Chtějí spasit historický mlýn, tak lákají na zážitkovou hru z poválečných časů

„Je to jedno s druhým,“ říká sedmačtyřicetiletý nadšenec, jinak podnikatel v realitách a také táta od čtyř teenagerů. „Mlýn postupně vlastními silami rekonstruujeme a zároveň chceme, aby to tady žilo,“ konstatuje. „S nápadem na zážitkovou hru přišla žena, když jsme na jedné byli s dětmi v plzeňské Depu. Líbila se nám a pak nám sepnulo, že by část mlýnice šla tímto způsobem využít.“

Hru vytvořil během dvou měsíců kreativní tým plzeňské kulturní zóny DEPO2015, pro který to byla už čtvrtá „únikovka“ v pořadí. „Je vždy důležité se přizpůsobit danému prostoru a vycházet z tamních reálií,“ vysvětluje jeden z autorů Jan Štěpán. „Spojit prostředí s nosným pravdivým příběhem. V tomto případě to byla pohnutá historie rodu Kalinů. A do toho se zakomponuje nějaká zajímavá fikce.“ Podrobnosti si nechává pro sebe, tajemství by pak nebylo tajemství.

Primák naznačuje: „Chtěli jsme, aby příběh byl z podstatné části skutečně reálný. Je zasazený do doby po druhé světové válce, do počátků socialistického zřízení.“

Několik staletí starý mlýn, který rodině Kalinů patřil od roku 1905, komunisté napřed znárodnili a pak zapečetili jako rezervu pro případ války. „Původní majitel byl brzy odejit do důchodu a dožil v obytné části,“ připomíná Primák.

V mlýnici se tak zastavil čas. „Až na pár ukradených drobností je ve stejném stavu jako tenkrát.“ Mohlo by se zde zase mlít? „Je to o penězích. Když jich tam nasypeme hodně, rozchodíme ho, když třikrát tolik, bude mlít. Ale to bychom museli hodně věcí vyměnit a to nechci, byl bych rád, kdyby to tady zůstalo v autentickém stavu,“ podotýká Primák.

Když nemovitost před pár lety kupovali, měli na výběr. Buď vyklizený areál, nebo se vším harampádím. „Koupili jsme to i s tím bordelem a díky tomu máme spoustu věcí, které s mlýnem souvisejí. Od archivů a osobní korespondence po mlynářský mundúr.“

Prvně sem nechali nakouknout veřejnost na jaře, v rámci Dne otevřených mlýnů. „Zájem nás překvapil, přišlo přes tři sta lidí. Tak jsme začali s prohlídkami a teď i se zážitkovou hrou - ta by měla mlýn přiblížit také mladým, které by jinak asi moc nezajímal,“ popisuje Primák. Co na to jeho vlastní děti? „Fandí nám, ale koukají na nás trochu jako na blázny, že jsme se do něčeho takového pustili.“

Prohlídky i hra jsou na objednávku. „V září tu bude divadelní představení, uvažujeme tak o jedné akci měsíčně. Rozhodně nejsme žádné kulturní nebo komunitní centrum, vždyť to děláme v jednom dvou lidech a k tomu máme svou práci,“ upozorňuje „pan mlynář“.

V plánu je stylové ubytování i kancelář majitelovy realitky. Jak dlouho bude trvat rekonstrukce celého mlýna, je ve hvězdách. „Asi tak milion let, jsme na to sami. Ale dokud budou síly, budeme makat,“ uzavírá Michal Primák.