Nebezpečná zvířata v Chorvatsku, na která byste si měli dát pozor

Na území Chorvatska se nachází několik druhů hadů. Tři z nich jsou jedovatí a lidem nebezpeční. Vůbec nejnebezpečnější je zmije růžkatá (Vipera ammodytes), jejímž nejsignifikantnějším poznávacím znakem je růžek na čenichu. Ten je však rozeznatelný jen při pohledu zblízka, na první pohled zmiji růžkatou poznáte především díky tmavému klikatému pruhu. Zbarvení může mít bělošedé, žluté, oranžové, olivové nebo hnědé.

Nejčastěji se vyskytuje na skalnatých a kamenitých místech, větších suťových polích či v listnatých lesích. Řadí se mezi jedovaté hady, je však spíše plachá a k útoku se uchyluje až ve chvíli, kdy se cítí být v ohrožení. V případě uštknutí je nutné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Druhým z jedovatých druhů hadů žijících v Chorvatsku je zmije obecná (Vipera berus), která přežívá i v Česku. Má tlusté tělo, velkou trojúhelníkovitou hlavu a zbarvena bývá bíle, žlutě, šedě či hnědě rovněž s černým klikatým pruhem na hřbetě. Třetím jedovatým druhem je zmije menší (Vipera ursinii). Je malá, ale silná, s velkou hlavou, hladkými šupinami a krátkým ocasem. Bývá podobná zmiji obecné.

Snovačka jedovatá (Latrodectus tredecimguttatus) je pavouk, který produkuje „jedy s neurotoxickými účinky, a dochází k uvolnění neurotransmiterů a bolestivým svalovým kontrakcím“, uvádí Velký lékařský slovník. Snovačka je známá také pod názvem černá vdova. Toto laické označení vychází z černé barvy samičky, která po kopulaci pozře svého partnera, tedy „ovdoví“. Charakteristická je pro ni červená skvrna na černém těle.

Snovačky se vyskytují v tropických a subtropických oblastech, v Chorvatsku pak zejména v oblasti Istrie, Primorje a v Dalmácii. Její kousnutí doprovází silná bolest a možný vznik otoku. V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Mořská dravá ryba muréna svým tvarem těla připomíná hada. Je několik druhů, v Chorvatsku se vyskytuje především muréna obecná, případně muréna hnědá. Jedná se o nočního, plachého tvora, který se uchyluje do úkrytu mezi korály, kameny či do jiných škvír nebo vodních porostů. Obvykle útočí až tehdy, pokud se cítí v ohrožení či je narušen jeho prostor v dané skrýši.

Na murénu tak v Chorvatsku narazíte s největší pravděpodobností pouze při potápění či šnorchlování, je tak dobré mít na mysli obezřetnost v místech, kde by se murény mohly ukrývat. Jejich kousnutí není jedovaté, avšak velice bolestivé a pomalu se hojí – murény jsou vybaveny velmi ostrými zuby.

Nepříjemné je setkání s medúzami, které se k pobřeží dostávají vlivem mořských proudů. Mají jemná chapadla s žahavými buňkami a při kontaktu s člověkem jejich žahnutí způsobuje nepříjemné až bolestivé pálení, svědění, vyrážku, či dokonce puchýře. Žahnutí od medúzy se doporučuje okamžitě opláchnout octem a pinzetou odstranit všechny ostny s žahavými buňkami. Zraněného místa byste se neměli přímo dotýkat.

Trnucha obecná patří do řádu pravých rejnoků a český název dostala podle jedovatého trnu na konci ocasu. Tělo má ploché a zbarvení do šeda či hněda na hřbetu a bílé na břiše. Vyskytuje se v mělčinách chorvatského pobřeží, kde se přes den skrývá v bahně, setkání s trnuchami je v Chorvatsku nicméně vzácné. Ke kontaktu s člověkem dochází nejčastěji nechtěně, když lidé v mělké vodě pochodují a na trnuchu omylem šlápnou. Obecně se tak radí v takových vodách raději sunout nohy po dně. Trnucha se brání právě ocasem, přičemž bodnutí trnem je velmi bolestivé a přetrvává několik dní. Jed způsobuje výraznou bolest, otok a krevní podlitiny, avšak není život ohrožující.

Ošetření je nejlepší horkou vodou, která zmírní bolest a neutralizuje jed. Komplikace může způsobit, pokud dojde k ulomení trnu ve tkáni. Ten je třeba opatrně a celý odstranit. Pokud se odstraní neodborně, může způsobit potrhání tkáně. Zapomenuté úlomky navíc mohou zavdat příčinu vzniku infekce. Pokud si nevíte rady, je lepší vyhledat lékařskou pomoc.

Naopak běžně k vidění je u chorvatského pobřeží ježovka, především na oblázkových plážích a skalnatých dnech. Pokud na ně někde narazíte, jejich přítomnost je známkou čisté vody. Na druhou stranu jsou tito živočichové velmi nepříjemní, pokud na ně nedopatřením šlápnete. Jejich kulovité tělo je pokryto ostrými bodlinami, které mohou snadno proniknout do lidské kůže.

Ostny nejsou jedovaté, avšak velmi křehké. Jejich zabodnutí do chodidla je velice bolestivé, a pokud se osten v ráně zlomí a neodstraní se celý, může to vést ke vzniku infekce. Nejúčinnější ochranou je tak obuv do vody. Pokud už na ježka šlápnete bez bot, ostny pečlivě odstraňte pinzetou a ránu vydezinfikujte.

Ani v Chorvatsku není radno polevovat s ostražitostí u hmyzu, který trápí nejednoho z nás také v Česku. Klíšťata jsou nebezpečná i u nás, kde se vyskytuje klíště obecné, jež může způsobit lymskou boreliózu nebo klíšťovou encefalitidu. V Chorvatsku ale můžete natrefit i na „obrovské klíště“ z rodu Hyalomma marginatum, které je ještě nebezpečnější. Může totiž přenášet nebezpečnou krymsko-konžskou hemoragickou horečku či rickettsiózu, jak upozorňuje Státní zdravotní ústav. Nejlepší tak je pravidelně prohlížet všechna místa na těle, a pokud klíště objevíte, urychleně a šetrně jej odstranit.

V kamenných zídkách, pod oblázky nebo na prosluněných skaliskách můžete narazit také na štíry. V Chorvatsku však žijí především pasivní a neútočné druhy, jejichž bodnutí sice svědí a vyvolá bolest, nezpůsobí ale vážné zdravotní komplikace. Po bodnutí se doporučuje ránu očistit a chladivým obkladem mírnit vzniklý otok a svědění. Pokud by se ale k příznakům měla přidat horečka nebo svalové křeče, vyhledejte lékařkou pomoc.

Vnitrozemí Chorvatska je pak domovem také vlků a medvědů, nejedná se ale o nijak závratné počty. Vlci žijí na hony daleko od turistických oblastí a oblíbených výšlapů a šance, že na některého narazíte, je velmi malá. Ostatně několik jedinců vlků se pohybuje i na území Česka. V horských oblastech pak žijí také medvědi, kteří se nicméně obdobně jako vlci spíše vyhýbají turistickým stezkám a trasám. Medvědi obecně jsou spíše plaší a kontaktu s člověkem se vyhýbají, agresivní bývají tehdy, pokud se cítí v ohrožení oni nebo jejich mláďata.

Nejen slavný snímek Čelisti z roku 1975 vyvolává dodnes v lidech panický strach z útoku žraloka. Jejich výskyt, respektive případný útok na člověka, je však v oblasti Jaderského moře u chorvatského pobřeží naprosto vzácný. Podle serveru Chorvatsko-manie v chorvatském moři žraloci žijí, nejčastěji se ale jedná o malé neškodné druhy, přičemž poslední incident, při kterém žralok usmrtil člověka, se zde stal v roce 1974 a poslední evidovaný útok na člověka je z roku 2008. Výskyt žraloka u chorvatského pobřeží je ojedinělým jevem.