Cimrmanův maják hlídá Jizerské hory

Příchovická rozhledna neboli Maják Járy Cimrmana shlíží do širokého okolí od roku 2013. V tom roce byla vybudována v oblíbeném areálu U Čápa, kde najdeme sjezdovku i penzion s restaurací. Kromě muzejní expozice o životě českého génia i zajímavostech Jizerských hor tu najdete i tabule s volně propojenými sedmnácti zastaveními. Ty připomínají důležitá místa zdejší historie – u které byl většinou přítomen i sám Cimrman.

Rozhledna je jakýmsi pozdním splněním mistrova snu. Sám prý během toulek Pojizeřím vyslovil myšlenku, že by bylo hezké „postavit zde věž, ne nepodobnou té pařížské“. Než se vydáte nahoru, navštivte Muzeum Cimrmanovy doby. Řada exponátů je prý původních a věnovali je místní obyvatelé jako připomínku setkání svých příbuzných se samotným Cimrmanem.

Muzeum je zařízeno ve stylu počátku minulého století, najdete tu předměty, které Cimrman či lidé z jeho okolí používali, a dobové fotografie dokumentující události jeho života.

Třeba Cimrmanovy housle, na které kdysi docházel k učiteli Vojtěchu Jedličkovi – kariéru virtuosa mu ovšem zkazila zlomyslná Jedličkova rada na poslední hodině, aby vše, co dosud hrál smyčcem před kobylkou, hrál od této chvíle za kobylkou.

„Já, důvěřuje každému jeho slovu, jsem za odcházejícím učitelem dojatě volal: Děkuji mnohokrát, pane učiteli! Sotva Jedličkovy kroky dozněly, zkusil jsem první tahy po způsobu virtuosů. Bylo to žalostné. Struny vydávaly pištivé zvuky, na něž práce levé ruky neměla nejmenšího vlivu.“

Je tu také Cimrmanův gramofon a psací stroj, ale také řada jeho vynálezů – třeba plácačka na hašení požárů v zárodečném stadiu (zejména proti jiskrám z parních lokomotiv).

Také tu mají exponáty označené otazníkem – ty byly prý nalezeny v Cimrmanově pozůstalosti, ale protože se k nim nezachovala dokumentace, pátrají zatím badatelé po jejich účelu. Část muzea je zařízená jako školní třída s tabulí, protože je známo, že Cimrman působil mimo jiné také jako učitel.

Mezi vycpanými zvířaty, která nejspíše používal k výuce, zaujme kromě čápa a lišky dokonce i klokan. V části věnované sportům si zase všimneme „rukavic Varla Frištenského, které zahodil po útoku ukrajinského šampiona“. Nechybí tu ani legendární Mistrova bysta, jejíž „všechny rysy jsou strhané“.

Samotná rozhledna je postavená v kombinaci dřeva a oceli a na její vrchol vás dovede sto patnáct schodů. Nabízí výhled na Příchovice s majestátním kostelem a na hory v širokém okolí – východním směrem k Tanvaldskému Špičáku a Černé Studnici, západním zase k Ještědu.

Při kreslení siluet okolních hor ale nezapomněli jejich autoři zahrnout i „horu českoaltajského přátelství“ Jára Cimrman, vysokou 3610 metrů nad mořem, kterou v roce 2007 dobyla skupina českých cimrmanologů v pohoří Altaj a dosud bezejmenný vrch po našem géniovi pojmenovala. Na popiscích objevíme také třeba Čukotku, Filipíny, Havaj nebo Sydney. Že by tam všude Cimrman byl?

A teď něco k místním pamětihodnostem, které můžete z rozhledny mnohdy vidět. Řadu z nich třeba znáte, ale netušíte, že s nimi měl mnoho společného právě Cimrman. Historická budova příchovické pošty „představovala pro Cimrmana nervový bod, s jehož pomocí během svého poklidného pobytu na Liptákovsku udržoval spojení s neklidným světem končící monarchie“.

Kino Jas v Tanvaldě, první biograf v okolí, také vděčí za své založení Járovi. V původní dřevěné budově tu totiž svého času experimentoval s petrolejem a celuloidovým filmem. Právě na místě shořelého domku si pak tanvaldští postavili v roce 1931 kino. V tomtéž městě, v dodnes fungující hospodě U Labutě, prý došlo ke rvačce, při které byl jakýsi cikán bodnut nožem do zad. Cimrman tuto historku později využil při psaní jednoaktové hry Vizionář.

A dále? Na potoce Zlatník bývalo svého času velice rušno – na vině byl opět Cimrman, který místním prozradil, jak se rýžuje zlato. Železniční muzeum v budově kořenovského nádraží zase vystavuje Cimrmanovy plány na vlakový tunel mezi Kořenovem a Liptákovem, který by byl praktický v zimě kvůli častým sněhovým kalamitám. Mistr sledoval velmi pozorně také práce na nedaleké přehradě Bílá Desná v roce 1915 a varoval stavitele, že hráz dlouho nevydrží. Ve stavebním ruchu jeho slovům nikdo nevěnoval pozornost, jenže přehrada se hned příštího roku skutečně protrhla.

V Českém Šumburku vyučoval Cimrman české děti v jednotřídce, a pořádal s nimi oblíbené běhy v zimníku, s batohem či kufrem. Okolí nabízí celkem deset okružních výletních tras, které putují po světoběžníkových stopách.

Poznávání cimrmanovských míst můžete rozšířit o návštěvu dalšího malého muzea, které je odloučenou součástí toho příchovického. Minimuzeum Na Mlatě vzniklo v obci Hamrska, kde kromě řady připomínek zdejšího pobytu génia objevíte také dosud funkční mlátičku.