Hlavní obsah

Degustace pod dozorem odborníka: Lásku k vínu buduji celý život a chci ji předávat dál

Novinky, Jan Daněk

Když se parta kamarádů rozhodne vyrazit si za vínem, vyhrává u nás v Česku většinou jižní Morava. Ta je synonymum pro nekonečné lány nádherných vinic, milé vinaře a chladné sklípky. Jenže někdo musí řídit, takže pít nemůže… Lukáš Benda víno miluje už přes dvacet let. Nyní se snaží Čechy edukovat o kvalitě tohoto lahodného moku a ukazuje jim to nejlepší právě z jižní Moravy. A co je hlavní - řídí on.

Vinaři na jižní Moravě se rádi pochlubí tím nejlepším, co vypěstovali.Video: Jan Daněk, Novinky

Článek

Lukáš se gastronomií coby someliér prokousával v pražských podnicích mnoho let. Má za sebou mnoho soutěží a vzdělávání. Co se vína týče, je odborník na slovo vzatý. Přátelé nebo známí se ho neustále vyptávali na rady, kam za vínem jet, kde mají to nejlepší, komu svěřit své mlsné jazýčky, až se Benda rozhodl, že vínachtivým „pijanům“ ukáže raději vše sám.

Proč? „Abych propojil víno a přírodu, ukázal lidem, že víno není jen nástroj k opíjení, ale především zážitkový nápoj,“ vysvětluje Novinkám someliér.

Bez řidičáku

Lukáš vás v okolí Brna ráno nabere svým minivanem, do kterého se vejde i s ním osm lidí. Probere s vámi celý den, řekne vám, co vás čeká a nemine, a je toho opravdu hodně. Lukáš ví o víně snad úplně všechno a vypráví nesmírně poutavě. Podle něj je pokladem jižní Moravy hlavně ryzlink vlašský.

Kam v Praze za odpočinkem a dobrou kávou? Nahlédněte do našeho průvodce a objevte nová místa

Cestování

První zastávka je přímo v Pavlově, kde je krásný výhled na vodní nádrž Nové mlýny; tady jsou prý k vidění ty nejkrásnější západy slunce. Všude kolem vás jsou seřazené nádherné vinice s bobulemi lákajícími k utržení. Dokonalost krajiny člověku až bere dech.

Foto: Novinky

Jedna ze zastávek je třeba v Pavlově, pod dozorem zříceniny Děvičky.

Tady ochutnáváme první víno, jak jinak než ryzlink vlašský, a to z rodinného vinařství Šoman, a náš řidič přidává mnoho informací k popíjenému zlatavému moku. Vypráví, jak je důležitý nejen ročník, který se pije, ale také z jaké strany vinice byl hrozen sklizen. Nachází se zde totiž vinohrady, které jsou i 50 let staré, a to pak chutná víno stejného ročníku úplně jinak. Pro jistotu jsme ještě ochutnali ryzlink rýnský z vinařství Sůkal.

Porovnání dvou vinařství

Benda startuje svůj vůz a po rychlém obědě nás bere do dvou vinařství. „Chci vám ukázat rozdíl mezi bohatým vinařstvím, které už je na trhu mnoho let a má své jméno a tu nejnovější techniku, a porovnáme to s rodinným vinařstvím manželů, kteří začali teprve před pěti lety,“ říká.

Když jsme dojeli do Hustopečí, vešli do moderního prostředí vinařství Fabig, zatajil se nám dech. Všechna ta technologie se blýskala novotou, sudy stály pěkně v řadě ve velkých prostorách. Zde jsme ochutnali nejnovější šumivá vína a pár ročníků sauvignonu, na který je Roman Fabig specialista.

Než jsme dorazili do Kobylí, zastavili jsme ještě na takzvané Modré hory v Bořeticích, což je krajina červených vín. Zde jsme poznali nejlepší viniční trať zvanou Čtvrtě. Tady Lukáš rozlévá lahev z vinařství Oty Ševčíka z roku 2021, Neuburger.

Foto: Novinky

O vínu se účastníci dozvědí i od samotných vinařů.

Hned nato otevíral cabernet moravia od Milana Sůkala. Účastníkům zájezdu bylo divné, že vytahuje lahev z chladicího boxu. Dostali jsme hned lekci - červené víno by nikdy nemělo být teplé. Ano, mělo by být teplejší než bílé, ale nikdy ne teplé. Je to prý velmi rozšířený mýtus. Proto jsme hned pak dostali ochutnat to samé víno teplé – a ano, byl to neskutečný rozdíl.

Víno dělané na koleni

V Kobylí už nás netrpělivě vyhlížel sympatický manželský pár, Robert a Daniela. Jejich vinařství Filiberk funguje teprve pět let. Tady nenajdete žádnou moderní techniku ani nablýskané stroje, ale sto let starou stodolu, kde tihle dva sami vyrábí své víno. S láskou k přírodě, k bobulím a jeden k druhému.

Atmosféra je zde tak přátelská, že se nikomu nechce nikam odejít. Robert připravil degustaci nespočtu vín, jeho krásná žena udělala tapas z domácích produktů a společně vypráví, jak vnímají víno oni.

Foto: Novinky

Tahákem výletu je už i samotná krajina jižní Moravy.

Odlišují se od většiny běžných vinařů hlavně přístupem k vínu i k životu. K vinaření přistupují s intuicí, pokorou k přírodě, vírou v boha a snahou navázat na dávné tradice. Například tím, že pěstují jen ty odrůdy, které historicky patří do okolí Kobylí. Vyrábí jen suchá vína z několika málo odrůd. Víno vyrábí intuitivně a s pokorou tak, aby vznikl přírodní produkt s minimem zásahů zvenčí.

Konec dobrý, všechno dobré

Tady naše vinařská pohádka končí. Musíme se dostat zpátky domů. Lukáš Benda celý den neměl ani skleničku a už se také těší, až smočí jazyk v oblíbeném pinot noir. Posádka minivanu se shoduje, že díky tomuto dni je o mnoho informací a hlavně zážitků bohatší.

„Byl bych rád, kdyby lidé, co o to mají zájem, věděli, co pijí. Na co se soustředit při výběru lahve. Není to přece jen o tom se po víně opít, ale jde o to, vychutnat si vše, co nabízí. Jsou vinaři, kteří dělají špatné víno s tím, že ho Pražáci vypijí, ale to je špatně. A já bych nejen Pražákům, ale všem rád ukázal, co je dobré víno,“ uzavírá den someliér Lukáš Benda, který právě startuje projekt Wine Trip Car, který vás vezme na vinice třeba i do Rakouska.

Světově proslulé víno dokáže zamotat jazyk už po několika doušcích

Cestování
Související témata:
Lukáš Benda (sommeliér)

Výběr článků

Načítám