Davos Klosters ve Švýcarsku je lyžařský evergreen. Láká i na tajná zákoutí

Proslulý areál Davos Klosters leží v kantonu Graubünden, což je nám nejbližší švýcarský kanton - když je bezproblémová doprava, jste tu z Prahy za nějakých 7,5 hodiny.

V Davos Klosters lyžujete na jeden skipas v pěti areálech – na Jakobshornu, Parsennu, Rinnerhornu, Madrise a Pische. Najdete tu také menší „nostalgický“ areál Schatzalp, ale na ten vám skipas Davos Klosters neplatí.

Mezi areály vede železniční trať Rhétských drah, takže můžete v rámci jednoho bez použití auta vystřídat i víc areálů, nicméně každý je natolik velký, že byste si s jedním měli rozhodně vystačit na celý den. Koneckonců Davos Klosters nabídne dohromady téměř 300 kilometrů sjezdovek, přičemž největším areálem je Parsenn.

Co se týká aktuálních sněhových podmínek, působí Davos Klosters už od pohledu ryze zimně. Bílá barva sněhu převládá, nikde nekouká tráva a dostatečná pokrývka leží i mimo sjezdovky.

Díky lehkým nočním mrazům byly sjezdovky v docela dobrém stavu celý den a výraznější muldy se dělaly jen odpoledne na údolních sjezdech, kde byl sníh samozřejmě vlivem nižší nadmořské výšky o poznání měkčí.

Zatímco v loňských sezonách jsme reportovali hlavně z našeho oblíbeného areálu Jakobshorn, letos jsme si vzali na paškál menší, nenápadnější, ale o to zajímavější středisko Madrisa, do kterého vás vyveze kabinková lanovka z vesničky Klosters.

Mezi Davosem a Klostersem pendluje neustále vlak, který je v ceně skipasu, a lanovky máte v poměrně krátké docházkové vzdálenosti od vlakové zastávky. Madrisa nenabízí sice mnoho sjezdovek a hltači lyžařských kilometrů by tu mohli být zklamaní, nicméně sjezdovky tu mají velmi hezký červený sklon a na švýcarské poměry se na spoustě míst otevřou do přehledných dálnic, které tu pravděpodobně díky velmi nízké zalidněnosti budete moct využívat „od kraje ke kraji“.

Tím, že je Madrisa ve srovnání se svými kolegyněmi spíše menší areál, je tu o poznání méně rušno než na takovém Parsennu.

Ačkoli se tu najdou i sjezdovky à la široké cesty, jako je například červená sjezdovka č. 8, spouštějící se z nejvyššího bodu střediska Ratschenjoch (2602 m), nebo jiné užší přejezdy mezi sjezdovkami, celkově se dá i tak říct, že převládají spíše širší sjezdovky, které jsou zpravidla dobře čitelné. Jednou z nich je například přehledná červená trať č. 1, která je obsluhovaná moderní sedačkovou lanovkou a dá se tu dopoledne na manšestrovém koberci nasekat několik ryze sportovních jízd.

Pokud se vydáte na odvrácenou zadní stranu Madrisy, budete si připadat spíš jako na výletě v klidné zasněžené přírodě; žádné lanovky, žádné stožáry, nic, co by vám rušilo požitek ze zasněžených plání a horských vrcholků. Skoro jako byste tady zajeli do slepé uličky, nicméně se nemusíte bát, protože zpátky do centra dění vás odsud dostane postarší sedačková lanovka, která jen dodá na romantičnosti této lyžařské části.

Co se týče sjezdovek, ani u nich nejste o nic ochuzeni, ty s číslem 7 a 9 mají rozhodně co nabídnout – mírné pasáže tu střídají prudší hangy, které už mají docela švih, a jenom lehká členitost tratí dodává na jejich zábavnosti.

Zalidněnost střediska je možná téma samo o sobě a každý den může vypadat jinak. My jsme Madrisu navštívili ve všední den, a i když bylo už na parkovišti poznat, že má spousta švýcarských kantonů prázdniny, lyžovali jsme v areálu do nějaké desáté hodiny prakticky sami.

Samozřejmě je stěžejní přijít k páteřní kabinkové lanovce krátce po osmé hodině, protože Madrisa Bahn spouští provoz už v 8:15. I když se po desáté hodině přidaly na sjezdovky různé lyžařské kurzy, byly tratě zaplněné spíš ve vlnách a vždy stačilo jen chvíli počkat, aby měl člověk i tak prakticky prázdnou sjezdovku.

Madrisa je ale především rájem pro děti a z areálů Davos Klosters je pravděpodobně nejvíce rodinná. Jen pár metrů od výstupní stanice kabinkové lanovky z Klostersu se skví hned několik kratších cvičných svahů, obsluhovaných pojízdnými pásy, které jsou pro děti zároveň postupným transportem na „větší“ sjezdovky obsluhované pomou/kotvou.

Děti se tak nenudí jenom na jednom cvičném svahu a mohou jich vyzkoušet hned několik, samozřejmě ideálně postupně od nejmenšího dětského parčíku po větší.

Jakmile jsou zdatnější, mohou vesele zamířit na mírnou modrou sjezdovku č. 3, kterou obsluhují dvě pomy a jedna kotva a jde prakticky o jednu velkou zábavní zónu pro malé prcky.

Kromě klasického cvičného svahu je tu také vyhrazená trať pro obří slalom, jednoduché terénní vlny a skůčky a také přívětivá crossová trať. Jde de facto o dětskou část, která je od rychlých červených sjezdovek v dostatečné vzdálenosti, takže se nemísí rychlí lyžaři s těmi pomalejšími.

Zatoužíte-li po rozlehlejším středisku s nádechem oblíbeného safari lyžování, stačí sejít od nástupní stanice kabinkové lanovky Madrisabahn pár metrů níž na vlakové nádraží Klosters Dorf a popojet jednu zastávku na Klosters Platz, odkud se můžete nechat vyvézt velkokapacitní kabinkou na vrchol Gotschnagratt (2285 m), který už je součástí areálu Parsenn, což je největší lyžařský areál v Davos Klosters.

Parsenn je na rozdíl od Madrisy „roztahanější“ a stěžejní sjezdovky se tu spouštějí hned z několika vrcholů. Nejvyšší bod střediska Wessfluhgipfel sahá až do nadmořské výšky 2844 metrů a dává tak vzniknout i zdejší nejdelší sjezdovce, která spadá až do údolního městečka Küblis a měří 14 kilometrů.

Poslední úsek nad Küblis je sice momentálně nesjízdný, nicméně se dá v pohodě sjet do Klostersu, což je s délkou cca 10 kilometrů také úctyhodný sjezd. Právě dlouhé atraktivní sjezdy dělají z Parsennu poměrně rušné středisko a o jarních prázdninách je podstatně zalidněnější než zmíněná Madrisa.

I Parsenn má ale samozřejmě svoje „tajná zákoutí“ - stačí sjet z hlavní tepny areálu, tedy modré sjezdovky č. 15, a zabrousit do krajních částí střediska. Jednou takovou je právě zmíněný vrchol Gotschnagratt, odkud se spouštějí postranní sjezdovky 43, 44, 45a a 45b, které jsou tím pádem poněkud odstrčené, nejsou tolik frekventované a na jejich sportovních červených sklonech se dají bez ostychu kroužit oblouky od kraje ke kraji.

Zbytky ranního manšestru se i kolem poledne dají najít na sjezdovkách podél kotvových vleků, na kterých se lyžařům moc jezdit nechce, a často upřednostňují pohodlí sedačkových lanovek. Díky tomu jsou sjezdovky jako modrá trať č. 3 nebo červená sjezdovka č. 30 relativně volné i během dopolední špičky.

Třešinkou na dortu v Parsennu je Iglu-Dorf, tedy mini vesnička vybudovaná ve stylu iglú. Zvenku to sice vypadá nenápadně a skoro byste si mysleli, že jde o zásoby sněhu na horší časy, ve skutečnosti jsou to ale pospojovaná iglú s bílou sněhovou dekou navrch.

Poté, co se po příchodu do ledové jeskyně dojmete nad dekorací vytesanou do ledu, otevře se před vámi stylový bar – jak jinak než zhotovený z ledu –, kde si můžete objednat nápoj od horké čokolády přes pivo až po Aperol Spritz.

Z ledu a sněhu je tu ovšem vytesaná celá restaurace se stoly a posezením, samozřejmě na kožešinách a s možností přikrýt se dekou. Sice jsme laborovali nad tím, jestli se nenajíme venku na sluníčku, na druhou stranu švýcarské fondue v iglú znělo trochu jako položka na bucket listu, tak jsme se ji rozhodli ve svých seznamech nově vytvořit a rovnou odškrtnout. Jedno fondue tu vyjde na 32 franků (zhruba 850 korun), najíte se z nich ale dva a ještě vám možná zbyde.

Aby toho nebylo málo, Iglu-Dorf současně představuje i hotel, takže na postelích vytesaných z ledu můžete dokonce i přenocovat. Cena takové dobrodružné noci vyjde například v Romantickém iglú na 538 franků (14 424 Kč) a je v ní zahrnutý aperitiv, výlet na sněžnicích, večeře, hygienické potřeby, expediční spacák a snídaně.

Vybrat si ale můžete i z jiného typu iglú, takže třeba za téměř dvojnásobek sumy můžete nocovat v Iglu-Suite s vířivkou a saunou.

Dalším areálem Davos Klosters je Rinnenhorn, který je podobně jako Madrisa spíš rodinný, dále freeridová Pischa, kde se sjezdovky záměrně neupravují, aby si je milovníci freeridu mohli vychutnat jízdu v prašanu, a zmíněný Jakobshorn, jenž hostí sportovní sjezdovky, které se tu spouštějí jedna vedle druhé, takže se tu nezdržujete nějakými delšími přejezdy nebo nezáživnými traverzy.

Sklony sjezdovek se sice na mapičce převážně modrají, osobně bych je ale klidně zařadila mezi svižné červené, na kterých se lyže na hrany chtějí stavět skoro samy.

Není třeba podotýkat, že většina restaurací je tu tvořena dřevěnými horskými chatami, které zpravidla nepostrádají prostorné terasy nebo rovnou i lehátkové zóny. Co se týká místní gastronomie, není to samozřejmě jenom o chlebu namočeném v sýru, ale objednat si tu můžete prakticky cokoli, jako jsou například špagety (cca 20 CHF/536 Kč), porce raclettu (cca 18 CHF/483 Kč) nebo ze sladkých dobrot Bündner Nusstorte (7 CHF/188 Kč), což je koláč se zkaramelizovanými ořechy, tedy tradiční pochoutka kantonu Graubünden.

Zajímají-li vás i další švýcarské cenovky, tak káva s mlékem vyjde na cca 4,90 CHF (131 Kč), horká čokoláda na 4,50 CHF (120 Kč), třetinka coca-coly na 4,50 CHF (120 Kč) a třetinka piva nebo radlera na 5,50 CHF (147 Kč).

Na Madrise v horské restauraci Madrisa-Hof jsme si mimochodem velmi pochutnali na Prättigauerském rizotu, které bylo přelité sýrem z domácí sýrárny v Prättigau a vyšlo na 24,50 CHF (657 Kč).

Cena celodenního skipasu v Davos Klosters zahrnující celý region, tedy pět lyžařských areálů, činí pro dospělého v hlavní sezoně 86 CHF (2306 Kč), při koupi online ji máte za 84 CHF (2252 Kč).

Může se vám hodit na Firmy.cz: Lyžařské areály