Článek
Pustit se do hodování nad talířem živých chobotniček vyžaduje od Evropana značné odhodlání. V Asii ale pojídání živých zvířat není žádnou zvláštností. Kromě chobotniček se v restauracích podávají například také živé krevety, kterým se posléze jen odloupne hlavička a krunýř, nebo hýbající se kousky hada. Tomu kuchař několik vteřin před podáváním usekne hlavu, stáhne ho z kůže a vyjme vnitřnosti. Bezprostředně poté, bez tepelné úpravy, položí nakrájené kusy dlouhého hadího těla na talíř. Tomu se v překladu říká „rychlé vaření“.
Přestože někteří považují přípravu pokrmů z živých tvorů za týrání zvířat, jídelní lístky korejských restaurací nabízejí humry, chobotnice, krevety, garnáty a další mořské plody s ještě tlukoucím srdcem běžně. Strávníkům po vylovení z akvária přistanou téměř okamžitě na talíři. Konkrétně na čiperných chobotničkách si můžete pochutnat například v restauracích v Soulu, metropoli Jižní Koreje, ale také na zdejším rozlehlém tržišti, kde jsou k sehnání stovky čerstvých a někdy ještě živých mořských pochoutek.
Na specialitu s názvem Sannakji (česky san-nakdži), živé chobotničky se sezamovým olejem a dalšími ochucovadly, lze ale narazit i při cestách po menších korejských městech. Jedním z nich je například Busan ležící na jihovýchodě Jižní Koreje.
Komu by se příčilo sníst celou chobotničku, může zkusit alespoň hemžící se kousky chapadel, která jsou jen krátký okamžik před servírováním chobotnici useknuta. Chuťově známější a bližší vám jistě bude například čerstvý zeleninový salát, který slouží jako příloha. Všem odvážným jedlíkům nezbývá než popřát dobrou chuť.
TIP: V Koreji jsou na neznalé gurmány z Evropy a zbytku světa připravení, proto v řadě restaurací pomáhá s jídlem tamní obsluha. Když vás chobotnička při namotávání na jídelní hůlky ne a ne poslechnout, přiskočí a (popsáno s trochou nadsázky) vás nakrmí. |
Anketa
Jak chutná
Ochutnat živou chobotničku je tak trochu adrenalinovým zážitkem. Její chapadla často přeperou semknuté rty a začnou se strávníkovi lepit na tvář či bradu. Víc než u jiných jídel platí u téhle asijské speciality zásada důkladného žvýkání. Při nedostatečném rozkousání hrozí dokonce udušení. Zvíře je živé a v plné síle, takže jeho maso je tužší a chvíli se s vašimi zuby pere. Trochu mrskat se chobotnička bude ještě chvíli nejspíš i po rozžvýkání, dokud ji nespolknete a nepřestanete cítit doznívající pochody její nervové soustavy. Chuťově je chobotnička spíše nevýrazná, proto se dochucuje servírovanými omáčkami a sezamovým olejem se solí. Kombinuje se také s alkoholem.