Článek
Od roku 1950 sloužil jako internát a výchovný ústav. Avšak ten se v roce 2014 po pádu jednoho ze stropů odstěhoval, budova pustla a až do konce roku 2019 hledala majitele.
Novým vlastníkem se stal Pavel Skalický, který se ihned pustil do obnovy památky. V současné době budovu zejména očišťuje od často velmi necitlivých úprav z 50. let minulého století. Podle jeho vyjádření by tu mohla být kavárna, informační centrum i ubytování.
„Jsem z Ústí nad Orlicí. Tady je málo takhle hezkých staveb jako zámek v Brandýse. Začneme stavebně-historickým průzkumem. Pak bychom rádi otevřeli pro veřejnost, chceme spolupracovat s městem,“ prozradil už počátkem roku Skalický, povoláním lékař.
Slevové vouchery budou v jižních Čechách dostupné až do listopadu
Památku koupil on a jeho rodina v dražbě za 3,99 milionu korun. „Klobouk dolů před odvahou pana Skalického, který se snaží tuto budovu z konce 18. století zachránit a vdechnout jí nový život. Cesta to bude velmi strastiplná a dlouhá, ale myslím, že za pomoci evropských fondů, státního rozpočtu a dílčích příspěvků kraje může být úspěšná,“ uvedl hejtman Martin Netolický (ČSSD), který místo před několika dny osobně navštívil.
„Budova měla velmi podobný osud jako celá řada hradů a zámků, které se za dob minulého režimu staly sídlem dětských domovů, domovů pro seniory či pro lidi s nějakou formou handicapu,“ připomněl hejtman.
„Právě z těchto budov se v rámci transformace snažíme klienty přesunout do podmínek, které se co nejvíce podobají běžnému způsobu života. V Brandýse fungoval zámek nejprve jako internát a následně jako výchovný ústav. Od roku 2014 byl objekt prázdný a chátral,“ dodal.
Internát a výchovný ústav
Barokní památka pochází z let 1781 až 1783. Zámek nechal postavit rod Trauttmannsdorfů na místě někdejšího kláštera jednoty bratrské. V roce 1914 získal klasicistní podobu, když ho přestavěla bankéřská rodina Fisherů. V roce 1945 se zámek stal majetkem státu.
V budově sídlil nejprve internát Střední průmyslové školy textilní a Střední průmyslové školy železniční a nakonec fungoval jako výchovný ústav pro děti a mládež. V roce 1997 ho poškodily povodně, v roce 2013 spadla část stropu v prvním patře.