Dal vale kancelářské práci, aby mohl po světě fotit psy. Větší štěstí nepoznal

O tom, že by mohl svou lásku ke čtyřnohým přátelům proměnit v životní poslání, Fabiano ani nesnil. Když ho však začal korporátní svět poněkud unavovat, zosnoval únikový plán. V roce 2022 dal výpověď a vyrazil do zahraničí, aby prozkoumal různé formy vztahu mezi člověkem a psem. O Američanově příběhu informuje server CNN.

„Je mi něco přes 30, cestuji a fotografuji psy. Opustil jsem korporátní svět a nemůžu být šťastnější nebo si užívat víc zábavy,“ popsal Fabiano s tím, že někdy v průběhu pandemie začal pracovat na svých fotografických dovednostech. To už se mu v hlavě rodil plán na životní dobrodružství.

Když po výpovědi z práce přemýšlel, kam zamíří, rozhodl se nejprve zmapovat, jak v různých koutech světa přistupují k psům. Svůj projekt si pak rozdělil do několika kategorií, mimo jiné na divoké či pracovní psy. „Chtěl jsem vidět určité druhy vztahu, protože způsob, jakým přistupuju ke svému psovi já, je velmi odlišný od toho, jak se chovají ke psům v jiných částech světa,“ vysvětlil.

V březnu 2023 své psí putování započal v Německu, kde narazil na ženu, která vlastnila deset ovčáků. Ihned pochopil, že se rozhodl správně, když dal výpověď a vyrazil za dobrodružstvím. Psi mají podle Američana schopnost člověka podržet i ve složitých životních situacích. „Neexistuje žádná předloha pro to, jak mít rád a respektovat psa. Každý vztah je unikátní, psi po nás navíc na oplátku mnoho nežádají,“ doplnil Fabiano.

Po Německu zamířil Američan do Grónska, kde fotografoval tažné psy. Za jeden ze svých snímků pak získal i ocenění. Fotit čtyřnohé chlupáče není podle Fabiana vždy jednoduché. Jednak to vyžaduje být často v podřepu nebo úplně na zemi, jednak jsou figuranti často neposední. Pořád je ale považuje za lepší objekt než lidi.

„Focení lidí úplně nemusím. Nerad jim říkám, co mají dělat, jak se mají natočit… Psy necháte zkrátka být psy, jen zřídka je dávám do póz.“

Američan navštívil také Japonsko, Austrálii, Jihoafrickou republiku, ale našel si cestu i do Kostariky. Ne všechny zážitky však byly výhradně pozitivní. Srdce se mu láme pokaždé, když vidí psa v nevlídných podmínkách. „Na ulicích nebo přivázané na řetězu,“ popisuje. „Nemůžete pro ně mnoho udělat,“ míní s tím, že se už mnohokrát spojil s organizacemi, které pomáhají toulavým psům.

Takové okamžiky Američana nicméně neodrazují a má v plánu cestovat nadále. Našetřené peníze se mu nicméně tenčí, a tak připouští, že se možná bude muset vrátit do korporátního světa. „Studna není bezedná, brzo si budu muset začít zase normálně vydělávat,“ konstatuje Fabiani s tím, že má v plánu napsat o svých dobrodružstvích také knihu.

Svého koníčku se ale vzdát rozhodně nechce. „Psy jsem miloval už jako malý kluk. Moje mladší já by na mě bylo moc pyšné,“ uzavřel.