Chcete prožít netradiční Vánoce či silvestr plný dobrého vína? Libanon volá

Kdy jindy, když ne teď? Proč jinam, když není pořádně kam? Asi tak by mohly znít dvě otázky těch, kteří na poslední chvíli objevili jako možnou novoroční destinaci Libanon. I já osobně jsem ji objevil až o těchto Velikonocích, ale dokážu tak snad aspoň trochu odhadnout, co na turisty čeká v této zemi během dalšího výjimečného ročního období. A výjimečné je rozhodně i v Libanonu. V hlavním městě Bejrútu najdete mnoho vánočních stromků a metropole nežije třeba teď nyní ničím jiným, než že si letiště dovolilo vystavit vánoční stromek z recyklovaného odpadu. Hezký nebyl, ale nápad měl.

Po zemi pak najdete rozesetých hned několik převážně křesťanských měst plných dlouhé historie. Takový Batroun je takřka výhradně křesťanský, a když jsem se o Velikonocích procházel před hlavním kostelem, překvapeně jsem pozoroval děti s pomalovanými vajíčky, která nabízely těm, kteří vycházeli z kostela. Vynechat ale nemůžete ani krásný Byblos s úchvatným křižáckým hradem a unikátním muzeem fosilií vodních živočichů. Právě Byblos je jedním z nejdéle konstantně obydlených měst naší planety. [celá zpráva]

Pokud jste milovníci dobrého jídla, tak máte dvě možnosti - setrvat v poněkud dražším Bejrútu, který nabízí nepřeberné množství restaurací od fast foodových až po ty nejluxusnější, kde můžete nechat i několik tisícikorun za večer. Shodné mají to, že všude dostanete i hromadu čerstvé zeleniny a jen těžko svou porci sníte bez cizího přičinění. Ale na to po dvou třech objednaných pokrmech přijdete sami. Anebo můžete vyrazit do menších měst a více na venkov. Velikost porcí a čerstvost jídla bude stejná, pouze ceny mohou být i několikrát nižší.

Pokud tedy neplánujete setrvat pouze v Bejrútu a chcete něco ze země vidět, tak budete potřebovat aspoň pět dní, abyste se nehonili a perlu Blízkého východu aspoň trochu poznali. Necelých 20 kilometrů od metropole se nachází jeskynní systém Jeita, kde můžete klidně strávit půlden a jistě tohoto výletu nebudete ani v nejmenším litovat. [celá zpráva]

Pokud budete chtít vyrazit na ty nejúchvatnější památky, budete ale muset zavítat o něco dále. Údolí Bikáa u nás sice nemá nejlepší jméno kvůli únosu skupiny Čechů před několika lety, ale skutečností je, že varování Ministerstva zahraničních věcí, které je aktuálně v platnosti, je staré více než dva roky. Rozumné však bude udržovat se v obraze ohledně aktuálního napětí mezi Libanonem a Saúdskou Arábií. Aktuální platné doporučení k cestám do země od MZV najdete zde.

Ani na jedné z cest na úchvatné pozůstatky města Baalbek či Andžár jsem se však během Velikonoc s žádnými komplikacemi nesetkal. Musíte však počítat s tím, že podél silnic, zejména u Andžáru a dalších oblastí nedaleko hranic se Sýrií, stále ještě uvidíte mnoho uprchlických kempů. Situace u sousedů je sice výrazně lepší než před rokem, ale do ideální má také ještě poměrně daleko.

Když však dorazíte na Baalbek v brzkých ranních hodinách, dostane se vám něčeho neskutečného. Organizované zájezdy sem sice už jezdí také, ale obvykle jde o denní výlety z Bejrútu, a proto většinou dorazí až před 11. hodinou dopolední. Pokud vyrazíte brzy a přijedete kolem deváté hodiny, tak se také může stát, že budete mít celé místo jen pro sebe, což je bez nadsázky životní zážitek.

Kdyby přitom Baalbek s pozůstatky chrámů stál někde v Itálii, ročně by jej navštívily milióny lidí. A pokud se situace v sousední Sýrii nezhorší, je velmi pravděpodobné, že se turisté velmi brzy vrátí i sem. Úchvatné detaily chrámu totiž nedají ani na vteřinu pochybovat, proč byl Baalbek v roce 1984 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO. Andžár je proti Baalbeku nesrovnatelně skromnější. Pokud máte čas na navštívení pouze jedné z těchto dvou památek, pak volte rozhodně Baalbek. Jen si raději nekupujte žádná trička a vlajky Hizballáhu, který v této oblasti operuje. Teoreticky by vás to mohlo dostat do problémů při případné policejní kontrole.

A jestli si snad neumíte představit Nový rok bez nějaké té lyžovačky, zkuste navštívit středisko Mzaar Kfardebian nebo Cedars Ski Resort. Lyžařských rezortů najdete v zemi celkem šest, lanovek jsou desítky a sjezdovky v plné sezóně čítají až 300 kilometrů.

Nikdo vám nemůže vyčítat, když se nebudete cítit dobrodružně a budete chtít zůstat spíše na pobřeží Středozemního moře, jistě vám neujdou kouzelné vinárničky - třeba v Byblosu jich najdete hned několik. Ty servírují zejména místní libanonská vína. A jestli jste ještě nikdy neochutnali libanonské červené, tak vězte, že není lepšího místa. Můžete samozřejmě ale vyrazit přímo i do vinařství, která nabízejí košty ze své produkce, a strávit tak klidně celou cestu.

„Dnes jsou v Libanonu desítky nových vinařství, která navazují na tradice Féničanů. Znovuobjevují zapomenuté odrůdy, jako jsou například Obeidah nebo Merweh, ale zejména v souladu s tradicí jistého obdivu Francie se věnují, a nutno říci, že velice úspěšně, pěstování francouzských odrůd. Údolí Bikáa je bohaté na úrodné půdy a má dostatek slunečních paprsků. Ostatně, fénický bůh slunce a hromu Baal si jistě ne bezdůvodně vybral za své sídlo místo uprostřed tohoto údolí, které mu dodnes zůstalo zasvěceno - Baalbek,” řekl Novinkám majitel pražské vinohradské vinotéky V11 Tomáš Blahut, pro kterého je libanonské víno vášní.

„Světovou proslulost si zajistilo zejména vinařství Chateau Musar, jejichž vína byla zařazena do nejprestižnějšího žebříčku 100 nejlepších vín světa podle renomovaného časopisu Decanter a nedávno se prosadilo také velmi moderní a přísně ekologické vinařství Ixsir,” dodal Blahut, který má jako jeden z mála Čechů v libanonských vinařstvích opravdový přehled.

A to jsou jen dvě z mnoha vinařství, která v Libanonu produkují vína, jež se exportují do mnoha zemí světa. Je tedy jen na vás, zda si ze svého Nového roku uděláte gastronomické orgie, vinařský výlet anebo exkurzi do historie. Ač je to klišé, tak Libanon má co nabídnout každému, kdo je ochotný mít oči otevřené a chuťové pohárky nastavené na objevovací mód...