Chcete vidět nejdelší evropský ledovec Aletsch? Pak si pospěšte, než roztaje

Aletsch Arena se rozprostírá na prosluněné náhorní plošině nad údolím řeky Rhôny v kantonu Valais v jihozápadní části Švýcarska. Tvoří ji tři horské vesničky Bettmeralp, Riederalp a Fiescheralp a okolní svahy včetně Aletschského ledovce, všude platí zákaz veškerého automobilového provozu

Vyjíždíme lanovkou od železniční zastávky Betten přes stejnojmennou vesnici do Bettmeralpu v nadmořské výšce 1970 metrů. Od horní stanice pokračujeme po „hlavní třídě“ Hauptstrasse.

Tato neoficiální pěší zóna slouží také pro elektrické mikrobusy veřejné dopravy, elektrické vozy majitelů zdejších ubytovacích zařízení, prodejen a dalších podniků a dále elektrické dodávky popelářů a podobné služby. Žádná jiná auta včetně vozů místních obyvatel nemají do vesnic v Aletsch Areně vjezd povolen.

Po obou stranách jsou rozesety tradiční hnědé sruby se sedlovou střechou. Na srázu nad údolím stojí sněhobílá kaplička Maria zum Schnee, od které se otevírají okouzlující výhledy na nekonečnou záplavu horkých vrcholů včetně ikonického Matterhornu. Kousek nad kapličkou je připraven fotopoint Grand Tour of Switzerland, proslulé okružní trasy vedoucí po nejkrásnějších místech alpské země.

Naše první cesta vede samozřejmě k ledovci. Necháme se vyvézt lanovkou na hřeben Bettmergrat (2647 m n. m.) a od horní stanice sejdeme k vyhlídce s nezbytnou švýcarskou vlajkou. Pod námi se v širokém korytě ve tvaru písmene „U“ s téměř kolmými skalními stěnami táhne bílá ledová dálnice, která v těchto místech protéká v elegantní levotočivé zatáčce.

Aletsch je největší švýcarský a zároveň nejdelší evropský ledovec. Jak jsme zmínili v úvodu, je dlouhý 23 kilometrů a hluboký stěží představitelných 800 metrů. Váží 11 miliard tun, a kdyby roztál, každý obyvatel země by mohl fasovat po dobu 3,5 roku každý den litr „aletschské“ vody.

Na levém svahu o kousek níž roste nejstarší švýcarský les, zdejší borovice mají přes 900 letokruhů. Na skalách vysoko nad bílou plochou je vidět, kam ledovec dosahoval v polovině 18. století, tedy v době před začátkem průmyslové revoluce. Od té doby se jenom zmenšuje, za nejteplejšího letního počasí denně klesá o 20 centimetrů a při současné rychlostí tání by mohl zcela zmizet za 75 let.

V povrchu ledovce jsou velké trhliny, a proto je přísně zakázáno na něj vstupovat bez průvodce. S doprovodem se pak dají objednat různě dlouhé túry včetně dvoudenní s přespáním v horské chatě ve výšce 3000 metrů nad mořem.

Po zbytek odpoledne se touláme v místech nad Bettmeralpem, kde jsou celkem tři horská jezírka. Největší z nich - Bettmersee - v létě slouží ke koupání. Nechybí zde půjčovna lodiček, kurty na beach volejbal a také příjemná barbecue zóna s kamennými stoly, kde si můžete ugrilovat vlastní jídlo.

Druhý den přejíždíme minibusem do sousedního Riederalpu. Vystupujeme uprostřed vesnice a zároveň jen pár kroků od devítijamkového golfového hřiště, které dlouhá léta bývalo nejvýše situovaným v Evropě (2000 m n. m.), než ho překonala „konkurence“ v italském Sestriere. Místní greeny jsou v provozu od května do října a v zimě po nich vede běžkařský okruh.

Naším cílem je stavení z roku 1606, v jehož útrobách sídlí Alpské muzeum místní historie. V prostoru, který býval chlévem, jsou vystaveny desítky fascinujících exponátů přibližujících život zdejších lidí v minulých staletích.

O nostalgickou expozici se již desítky let stará sympatická paní Roberta, která ve vedlejší místnosti pořádá workshopy tradiční výroby másla a sýrů. Za oblíbené rychlokurzy si neúčtuje žádný poplatek a spokojí se s dobrovolnými příspěvky.

Na oběd si vybíráme restauraci Chüestall, kde servírují místní kulinářskou specialitu – slaný zeleninový koláč s nepříliš lákavým názvem Cholera. Je vynikající. Poté vyrážíme po stezce, po níž vede trasa proslulého cyklistického maratonu Stoneman, přímo k ledovci.

Asi po dvaceti minutách chůze se napojíme na vyhlídkovou stezku Aletsch Panoramaweg vedoucí po hraně ledovcového karu a pokračujeme v nadmořské výšce kolem 2040 metrů stále směrem na jihozápad. Tato oblíbená procházka se dá absolvovat po celý rok – v zimě terén upravuje rolba.

Když nám ledovec zmizí z očí, vstoupíme na lesní mýtinu, ze které poprvé spatříme nádhernou Villu Cassel. Honosné viktoriánské sídlo, za které by se nemusela stydět kolonáda nejluxusnějšího lázeňského města, si zde nechal v roce 1902 postavit britský finančník a filantrop sir Ernest Cassel (1852-1921). Dnes budova patří organizaci Pro Natura, která se stará o zdejší přírodní rezervaci a vila slouží jako vzdělávací centrum, ubytovna a muzeum.

Mezi exponáty nás kromě nezbytné sekce o místní floře a fauně zaujme část věnovaná hostům sira Ernesta. Jedním ze zástupců evropské aristokracie a společenské smetánky, kteří ho jezdili navštěvovat, byl Winston Churchill. Nejlepší ze všeho je však velký 3D model Aletschského ledovce s projekcí názorně zobrazují jeho proměny v čase.

Aletsch Arena, kde slunce svítí 300 dní v roce, je považována za tajný „insider tip“. Většinu hostů v mezinárodně nepříliš známé destinaci skutečně tvoří spíše Švýcaři. Ve všech třech vesnicích panuje klid, žádný bujarý noční život a převážně většina ubytovacích kapacit jsou apartmány pro rodiny. Ubytování je v porovnání s jinými švýcarskými horskými resorty o něco levnější.

Aletsch Arena je součástí chráněné zóny, proto se zde nelyžuje a platí zákaz výstavby další infrastruktury. Mezi hlavní aktivity patří turistika a cyklistika - celou oblastí se vine 300 km pěších tras a cyklostezek. Ale můžete si vyzkoušet také například jógu, paragliding a v zimě procházky na sněžnicích nebo sáňkování.