Costa Daurada - to jsou pláže, hory i památky

Překvapuje už samotná krajina, jejíž ráz se poznenáhlu mění. Pobřežní nemastná neslaná rovina se začne zvedat, objevují se borové a dubové lesy. Přeplněná letoviska zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a ocitáte se v kopcovité, nepříliš osídlené oblasti s mrňavými vesničkami a samotami. A také vinicemi.

Název Montblanc pod sebou ukrývá nejen nejvyšší horu Alp, ale také španělské kouzelné městečko obehnané hradbami, které je takovým malým „velkým“ středověkým překvapením. Hrálo významnou roli v katalánské historii, bývalo svého času i královským sídlem a několikrát v něm zasedal i aragonsko-katalánský stavovský sněm. Stavba, kde se zástupci stavů shromažďovali – románský kostel sv. Michala – je stále ještě na svém místě.

Centrem městečka je náměstí Major, částečně loubené a obklopené gotickými paláci, i když zčásti přestavěnými v pozdějším období. Odtud je jen pár kroků ke královskému paláci a k majestátnímu gotickému kostelu Panny Marie s platereskním portálem. V jednolodním interiéru si určitě všimnete polychromované dřevořezby představující Pannu Marii, gotického oltáře či barokních varhan, které se dodnes rozeznívají při koncertech.

I když tu na vás občas vykoukne nějaká současná přístavba či se v úzké uličce musíte vyhnout autu, máte dojem, že jste se ocitli ve středověku. Mohutný klášter ležící v předhůří Serra de Prades, jen 50 km od hustě zastavěného pobřeží, turistu odjinud překvapí.

Byl založen v roce 1153, kdy barcelonský hrabě Ramón Berenguer IV. daroval půdu v tehdejší „zemi nikoho“ cisterciáckým mnichům z Fontfroide z jižní Francie. Ti měli přivést do tohoto pustého neobydleného kraje život. O jejich pracovitosti a střídmosti se začaly šířit zvěsti a oni dokázali využít zájmu lidí a přitáhnout je ke společnému dílu.

Když byl o deset let později položen základní kámen ke stavbě samotného kláštera, byl už Poblet prosperující hospodářskou jednotkou. Napomohla tomu i nebývalá podpora katalánsko-aragonských králů, kteří si v době středověku zvolili klášter za místo posledního odpočinku.

Opevněný klášterní komplex, jehož stavba trvala přes šest staletí, je bezpochyby pýchou oblasti. Na dlouhou dobu se z něj stalo duchovní centrum Katalánska. Po úpadku v 19. století se v roce 1940 do kláštera opět vrátil život. Dnes tu pobývá asi třicítka mnichů, ti jsou pouhými uživateli těchto nádherných prostor, klášter je totiž majetkem státu.

Při návštěvě si prohlédnete románskogotický ambit, nahlédnete do kuchyně, refektáře, knihovny, někdejší ložnice i kapitulní síně. V trojlodním klášterním kostele upoutají kamenné královské náhrobky a alabastrový oltář s výjevy z Ježíšova života, dílo jednoho z nejlepších katalánských sochařů 16. století Damia Formenta. Součástí kláštera je i nedokončený královský palác, pozdně gotický, s klášterním muzeem.

Budete-li si chtít odpočinout od historie, zajeďte o pár kilometrů dál do malebné vesničky Prades, postavené ze zdejšího červeného kamene.

Úchvatná je ale především vesnička Siurana de Prades čítající jednadvacet stálých obyvatel, usazená na skalním ostrohu ve výšce 533 m n. m. nad stejnojmennou přehradou. Když pojedete z obce Cornudella de Montsant úzkou asfaltovou silničkou vzhůru mezi skalami, možná budete trochu nesví, protože nevíte, co vás nahoře čeká.

Nejprve vás překvapí docela prostorné parkoviště a pak skupinky lezců připravujících si své lezecké nádobíčko. Siurana a pohoří Serra de Montsant se svými kolmými a mírně převislými stěnami jsou totiž dle znalců lezeckým rájem, který se neustále rozšiřuje – tedy připravuje stále nové lezecké sektory k potěšení všech příznivců tohoto sportu. Snad nejznámější siuranskou postavičkou je Toni Arbones, pan lezec, jak se o něm pochvalně zmiňují mnozí čeští lezci, který tu provozuje mimo jiné i kemp.

Hledáte-li nějakou pamětihodnost, určitě nepřehlédněte pozůstatky arabské pevnosti, a hlavně románský kostelík Panny Marie, který byl postaven v období mezi 12. a 13. stoletím, poté co tuto poslední muslimskou baštu na území dnešního Katalánska dobyly oddíly Ramóna Berenguera IV. Úchvatné a nezapomenutelné jsou však především výhledy do kraje.

Do Reusu je to od moře pouhých 10 km. Narodil se tu Antoni Gaudí, architekt, který svými originálně řešenými projekty proslavil Barcelonu. Ve městě prošpikovaném secesními stavbami kupodivu nepostavil nic.

Jedna budova přece jen nese jeho jméno. Moderní Gaudí Centre stojí na hlavním náměstí Mercadal a návštěvník se tu ocitne ve fascinujícím Gaudího světě.

Je do něj vtažen prostřednictvím audiovizuálních montáží, interaktivních expozic, maket, dokumentů i osobních věcí. Najednou pochopí, jak dalece ovlivnila příroda a prostředí, v němž vyrůstal, tvorbu geniálního architekta, jeho umělecké postupy i způsob uvažování.

Všechno si tu můžete ohmatat i vyzkoušet a najednou je zcela jasné mnohé, co se vám zdálo nepochopitelné, když jste si třeba prohlíželi Gaudího stavby v Barceloně.

Pak se vydejte na toulky ulicemi Reusu, které jsou vyšperkované více než šedesáti secesními stavbami, a stojí za to zastavit se alespoň u těch nejvýznamnějších.

Nezapomeňte si vyzvednout plánek v městské turistické kanceláři sídlící v přízemí Gaudí Centre.