Deset dobrých rad pro vaše zahraniční cesty v roce 2020

Jako bych už slyšel ono: „Když ono tam jinak prší a moře je o stupeň chladnější…“ Leckteré malé mušky tohoto typu bývají bohatě vyvážené tím, že se v dané lokalitě netlačíte s takovými davy a ceny ubytování a mnohých služeb jsou třeba o nějaké to procento levnější. V závislosti na destinaci to může být leckdy až o polovinu. Je logické, že musíte svou dovolenou často přizpůsobovat prázdninám svých ratolestí, ale i tak čas od času zapřemýšlejte, zda by to nešlo přeci jen nějak vymyslet.

Počasí bývá v poslední době extrémně nevyzpytatelné, a pokud zrovna nemáte namířeno do Hurghady v půlce července, pršet vám může skoro všude. Historek o tom, jak známým propršel týden v té či oné lokalitě, kde by přitom dle dlouhodobých modelů v daném období nemělo pršet vůbec, jsem za poslední dva roky vyslechl nemálo. A je jedno, zda byli v Evropě, Americe či Asii.

Je moc fajn, že se vám povedlo ulovit extrémně levné letenky. Pokud zrovna ale neletíte na východ Evropy či do jihovýchodní Asie, letenka bývá často jen zlomkem nákladů na celou cestu. Letět třeba na sever Evropy za tisícikorunu jistě potěší, ale možná byste si měli dopředu zjistit, že podobnou sumu následně třeba zaplatíte i jen za přesun z letiště do centra města. Přičtěte si ubytování, náklady na dopravu na místě, nějaké to jídlo a možná přijdete na to, že ta letenka za pár šupů ve výsledku nebyla zas až tak výhodný nákup.

Promyslete si, kam byste doopravdy chtěli zavítat, a nevybírejte svou dovolenou jen podle letenek v akci a nevyřazujte destinace za to, že tam od vás budou chtít pár stokorun za vízum po příletu. Když pak narazíte na levnou letenku do vámi požadované destinace, neváhejte. Před pěti lety jsem se třeba dostal z Berlína do Guatemaly za necelých šest tisíc korun. A to už je pak doopravdy důvod k radosti. První noc v náhodně objeveném ubytování mě stála přesně 90 korun. Přitom šlo o samostatný pokoj. Taková dovolená se vám opravdu neprodraží.

Setkáte se s tím snad při každé cestě vedoucí přes letiště. Pravidla toho, co si můžete sbalit do odbaveného zavazadla v letadle, či co naopak musí být v zavazadle příručním, se čas od času mění. Pokud nám Čechům zatím stále ještě něco příliš nejde, jsou to následující dvě věci.

Jakékoliv baterie nesmí být v odbaveném zavazadle. Ano, kapesní dobíječka mobilního telefonu je také baterie. Náhradní baterie do fotoaparátu, kamery či dronu patří výhradně do příručního zavazadla.

Druhým problémem bývají spreje v nádobách pod tlakem. Deodorant ve spreji si nebalte, neprojde vám v žádném typu zavazadla. Problém to je zejména pro ty, kteří si vezou lahvičky repelentů s účinnou složkou DEET, která je potřebná do tropických oblastí. Cesta bez těchto repelentů je kolikrát hazardem s vlastním zdravím. V poslední době se však objevily tyto přípravky už i v běžných sprejích. Ty už vám v zavazadle projdou. Pokud mají objem do 100ml, tak i na palubu. Jinak si je odbavte.

Zatímco na západě už je patrný částečný odklon od all-inclusive dovolených, Češi si na ně stále nedají sáhnout. Statistiky cestovních kanceláří hovoří v tomto ohledu jasně. Ale ať už jedete sami nebo s cestovkou, ať už míříte na Rhodos nebo na Mauricius, vlastní dopravní prostředek dodá vaší cestě úplně nový rozměr.

All-inclusive svádí člověka k lenosti. Pocit, že už má jídlo zaplacené, tak proč by za něj platil znovu, vede k ploššímu gastronomickému zážitku, ať už má váš hotel třeba deset restaurací. Organizované výlety se obvykle pořádají v jednom a tom samém čase, a tak se obvykle na exponovaných místech mačkáte s dalšími skupinami turistů.

Kdybyste však sedli do auta, můžete tam být třeba před západem slunce skoro úplně sami. Nemusíte si dopravní prostředek půjčovat na celý pobyt. Mezinárodní řidičský průkaz stojí pár korun, po Evropě ho navíc obvykle ani nepotřebujete.

Pokud jezdíte pouze na týden či 14 dní do jednoho hotelu, s klidem tento bod přeskočte. Je totiž pro ty, kteří obětují špetku pohodlí a cestu si poskládají po svém. Když jsem to začal dělat já, dělal jsem často tu chybu, že jsem si veškerá ubytování a přesuny zamlouval už před cestou. Výmluvou mi bylo to, že bych třeba na místě už nic obstojného nenašel. A ano, i to se může stát, pokud cestujete do velmi exponované lokality v hlavní sezóně. Třeba na skotském ostrově Islay místo na přespání během festivalu whisky obvykle neseženete už několik měsíců před akcí.

To jsou ale sporadické případy. Zejména pokud cestujete sami nebo jen s partnerkou/partnerem, dopřejte si trochu svobody. Zarezervujte si třeba jen první noc po příletu a pak už se nechte vést za ruku svými pocity. Případně rezervujte jen ta ubytování, která můžete bez penalizace ještě několik dní před příjezdem zrušit.

Plánovali jste zůstat na nějakém místě tři dny, ale zůstalo za vašimi očekáváními? Nevadí, jeďte dál. Naopak, pokud se vám někde líbí, můžete setrvat. A nezřídka ulovíte i nemalou slevu při ubytování se na poslední chvíli. Když v roce 2016 přesně den před mým příletem do Kostariky udeřil hurikán, překopal jsem bleskově plány a přemístil se na několik dnů raději do sousední Nikaraguy, kde bylo počasí v pořádku. Nakonec jsem tam prožil několik úžasných momentů. Kdyby bylo vše v Kostarice nezrušitelně zamluveno, nešlo by to bez značných finančních ztrát. A pravděpodobně bych se býval držel původního plánu.

Říkáte: „Proč bych měl riskovat, že se nám na novém místě nebude líbit, když máme u Dubrovníku apartmán, kde se nám všem líbí, a víme, co máme očekávat?“ Těžko, ale extrémně těžko vás budu přesvědčovat o tom, že ač má to vaše místečko nepopiratelné kouzlo, tak by možná zejména o něco starší děti rády ochutnaly také tradiční mnohachodové mezze na Kypru nebo vyrazily za dobrodružstvím do rumunského Banátu a jednou to moře třeba i obětovaly.

Zasněte se, která místa byste chtěli vidět, a zkuste sestavit alespoň na den či dva program, který byste chtěli zažít jako malé dítě. A nemusí jít vůbec o nějakou nesmyslně drahou exotiku.

Pokud jste na pobytové dovolené, je fajn opustit hotel a vyrazit někam do centra na autentické místní tržiště. Ale nechtěli byste třeba ty dlouhé lány olivovníků či rybářské vesničky, odkud vozí čerstvé plody moře, vidět alespoň jedno odpoledne na vlastní oči?

Nemám problém s tím, že opakovaně na čtyřhodinových letech z Prahy sedím vedle lidí debužírujících kuřecí řízky s kyselými okurkami. Sám si něco takového sice přibalím jen na cesty autem, ale nesoudím. Moc mi to už ale nejde v případě, že si někdo naloží půlku zavazadla konzervami s masem a přibalí k tomu ještě šišku šumavy. Dá se to ještě třeba pochopit u baťůžkářů směřujících na drahý Island. Tam člověku někdy nezbyde, než si takto pomoci, aby ho cesta nezruinovala. Neexistuje ale žádný rozumný důvod učinit to samé, když letíte na Madeiru nebo třeba do Jordánska.

Těch pár korun, které ušetříte, za to v celkovém výsledku nestojí. Poznávání nových zemí je i o tom, že si obohacujete svou chuťovou škálu, učíte se nové kombinace surovin, poznáváte nová koření, a to vše posléze můžete po návratu promítnout i do svých kuchyní. Ochutnávejte.

Jasně, ne každé jídlo bude zrovna trefa do černého, ale na některá povedená jídla můžete vzpomínat i roky. Hovězí špíz z madeirské Santany je toho čestným důkazem. A mix koření za’atar, který jsem poprvé ochutnal v Jordánsku, využívám ve vlastní kuchyni už pravidelně.

Je logické si udělat cestovní pojištění, když vyrážíte třeba na týden lyžovat na hory. Neměli byste na něj však zapomenout třeba i jen když jedete autem na prodloužený víkend někam do pohraničí. Jakékoliv zranění se vám může nepěkně prodražit. Doslova za pár korun si pak můžete přikoupit pojištění zavazadel, což vám můžu doporučit nejen na lety s přestupem.

Posledně mi třeba „pozapomněli“ naložit kufr na přímém spoji z Prahy do Záhřebu a zavazadlo se ke mně dostalo až po 30 hodinách. V tomto případě se sice můžete „hojit“ za nezbytné vynaložené náklady i bez cestovního pojištění, ale některá lepší pojištění vám umí zajistit třeba i finanční kompenzaci za dané zpoždění místo pouhé úhrady sumy utracené za koupi nutného oblečení či třeba hygienických potřeb.

A o nějakých vážnějších problémech na cestách ani nemluvě. Dvacetkrát pojištění vůbec nevyužijete a po jednadvacáté vás může bez nadsázky zachránit.

Je jedno, zda jste zrovna u moře, v nějakém hlavním městě nebo v blízkosti vyhlášené památky na seznamu UNESCO. Budíček nastavený na brzkou ranní hodinu má hned několik výhod. Pokud jste se zrovna neprobudili do deštivého dne, tak máte šanci pořídit fotky za krásného nízkého světla.

Pokud se vykutálíte ze svého lůžka a potažmo ubytovacího zařízení před sedmou hodinou, vyhnete se těm největším davům, a užijete si mnoho atrakcí tak, jak jste si ve skrytu duše představovali. Můžete si přece dopřát pozdní snídani kolem desáté hodiny, kdy už budou ulice či pláže zase plné těch, kterým se nechtělo vybočit ze zažitých stereotypů a opustit teplé peřiny za rozbřesku.

Jednou věcí je kochat se zdánlivě bezchybnými fotografiemi, které se na vás v dnešní době valí ze všech stran. Druhou pak tato místa zažít na vlastní kůži. Ač se sám snažím pořizovat takové snímky, které by mě samotného k cestování nalákaly, snažím se upozornit i na možnost zklamání, když se vydáte na ta nejpopulárnější místa. Centrum Říma je po většinu roku hororové, u Angkor Vatu se budete při východu slunce tlačit s tisíci lidí a ty nejpopulárnější pláže v Asii už se musí kvůli davům dokonce i zavírat. To vše udělaly sociální sítě v čele s Instagramem.

Přesto bych Instagram ani v nejmenším neodsuzoval, sám jsem na něm aktivní a pro fotografy jde o výbornou platformu. Využívejte jej však spíše k tomu, abyste se podívali, jak to kde ve světě zhruba vypadá a sledujte i ty profily, které vám neukazují jen „nakašírované krásno“, ale sem tam se podělí i o realitu. Fotografové si s jedním jediným snímkem často hrají celé hodiny. Jaké myslíte, že jsou šance, že si něco obdobného vyfotíte i vy, vybaveni mobilním telefonem? Objeví-li se levné letenky do Jordánska (což se děje skoro neustále), leťte. Ale místo do Petry se vydejte třeba do pouštních hradů u Saúdské Arábie či do starořímského města Džaraš.

Pokud si to dokážete obhájit sami před sebou, vyhněte se místům, která jsou v průvodcích pro danou zemi na prvním místě.

Cestování není jen o odpočinku od zaměstnání a vybočení ze zažitého rytmu. Na momenty z dobře sestavené dovolené můžete vzpomínat po zbylých 350 kalendářních dnů v roce a z pohledu na fotografie čerpat energii, když vám bude opravdu ouvej.

Nebojte se zažít něco nového. Zkuste třeba noční výšlap s čelovkou na nějaký kopec, popijte šálek s místními, kterým nerozumíte ani slovo, a ochutnejte podivně vypadající jídlo z toho stánku, okolo kterého celý týden chodíte a vždy z něj cítíte tu lákavou exotickou vůni. Když jste očkováni proti žloutence a břišnímu tyfu, můžete si tento luxus dovolit se špetkou rozumu všude po světě. A když se výběrem zrovna netrefíte, tak ač to bude v danou chvíli opravdu nepříjemné, i na ten úprk k toaletě, tempem barbadoského sprintera si za pár měsíců snad se smíchem zavzpomínáte...