Článek
Přicházíme na náměstí Durbar, historické a náboženské centrum města, které je pod ochranou UNESCO. Sedneme si na schody jednoho z paláců starého přes 700 let, stařičká paní v pestrobarevném sárí nám z termosky nalévá čaj masala, stmívá se.
Prohlížíme si chrámy, jejichž valná většina je stále v troskách. Před více než třemi lety Káthmándú zasáhlo zemětřesení. Otřesy 25. dubna 2015 dosáhly 7,8 stupně Richterovy škály, zemětřesení zabilo přes 9000 lidí, další desítky tisíc byly zraněny, zničeno bylo přes 600 000 budov.
Některé chrámy stále podepírají dřevěné trámy.
I když se Nepálci snaží o rekonstrukci, spousta chrámů zůstává v troskách a většinu posvátných budov, které se úplně nezřítily, podepírají dřevěné trámy. V místech, kde stály domy, leží hromady cihel, snad jako symbol naděje, že jednou bude náměstí vypadat jako dřív. To by si nejspíš přáli všichni, na druhou stranu každému cestovali, který Durbar navštíví, musí být jasné, že dostat toto kouzelné místo do původní podoby je tak trochu utopie, a i přes mezinárodní pomoc a finanční dary to chudý Nepál nemůže v nejbližších letech zvládnout.
To, jak smutné zemětřesení v Káthmándú bylo, vidíme v očích místních. Některým chybí rodina, blízcí, přátelé, domov. A některým chybí turisté.
Muži s rikšami čekají na turisty.
Zastaví nás pouliční prodejce hudebních nástrojů. Snaží se nám vnutit dřevěnou flétnu. „Nemám peníze, potřebuji peníze, nejsou tu turisté,“ opakuje několikrát za sebou lámanou angličtinou. Z původních 5000 rupií (zhruba 1000 korun) sleví a flétnu nám nabízí za pětistovku, v přepočtu tedy asi za 100 korun.
Někteří Nepálci se občas turistům snaží vnutit cokoliv za přemrštěnou cenu. Tenhle prodavač působí jinak. V jeho neodbytné touze prodat flétnu se odráží určitá míra zoufalství a bídy, nechce na nás vydělat, jen něco prodat. V člověku se potom perou různé emoce. Cítí, že by měl pomoci, ale na druhou stranu si uvědomuje, že nemůže zachránit všechny. S díky flétnu odmítáme a pokračujeme dál zaprášenými uličkami.
Lidé se semkli
Situace je trochu jiná v Thamelu, což je ryze turistická čtvrť hlavního města. Tam se cizinci pozvolna vracejí. „Byznys po zemětřesení nebyl skoro žádný, ale pomalu se to zlepšuje,“ vypráví Drupadh, majitel obchůdku s knihami v angličtině. Vzápětí dodává, že katastrofa přinesla jednu dobrou věc. Lidé se semkli a uvědomili si svoji identitu.
Zemětřesení zasáhlo i Bhaktapur, královské město ležící kousek od Káthmandu.
„Každý pomáhal každému, i když ho neznal. Já jsem pomáhal stavět dům svému sousedovi, celý se mu zřítil,“ vzpomíná. Více se ale o zemětřesení bavit nechce, místo toho nám podává knížku o Mount Everestu. „Ta je moc dobrá, autor nedávno zemřel, ale je to jeho stěžejní dílo. Stojí jen 1800 rupií,“ láká nás.
To, že se turisté do Nepálu vracejí, potvrzuje i recepční v našem hotelu Discovery Inn, který se nachází v centru Thamelu. Podle recepčního to sice není jako dřív, ale situace se prý lepší.
Ještě to není co dřív, ale turistů pomalu přibývá, říkají pouliční prodavači.
Touha nalákat turisty se projevuje i v tom, že se hotely snaží přizpůsobit západnímu stylu. V hotelové restauraci, která se nachází na venkovní zahrádce osvětlené žárovkami, nabízejí k večeři grilované barbecue steaky a vychlazené pivo, k snídani latté a croissant. Otázkou zůstává, zda po takovém servisu cestovatelé opravdu touží.
Roste strach z Indie
O zemětřesení si povídáme také s prodejcem šperků Pasangem. Zatímco vyrábí náušnice s tyrkysem, vypráví, jak se po zemětřesení žilo velmi těžce, ale ty nejhorší chvíle jsou podle něj už pryč. Největší problémy země vidí v současnosti jinde. Nepálci mají prý velké obavy z rozpínavosti Indie.
Hromady cihel a prach, to je v Káthmandu na denním pořádku.
Popisuje, jak jejich jižní soused dva roky zpátky blokoval po dobu několika měsíců dodávky různých surovin do Nepálu — včetně plynu a ropy. „Nemohli jsme skoro nic, neměli jsme na čem vařit, auta nejezdila, chyběla doprava, nebyly léky,“ líčí s jasným pohrdáním. Blokáda sice už skončila, ale protiindické nálady a strach jsou pořád téma. Pasang říká, že Indie chce Nepálu do všeho zasahovat.
Touha zvýšit svůj vliv na nepálskou ekonomiku se podle podle Pasanga ukázala i při návštěvě indického premiéra Naréndra Módího, který do Káthmándú zavítal v polovině května a podepsal celou řadu obchodních dohod. Mezi nimi i megalomanský projekt na výstavbu vodní elektrárny na úpatí Himálaje ve východním Nepálu. Zde mají indické firmy postavit gigantickou přehradu, která má dodávat elektřinu především do Indie.
Thamel - čtvrť pro cizince. O turisty tu není nouze.
Další problém šperkař spatřuje v tom, že někteří Nepálci mají blízko k Tibetu a do Káthmándú tak jezdí málo čínských turistů. „Buď nedostanou víza, nebo sem radši ani nejedou. Přitom dříve docela utráceli,“ povzdychne si a podává nám hotové náušnice.
Večer sedíme v restauraci, přemítáme o všem, co jsme se dozvěděli. Dáváme si čaj a typický nepálský pokrm dhal-baat — čočku s rýží a zeleninou, když najednou vypadne elektrický proud. „To nic není, za chvíli to bude zase v pořádku, to je pozůstatek zemětřesení,“ usmívá se na nás majitel.