Chorvatsko autem 2024: Známky nakupte předem online a dvakrát pozor na rychlost

Zatímco řada lidí ještě dospává pracovní týden, my nakládáme automobil zavazadly, technikou i zásobami vody a svačin na cestu. Startujeme lehce po deváté hodině ráno a vyrážíme nejkratší cestou do našeho prvního cíle – chorvatské Rijeky. Trasa nás vede přes Brno, Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor a Záhřeb. Dohromady dnes máme najet zhruba 840 kilometrů.

První houstnutí dopravy přichází na dálnici D1 před Brnem – jak už je u tohoto města tak nějak zvykem - a popojíždíme tu v koloně aut. Naší první a zároveň poslední zastávkou v tuzemsku je před půl jednou odpoledne benzinová stanice na kraji Mikulova, potřebujeme benzin. Tankujeme skoro plnou nádrž, 42 litrů, litr Naturalu 95 tu stojí 39,50 koruny. Zásoba nám ve výsledku bohatě vystačí až do Rijeky a na několik popojíždění po městě.

Než vyrazíme z Mikulova dál, kupujeme ještě dálniční známku do Rakouska – pohodlně elektronicky přes mobilní telefon na této webové stránce, na které platíme platební kartou. I nadále je možné kupon zakoupit fyzicky až na benzince. Ale proč se zdržovat, když si to lze odbavit před výjezdem?

Rakouské dálnice letos hlásí jednu novinku a tou je jednodenní známka pro osobní a obytné vozy za 8,60 eura (cca 215 Kč). Při okamžitém použití má platnost jednoho kalendářního dne, do půlnoci. Je možné si ji rovněž pořídit v předstihu a platnost odložit až o 30 dnů. My nakonec volíme 10denní za 11,50 eura (cca 285 Kč) a využijeme ji i na cestě zpátky, která nás čeká za týden.

Před 13. hodinou překračujeme hranice, cesta do Vídně je klidná, lemovaná stožáry větrných elektráren, a dálnice poloprázdná, i díky tomu, že turistická sezona ještě neudeřila v plné síle. V tom je červen zlatý. Při projíždění Vídní narážíme na menší kolonu, která nás zdrží na cca čtvrthodinu, jinak jsou průjezdy hladké a bez výrazných omezení.

Po cestě si občas děláme pauzy, nejen na protažení, ale také k prozkoumání cen pohonných hmot u sousedů či nabídky nabíjecích stanic pro stále častější elektromobily. Zastávky na dobíjení absolvují takové vozy po cestě do Chorvatka dvě až čtyři.

Za litr nafty vidíme částky v rozpětí 2,099 (Shell) - 2,149 (OMV) eura a za benzin shodně 2,099 eura.

Na dobíjecí stanice pro elektroauta jsme narazili na každé navštívené pumpě, s místy pro tři až osm vozů. U těch nejsilnějších, a tedy nejdražších, při nabíjecím výkonu 300 kW dáte 0,69 eura/kWh, jinde chtějí u 360kW nabíječky 0,79 eura/kWh. Ceny se ale vždy liší také podle tarifu uživatele, pokud máte sjednanou kartu od poskytovatele nebo například od automobilky, které jako servis svým zákazníkům poskytují sjednocující čipy pro více poskytovatelů.

Na posledním odpočivadle v Rakousku je pak čas koupit slovinskou dálniční známku. Opět máme v ruce mobil a platební kartu, Slovinci totiž mýto už před třemi lety plně digitalizovali. Nejkratší kupon nabízejí na týden, platí sedm dní včetně dne, kdy byl zakoupen, a stojí 16 eur. Známky je možné pořídit na této webové stránce, a to i s předstihem 30 dnů.

O půl šesté už projíždíme hraničním přechodem do Slovinska. I tady jsou silnice poloprázdné a bez výrazných omezení. Za litr dieselu tu chtějí přece jen o něco méně než u jejich rakouských sousedů, částky jsou v rozpětí 1,684 (Ina) - 1,697 (Petrol) eura a za klasický benzin jde o ceny 1,723 (Ina) - 1,734 (Petrol) eura.

Na dobíjecí stanice pro elektroauta jsme i zde narazili na každé pumpě, s místy pro dva až čtyři vozy. Za nabíjecí výkon do 50 kW (při dočasné registraci) tu dáte 0,55 eura/kWh, za rychlejší pak 0,77 eura.

O hodinu později nás už vítá Chorvatsko a mýtnice, symbol dálnic v této zemi. Tady se platí za každý ujetý kilometr a cena se tak odvíjí od vaší trasy. A tak to bude letos i nadále, ale Chorvatsko plánuje od nového roku změnu – zavedení bezkontaktního systému, který umožní průjezd mýtnými branami bez zastavení.

Letos tedy ještě výběrčí v budkách zůstávají. Například za první úsek dálnice od hranic do Záhřebu po nás chtěli 6,7 eura (cca 165 Kč), platbu je možné provést platební kartou i v hotovosti.

V letní sezoně však počítejte s tím, že je povinné mýtné o 10 procent vyšší. Aktuální ceny mýtného najdete v kalkulátoru na webu hac.hr. Chorvatská policie navíc plánuje více se zaměřit na kontroly rychlosti a rozmisťuje desítky nových radarů s kamerami. Překročení rychlosti by se vám tak nemuselo vyplatit.

Kdo si plánuje dobít elektromobil na první benzinové pumpě za hranicemi na E59, neuspěje, žádné stanice jsme tu nenašli. Na další už sice jsou, avšak jak cedule na nich hlásí, jsou mimo provoz.

Kdyby fungovaly, za nabíjecí výkon do 50kW (při dočasné registraci) tu dáte 0,55 eura/kWh, nad 50 kW pak 0,80 eura/kWh. V Chorvatsku je rovněž možné využít síť bezplatných nabíječek v síti Elen (50 kW, 150 kW) a narazíte na ně i při cestě do Rijeky. Jsou však dostupné pouze při aktivaci přes mobilní aplikaci.

Za Diesel/Eurodiesel chtěli v Chorvatsku na námi navštívených benzinkách Ina a Crodux shodně 1,38 eura (cca 34,15 Kč) a za Natural/Supernatural 95 1,47 eura (cca 36,35 Kč).

Na chorvatských dálnicích narážíme na řadu míst se zúženou vozovkou či svedením dopravy do jednoho pruhu, které s sebou nese omezení rychlosti, místo svižné jízdy jsme tak mnohdy zpomalovali na 60 nebo až 30 km/h. Změny rychlosti však držely už unaveného řidiče více v pozoru, jak sám přiznal.

„Celkově jsme nejkrušnější chvíle prožili, symbolicky, na D1 před Brnem. V Rakousku byla nejhorší Vídeň, kde byla kolona, ale i ta nás zpomalila jen asi o 15 minut. Nejlépe a bez výraznějších omezení se nám jelo přes Slovinsko. V Rakousku je poměrně mnoho zúžení a umím si představit, že až se tam v nejfrekventovanějších dnech stane nějaký nešikovný ťukanec, zpoždění půjde klidně i do hodin,“ uvedl kameraman Novinek Jakub, který se chopil role šoféra a dojel bezpečně do cíle.

Slunce nad obzorem začalo postupně zapadat a před námi se konečně otevřel výhled na Rijeku a Jaderské moře – o půl desáté večer jsme v cíli. Dostat se sem trvalo přes 12 hodin. Dobro došli!