Cestovatelé o Miroslavu Zikmundovi: Zvědavost je jeden z důvodů, proč člověka svět baví

Podobně jako Miroslav Zikmund ve čtrnácti smýšlejí všichni dobrodruzi, kteří poprvé vyrazí na cestu. Pro ty současné je Miroslav Zikmund nesmrtelnou legendou. „Spolu s Jiřím Hanzelkou, který opustil tento svět v roce 2003, je největším cestovatelem od dob Emila Holuba,“ je přesvědčen osmaosmdesátiletý dobrodruh Miloslav Stingl.

Hold živoucí legendě skládají jeho nejbližší přátelé a spolupracovníci. Patří k nim cestovatelé Petr Horký a Miroslav Náplava. Společně jsou autory několika publikací. Právě nyní vychází speciální narozeninové vydání cestopisu této trojice o návratech na Srí Lanku s názvem Sloni žijí do sta let.

„Odjakživa jsem měl až posvátnou úctu ke knihám a představa, že bych je měl nějak znehodnotit nějakou poznámkou nebo podtrhováním, pro mne byla nepřijatelná. Když jsem u Miroslava Zikmunda poprvé vytáhl z jeho knihovny vzácný svazek Pertoldova cestopisu Perla Indického oceánu, listoval jsem pak počmáranými stranami. ‚Jsou knížky, které nemám čas číst pořád znovu a znovu, ale některé pasáže si chci uchovat. Tak je po čase snadno vyhledám,’ vysvětlil mi pan Zikmund,“ uvedl v knize Náplava.

Stejně tomu podle něj bylo i u Zikmundových map, jejichž okraje jsou plné poznámek. „Teď přiznávám, že jsem si na to zvykl tak, že už do svých knih a map čmárám také,“ pousmál se nad vlivem osobnosti Miroslava Zikmunda Náplava.

Poklonu složil v den Zikmundových stých narozenin i Petr Horký, cestovatel, který vyrazil i na severní pól. „Troufám si říci, že bych svému dnes už stoletému příteli Miroslavu Zikmundovi popřál čas a zvědavost. Otázce času jsme věnovali jednu z linek knihy i filmu Století Miroslava Zikmunda — každý ho máme vyměřené omezené množství a je na nás, jak ho využijeme. A dřív nebo později všichni dojdeme k pocitu, že je ho málo. Tedy zatímco času měl Miroslav Zikmund celý život málo, zvědavosti naštěstí měl a má vždycky dost. Zvědavost je jeden z důvodů, proč to člověka na světě baví, proč je celý život vlastně jednou velkou objevitelskou expedicí,“ sdělil Horký.

Obdiv k legendě má i Dan Přibáň, známý ze svých výprav po světě ve žlutém trabantu. „Legendy H+Z nebyly vždy legendami, nevyrazily na cestu jako protřelí filmaři a novináři, ale jako dva kluci, kteří měli obrovskou vůli chybovat, učit se, chybovat jinak, učit se a pak zase chybovat. Všechnu tu slávu a obdiv si vydřeli, vyseděli a odchybovali. Nic nešlo snadno a nic nešlo samozřejmě.“

Velkým fanouškem výprav H+Z je autor divadelní hry Palubní deník, která vypovídá o osudech této cestovatelské dvojice, dramaturg Vladimír Fekar. S Miroslavem Zikmundem strávil hodiny přípravou inscenace, kterou uvedlo Městské divadlo Zlín. „Pana Zikmunda zdobí moudrost, paměť, elegance, systematičnost, důslednost, preciznost, nápady, nadhled, laskavost, pokora, humor, přátelství, republika, domov ve světě a svět v domově. A pak slovo, nad nímž ve své knize tak poutavě rozjímal Jiří Hanzelka a které dnes není příliš v kurzu – tolerance. Nesmírně si jej vážím,“ podotkl Fekar.

„Nejvíc si na něm vážím toho, že si vidí dál než na špičku nosu. I proto má u nás v divadle v první řadě čestné sedadlo, kam při každé premiérové děkovačce směřujeme naši úklonu. Nejinak tomu je v den jeho stých narozenin,“ přidal se ředitel zlínského divadla Petr Michálek. Bez zajímavosti není, že Miroslav Zikmund je již 65 let předplatitelem zlínského divadla.

Cestovatel Miloslav Stingl, čestný náčelník indiánského kmene Kikapú, na závěr nezapomněl doplnit i Zikmundův smysl pro řád. „Má neuvěřitelný smysl pro pořádek. Když jsem u něj ve Zlíně, mohu říct jen heslo Nová Guinea, rok 1951, sáhne do archivu a za dvě vteřiny vše najde. Tři čtvrtě století si vede deník. Já byl vždy takovým protipólem. Mám ale zaplaťpánbůh stále vynikající paměť,“ pousmál se Stingl.

Poznávání a cesty předznamenaly již dětství Miroslava Zikmunda. Osudovým se stal rok 1938, kdy se potkal s Jiřím Hanzelkou. Svou první cestu oba nastartovali v Tatře 87 přesně 22. dubna 1947 u budovy Autoklubu v Opletalově ulici v Praze. Během této tři a půl roku trvající výpravy projeli celou Afriku a Ameriku od jihu až do Mexika.

Pro svou druhou cestu, kterou zahájili na den přesně 12 let po startu té první, dostali lehký náklaďák Tatra 805. Vyrazili na východ s cílem projet Asii, Austrálii a Oceánii. Putování trvalo pět a půl roku. H+Z vytvořili dvojici, která projela takřka celý svět a své zážitky poutavě zpracovala v desítkách knižních, rozhlasových i filmových cestopisů.

Neodloučila je ani dvě desetiletí, kdy byli v nemilosti komunistického režimu. Po pádu komunistického režimu se cestovatelům otevřela možnost dokončit své plány. Realizovat společný sen o návštěvě Austrálie se však podařilo pouze Zikmundovi, neboť Hanzelkův zdravotní stav už expedici neumožňoval.

Na „Poslední kontinent”, jak Zikmund také pojmenoval svůj další celovečerní dokumentární film, se vypravil po 30 letech od plánované cesty. Zikmund, který tvrdí, že život je přesným součtem náhod, se v 90. letech také znovu vypravil na Sibiř, na Srí Lanku a podruhé do Austrálie.