Chorvatský Brač: Svérázná krása kdysi drsného ostrova

V příjemně teplém dni jsme vystoupali na Vidovu goru (778 m n. m.) a před námi se otevřel nádherný výhled na moře i okolní ostrovy. Je nejvyšším vrcholem ostrovů Jaderského moře a za jasného počasí dohlédnete až do Itálie. Také odsud vidíte zřejmě nejslavnější pláž Chorvatska, Zlatý mys (Zlatni rat), která vybíhá víc než půl kilometru do moře. Oblázková pláž s velmi čistou vodou se stala nejfotografovanější pláží země.

Dost tu fouká, proto sem rádi jezdí milovníci windsurfingu, ale také kitesurfingu. Ti surfují na speciálním prkně a ve větru je pohání drak, respektive jakýsi zvláštní padák. Díky němu se mohou vznést na určitou dobu i do vzduchu. Před léty se tu konala soutěž, kdy přeskakovali výběžek pláže. Byla to adrenalinová podívaná.

Na turisty působí mys jako magnet. A nejen na ty, kteří jsou ubytovaní v nedalekém letovisku Bol, ale také v dalších místech. Jezdí sem i na lodích z Makarské. V sezoně tu může být až pět tisíc lidí denně. Pokud nemáte rádi davy, ale chcete ji vidět, přijeďte sem brzy ráno anebo později odpoledne. Krásný tu bývá také západ slunce.

Když se odsud vydáte pěšky, autem nebo na kole směrem k Bolu, vykoupáte se i na jiných hezkých plážích: Boraku, Potočině, Benačici… Nebo na nudistické Paklině. Voda je tu krásně čistá, protože na ostrově není prakticky žádný průmysl. A pokud jde o zmíněné kolo, na čtyřicet kilometrů dlouhém Brači mi připadne docela praktické.

Sedíme v Muzeu olivového oleje ve vesnici Škrip v domě z roku 1640 a ochutnáváme tu různé dobroty - olivy, sýry a pomazánky. K nim pijeme pivo Magarac (Osel). Oslů si tu lidé mimochodem vážili. Když zestárli, nechávali je dožít jako výraz vděku za to, že pro ně celý život pracovali. Zkoušíme točit velkým kamenným kolem, které pomáhalo vyrábět z oliv pastu, z níž se lisoval olej. I to byla práce oslů, hodně těžká.

Pěstování oliv tu kdysi řídili úředníci Benátské republiky. Když se chtěl třeba mladý muž oženit, musel vysadit sto olivovníků. Víno, ovoce a olivy byly jedny z mála plodin, které se daly na velice kamenité půdě ostrova aspoň někde pěstovat.

V osmnáctém a devatenáctém století se zdálo být ekonomicky výhodnější pěstování vinné révy. Jenže když sem dorazila fyloxéra, mšička, která napadla její kořeny, zlikvidovala během pár let zdejší vinice podobně jako v dalších zemích Evropy. Řada lidí se ocitla v zoufalé situaci. Než se podařilo vysadit odolné keře, emigrovala jich část do Jižní Ameriky, část se vrátila k pěstování oliv. Kvalitním olivovým olejem je Brač vyhlášený dodnes.

Na Brači můžete ochutnat řadu místních vín. Zajímavá je třeba mohutná červená odrůda Plavac Mali. Bývá pro ni typická zemitá chuť sušeného ovoce, zejména třešní, švestek a někdy i kouře či tabáku. Mluví se o ní jako o králi chorvatských vín. Výborné mají v městečku Bol, třeba ve vyhlášeném vinařství Stina. Kdo má raději bílé, ať vyzkouší suchý Pošip. Cítíte v něm ovocitou chuť sušených meruněk a fíků.

Oceňovaným vinařstvím je i Senjkovič v Nerežišči a Bakovič v Murvici. Když se však zeptáte místních, dají vám další tipy. Vinná réva tu má díky horkému suchému létu a mírnému podzimu ideální podmínky. Problémem je „pouze kamenitá půda. Ostrov dlouho neměl ani pořádný zdroj pitné vody. Pár pramenů bylo sice kolem Bolu, většina povrchové vody však odtekla prasklinami ve skalách a podzemními cestami do moře. Místní lidé hledali vodu, jak se dalo, přiváželi ji z pevniny, lapali dešťovku… Regulérní vodovod s pitnou vodou právě z pevniny vznikl až v sedmdesátých letech dvacátého století.

Dveře konoby Kopačina v Nerežišči jsou posety bezpočtem gastronomických ocenění jako prsa válečného veterána medailemi.

Přinesli nám tady velice měkké a šťavnaté jehněčí se sýrovou omáčkou, která jídlu dodala smetanovou hebkost. Mladé hříbky jí pak přidaly i jemně houbovou chuť. Jako přílohu jsme měli dušenou zeleninu s tykví. Pomfrity nám naservírovali zvlášť, aby se v omáčce nerozmočily a nepřestaly být křupavé. Konoba si svá ocenění opravdu zaslouží.

Jehněčí a kůzlečí jsou pro kdysi chudý ostrov mnohem typičtější než vepřové nebo vzácné hovězí (krávy tu neměly vhodnou pastvu). Lidé z Brače jedí dodnes i ryby a mořské potvůrky nebo různé druhy kozích a ovčích sýrů s příchutí místních bylinek a někdy soli.

Lahůdkou je pak třeba dušený artyčok s fazolemi, česnekem, petrželkou, strouhankou a olivovým olejem. Dezert Procip tu dělají z ovčího sýra s karamelem a servírují ho ještě horký. Něco z toho můžete ochutnat i vy v místních restauracích.

Na Brači budete těžko hledat jednu vyhlášenou památku, ale můžete navštívit spoustu různých zajímavostí. Třeba kostely a kostelíky, některé pocházejí dokonce z pozdně římského období. Je jich tu celkem 116, což se zdá být vzhledem k velikosti ostrova neuvěřitelné číslo. Uvidíte tu také pozůstatky římských vil, raně křesťanské mozaiky nebo třeba mauzolea šlechtických rodů.

V bývalém římském lomu za vesnicí Splitska naleznete postavu Herkula vytesanou ve skále. Je ale potřeba, abyste se tam vydali s průvodcem. Bez něj není snadné najít sochu i lom. Zdejší lomy jsou vyhlášené. Mramor z nich použili při stavbě řady slavných památek v Chorvatsku, Itálii nebo také při stavbě Bílého domu ve Washingtonu.

Populárním místem je tajuplná Dračí jeskyně nad obcí Murvica. Uvidíte v ní reliéfy postav ze slovanských mýtů a bájí, které tak barvitě líčily příběhy o vlkodlacích, vílách, čarodějnicích a dracích.

Vedle nich najdete také křesťanskou kapli. V jeskyni se totiž skrývali mniši, kteří sem uprchli z pevniny před osmanskými vojáky a později zřejmě založili jinde na ostrově zajímavý klášter Blaca. Originální směs křesťanských a pohanských tradic, které se v jeskyni vzájemně prolínají, je půvabná.

Za návštěvu stojí i městečko Milna, kde měly přístav lodě císaře Diokleciána, který žil ve Splitu. Dnes je tu populární marína plachetnic, pár slušných restaurací a příjemné posezení nad kávou či sklenkou vína u nekonečně poklidných vod zálivu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Chorvatska