoucí aerolinku Etihad, kde jsem prošel výběrovým řízením a byl přijat jako pilot Boeingu 777. Později se mi certifikace rozšířila i na Boeing 787 Dreamliner.

Oproti předchozím zaměstnavatelům jsou Etihad skutečně velké aerolinie s globálním dosahem. Operují lety prakticky po celém světě. Zkušenost s dálkovými lety a tzv. ultra dlouhými přímými lety sama o sobě představuje unikátní rozměr této práce. Přechod k nim vyžaduje nové schopnosti a znalosti, které mají pro lokální aerolinky jen pramalý význam.

Let přes Atlantik nebo působení v polárních oblastech vyžaduje komplexní navigaci a plánování. Pokročilé automatizační systémy Dreamlineru znamenají, že se autopilot zapíná obvykle krátce po vzletu a vypíná se až těsně před přistáním. Zajišťuje optimální komfort pasažérů i efektivitu letu.

Ale zpět k otázce. Obecně celé profesionální prostředí je tu značně odlišné. Často poznávám úplně nové kolegy poprvé na předletovém brífinku, což vytváří dynamickou pracovní atmosféru. U menších společností se zná každý s každým. V našich aerolinkách si postupně budujete spojení v různorodém mezinárodním týmu.

Ty největší zážitky přinesla bez nejmenších pochyb pandemie covidu. Na jaře 2020, kdy se zastavila většina světové letecké dopravy, jsme postupně začali obnovovat nákladní lety. Ve skutečnosti byla poptávka po tomto typu dopravy tak vysoká, že se vyplatilo létat dokonce i s prázdnými osobními letadly, která měla náklad pouze ve standardním zavazadlovém prostoru. Často jsme převáželi humanitární pomoc do míst, jako je Madagaskar, a provozovali jsme repatriační lety po celém světě.

Tahle zkušenost člověku dala unikátní perspektivu na klíčový význam letectví v období mezinárodní krize. Ten kontrast mezi letišti běžně praskajícími ve švech a jejich náhlou prázdnotou byl skutečně surreální.

Nákladní lety se posléze přesunuly do specializované divize naší společnosti, ale v těch počátečních dnech jsme opravdu létali oboje. Byla to cenná lekce ve flexibilitě a improvizaci. Dostali jsme se tak ale na mnohá fascinující místa, která běžně nejsou součástí naší letecké sítě včetně Anchorage na Aljašce nebo Nairobi v Keni.

Je důležité zvyknout si na život v pohybu. Některé cesty trvají pět dní v řadě nebo i déle. Přizpůsobujete se změnám časových zón. Když letíte na západ, dny se protahují. A pokud letíte na východ, zkracují se. Zejména pak na letech do Austrálie. Tomuto životnímu stylu se musí člověk přizpůsobit, vyžaduje určitou odolnost. Dá se na to ale přivyknout. Odměnou jsou pak člověku zkušenosti z celého světa.

O těch dřívějších, kdy jsem létal ještě v Indonésii, i o mých počátcích v Emirátech s Etihad, jsem v roce 2018 vydal knížku Nahoru a dolu v nakladatelství Svět křídel.

Člověk pozná takové skryté klenoty jako třeba nejautentičtější pálivou thajskou polévku v Sydney nebo nejchutnější quesadillu v New York City. Cesty mi otevřely dveře k novým zálibám, které se mi staly vášní. V Thajsku jsem se učil surfovat, a během layoveru (mezipřistání, pozn. red.) v Anchorage na Aljašce jsem si užil nezapomenutelné lyžařské dobrodružství. Některé z mých nejmilejších vzpomínek zahrnují poklidná odpoledne objevování San Franciska, užívání si úchvatných výhledů na zátoku a majestátní Golden Gate Bridge.

Každé místo ukrývá nějaký vlastní poklad. Osvojil jsem si schopnost nacházet nejlepší lokální obchůdky a trhy, abych si domů mohl vozit nejrůznější zajímavosti ze svých cest. Výjimečné pochutiny jsou nejlepší suvenýry.

Ano, ano. Usadili jsme se v Abú Dhabí, což byla jediná praktická volba vzhledem k mé kariéře u Etihad. Pronajímáme si tu komfortní bydlení a obě naše děti navštěvují od útlého dětství místní školy.

Život v zahraničí přinesl do našich životů mnoho fascinujících kulturních elementů. Tím asi nejvíce překvapivým je to, že naše děti přijaly angličtinu jako svůj primární jazyk a baví se spolu anglicky i doma.

Jako rodiče vychovávající děti v zahraničí vnímáme jako velmi důležité podporovat jejich českou kulturní identitu formou jazykovou, ale i udržováním kulturních zvyklostí. Kvůli tomu jsme si také ponechali české občanství a pravidelné návštěvy naší domoviny jsou pro nás prioritou. Tak se snažíme podporovat v našich dětech vnímání toho, kde jsou jejich kořeny. Snažíme se balancovat mezi oběma světy.

V mezinárodní komunitě, která tu žije, vnímáme různé způsoby přístupu k této otázce. Některé rodiny z celého světa se rozhodly přijmout Spojené arabské emiráty za svůj nový plnohodnotný domov. Osvojily si zdejší životní styl a svou budoucnost spojují výhradně s Emiráty. My jsme zvolili střední cestu, která ctí náš český původ, ale zároveň si osvojujeme zdejší multikulturní prostředí a požíváme bohaté příležitosti, které nám život v Abú Dhabí nabízí.

Zdejší prostředí je specifické, zejména díky unikátnímu složení populace. Emiráťané tvoří pouhých dvanáct procent obyvatel země, takže naprostou většinu populace tu tvoří cizinci. Každá národnost tu přispěla něčím cenným do zdejšího kulturního guláše. Asi nejviditelnější je to ale na mimořádné rozmanitosti mezinárodních restaurací nacházejících se napříč celým regionem.

Principy vzájemné tolerance jsou tu v běžném životě samozřejmostí a jsou zakořeněné i v rámci školského systému. Panuje tu také rovnost mužů a žen, ženy najdete napříč všemi sektory, včetně vysokých manažerských pozic. A samozřejmě, arabské země jsou známé tím, že rodiny jsou středobod celého vesmíru. Potřeby dětí jsou tu tedy na prvním místě.

Zdejší úroveň bezpečnosti je něco výjimečného. Auta se často nezamykají a párkrát se nám dokonce i stalo, že jsme opustili dům a nechali klíče v zámku. Za jedenáct let, co tu žiji, jsem v naší komunitě neslyšel o žádné krádeži ani jiném zločinu. To je výhoda zdejšího života, které si mnoho zdejších rezidentů hluboce cení.

Abú Dhabí je mezinárodně asi méně známou destinací než Dubai, nabízí však svou vlastní škálu atrakcí, které stojí za objevení. Někoho jistě zaujme závodní okruh Yas Marina, kde se jezdí každoročně závod Formule 1. Zapomenout nelze na Velkou mešitu šejka Zayeda, architektonický skvost, který by člověk neměl minout. Ve městě je také množství zábavních parků včetně velkého vodního světa nebo opravdu působivé akvárium. Osobně mě hodně lákají off-roadová dobrodružství v poušti, která je z Abú Dhabí dobře dostupná.

Nové přímé spojení mezi Abú Dhabí a Prahou je vážně skvělý vývoj pro celou českou komunitu, která tu žije. Doposud musel člověk nejdříve do Dubaje nebo létat s přestupem ve Frankfurtu nebo Mnichově. Představuje to pro mě smysluplné propojení mezi mými dvěma světy.

Co se týče inauguračního letu, dostal jsem možnost o něj vyjádřit svůj zájem a samozřejmě jsem reagoval pozitivně. Co se však týče nasazování na tuto linku obecně, očekávám, že mnoho pilotů bude natěšených na tuto novou destinaci. Náš plánovací systém nám umožňuje žádat o konkrétní lety, ale šance na úspěch žádosti národnost pilota nikterak pozitivně neovlivňuje. Pro palubní posádku je to nicméně jiné. Tam se aerolinky snaží nasazovat i rodilé mluvčí dané země, aby tak vylepšily zážitek pasažérů.