Cestou císařovny Elišky za karlštejnským pokladem

Naučná stezka císařovny Elišky má osm zastavení s identickou mapkou trasy a popisem konkrétního místa s důrazem na hrádek Karlík, který paradoxně císařovna navštívila jen ve slavné Noci na Karlštejně. Jinak určitě s Karlem IV. jezdívala až na Karlštejn samotný, kam už císařovnina stezka, na rozdíl od našeho putování, nevede.

Od nádraží vede lávka prof. Karla Lewita přes Berounku. Cesta císařovny je mezi zastaveními značena dost decentně růžovými šipkami — v případě pochybností stačí až do obce Karlík sledovat zelenou turistickou značku. Zavede nás od zámku k parku a dále na cestu na Karlík, jejíž část lemuje originální Dobřichovické sochořadí, postupně doplňované o výsledky sochařských bienále.

Sochy jsou tedy moderní a různorodé, takže tu svou může najít i ctitel tradičnějšího výrazu. Karlík se na zastaveních připomíná dvakrát. Nejprve nás čeká jako část obce, kde upoutá hřbitovní kostel sv. Prokopa a Martina. Vznikl přístavbou k původní románské rotundě a je tedy sám o sobě cennou památkou. Dál už vede cesta do Karlického údolí (pozor, zelená značka uhýbá od našeho směru), které je přírodní rezervací .

Vpravo najdeme růžovou šipku a úvoz, vedoucí ke strmému svahu, na němž stával hrádek Karlík. Založený Karlem IV. deset let po Karlštejnu, zřejmě k posílení obrany cesty a panství, ale i svou lokací příliš malý na hoštění dvora. Nejspíš tam bývali jen rytíři a posádka k obraně.

Hrádek byl pobořen snad v husitských válkách, dnes jsou patrné jen zbytky zdiva, dobře popsané a fotografované v mnoha článcích. K návštěvě se docela hodí trekové hole. Po návratu do údolí najdeme červenou značku odbočující na protější svah. Cesta stoupá pozvolně, je pohodlná, převážně makadamová. Na vrcholu vyjde mezi louky, skýtající jedinečné výhledy na Brdy.

V Mořince je vesnická památková zóna se dvěma patrovými roubenými usedlostmi a dalšími typickými statky s barokními vjezdy, dobře opravenými nebo v opravě. Jen jediný zírá vytlučenýma očima a hledá, kdo by se ho ujal. Na návsi je památkově chráněná čtverhranná kaple, za obcí nechráněná kaplička s půvabně naivní madonkou a nádherný rozhled i od vzdálenějších božích muk.

Nezvyklá jména Haknovec a Haknová znamenají rozloučení nejen s Mořinkou, ale i s Cestou císařovny Elišky. Jsou to názvy vrchů, mezi nimiž vcházíme úzkým údolím již do karlštejnské přírodní rezervace. Údolí samo není nijak strmé, o to víc jeho svahy.

Jejich tvářnost zcela zakrývá les a vytváří nádhernou scenérii. Na jejím konci je již obec Karlštejn, která nás vítá pohledem na jeden z nejfotografovanějších hradů u nás. Bohužel, pohádku kazí komerce nejhrubšího zrna, která bují v podhradí.

Hrad Karlštejn — pokladnice umění — byl zbudován Karlem IV. proto, aby skýtal ochranu pokladu. Konkrétně říšským korunovačním klenotům a ostatkům svatých, které byly ceněny nad zlato a drahé kamení zdobící jejich schránky. Později v neklidných husitských dobách přibyly pod ochranu karlštejnských věží i české korunovační klenoty.

Říšské korunovační klenoty následně převezl císař Zikmund do Vídně, kde jsou dodnes v Hofburgu. Příštím rokem se na Karlštejn vrátí alespoň prostřednictvím repliky říšské koruny a spolu s replikou té české ji najdete na konci prvního prohlídkového okruhu (pro jednotlivce je přístupný bez objednání).

Největším karlštejnským pokladem, ač se tak nejmenuje, je dnes bezesporu Kaple svatého Kříže ve Velké věži, s bohatou výzdobou zlata, polodrahokamů a 129 deskových maleb Mistra Theodorika, pod nimiž byly uloženy ostatky svatých. Císař Karel IV. tam vstupoval bos; úlitbou pro dnešní návštěvníky je středem položený koberec, kam se v botách smí, mimo něj jen po vzoru císaře.

Těch návštěvníků může vejít najednou jen dvacítka, takže bez objednávky předem byste měli po většinu roku smůlu.

O těchto uměleckých velepokladech se vždycky vědělo, měly své kronikáře i svou publicitu. Ale na Karlštejně se našel i jiný, trochu skromnější poklad, zato s téměř románovou historií. Jde o soubor bezmála 400 užitných předmětů uměleckého řemesla z doby Karla IV. a Václava IV. — knoflíky, spony, nádobky atd., vesměs stříbrné.

Pravděpodobně byl poklad ukryt v době husitských válek, kdy byl Karlštejn obléhán. Mimochodem neúspěšně, ale to dopředu nikdo nemohl až tak jistě vědět. Osud toho, kdo poklad skryl, neznáme. Jisté je, že poklad zůstal v úkrytu více než čtyři století. Teprve při rekonstrukci hradu počátkem 19. století na něj přišli dva dělníci – a poklad nejprve znovu ukryli, aby jej v tichosti vynesli a prodali. Poklad se dostal do Berlína ke starožitníkovi Rudolfu Lepkemu. Odtud se cesty pokladu ovšem rozcházejí.

Nicméně karlštejnský poklad byste měli vidět spíše přímo na hradě než v muzeu. Výstava na Karlštejně není jen o pokladu. Kromě samotného příběhu, který zprostředkuje čtvrthodinové video, a kromě artefaktů, které jsou opravdu přístupné ze všech stran, výstava poskytuje reminiscenci na dobu Karla IV., konkrétně jeho poslední návštěvu francouzského dvora v roce 1378, krátce před panovníkovou smrtí.

Výlet můžeme ukončit cestou na opačnou stranu, nejprve po červené kolem dubu Sedmi bratří. Dub je památný; počet bratří se u jednotlivých pramenů liší, ale ať jich bylo sedm nebo dva, měli se pod ním dělit o loupežnou kořist.

Od odpočívadla pod dubem se vydáme po modré do Mořiny, která je větší a méně půvabná než Mořinka, ale zato odsud jede autobus 311 do Prahy. Ostatně, Mořina s Karlštejnem souvisí — Karel IV. zde pronajímal dvorec umělcům, kteří pro něj pracovali. Roku 1367 dvorec získal doživotně Mistr Theodorik.