Čeští manželé brázdí svět v dodávce. Stříleli po nich jen jedinkrát

Manželé Dubští procestovali už řadu světových destinací. Poznali se v Černé Hoře, kde Daniel dělal průvodce, a ihned si padli do oka. Společně se oťukávali, když na kolech projeli Itálii, vyrazili také na pracovní prázdniny do Kanady; Ameriku pak od severu až na jih projeli. Nejprve autem, od Mexika dolů veřejnou dopravou.

Právě tento zážitek je přesvědčil o tom, že cestování autobusy či dalšími prostředky jim nikdy neposkytne takovou svobodu a komfort jako vlastní vůz. Krátce po návratu do Evropy proto začali pracovat na vlastní obytné dodávce.

„Ještě než jsme odletěli do Kanady, dohodli jsme si tam přes internet koupi auta. Já už takhle cestoval na Novém Zélandu a chtěl jsem Jindřišce ukázat, jaké to je být nezávislý – cestovat a pracovat třeba na vinicích nebo v sadech. Padlo jí to do oka,“ konstatuje Daniel Dubský. „Jsem rád, že se jí to zalíbilo, protože po návratu do Česka jsme si pořídili obytné auto, abychom mohli vyrazit i po Evropě.“

Jindra Dubská Caháková tvrdí, že před seznámením s manželem zkušenosti s cestováním měla, ale ne tak velké. Nedělalo jí však problém se novému životnímu stylu i tempu přizpůsobit, protože jí obojí sedlo. „Bavilo mě to, takže jsem do toho spíš tak vplula,“ konstatuje.

První obytnou dodávku si manželé pořídili před šesti lety a dodnes v ní brázdí svět. Původně šlo o sanitku, kterou si svépomocí přestavěli k obrazu svému, a jak tvrdí, při první cestě do severní Evropy jim nechybělo vůbec nic, vyjma botníku. Výprava do Skandinávie přes Pobaltí je jen utvrdila v tom, že jim životní styl, jemuž se v angličtině říká vanlife, zcela vyhovuje.

„Každý den máte jiný výhled z okna, svobodně si naplánujete, kde budete, a zařídíte si vše podle sebe,“ říká Jindra o životě v dodávce, fenoménu, který v posledních letech zažívá velký boom.

Manželé zároveň vysvětlují, že nejsou omezeni tím, kam vedou či nevedou silnice. Vozí si s sebou stany a spacáky, a tak nemají problém někde auto zaparkovat a na pár dní zmizet do hor. Právě příroda je častým cílem jejich výletů, Dubští připouštějí, že nepatří mezi nejspolečenštější lidi, a spíše než kontakt s místními vyhledávají památky a kochají se krajinou.

Problém nečiní manželům ani omezený prostor. Přestože jsou spolu prakticky nepřetržitě, dokážou si vyjít vstříc, a jelikož je spojuje vášeň k cestování, nemusejí ani dělat žádné kompromisy. Když si od sebe potřebují odpočinout, věnují se každý svým vlastním oblíbeným aktivitám. „Dan si jde zarybařit, já si zacvičím nebo přečtu knížku,“ tvrdí Jindra.

Nově dělá manželům společnost ještě švýcarský ovčák Vučko, který bude do budoucna značně udávat to, kam se dvojice, jež na sociálních sítích vystupuje jako Travelbeat, vypraví. „Určitě se s ním v zimě, kdy mu naroste zimní srst, nevydáme do Afriky,“ konstatuje Daniel.

Zatím nejdelší cestu obytnou dodávkou uskutečnili manželé loni. Trvala půl roku a Dubští při ní projeli nejen Balkán, Turecko, irácký Kurdistán a Írán, ale také Arménii, Gruzii či Kypr. „V Kurdistánu jsme si připadali jako filmové hvězdy, každý se tam s vámi chce fotit. Třeba nám i kvůli fotce šoupli dítě do ruky,“ vzpomíná Jindra.

Jedinou nepříjemnost prožili manželé v Turecku a tamní části Kurdistánu, kde se zapletli do střelby. „Kempovali jsme u Vanského jezera, měli jsme pohodu… Kolem půlnoci mě vzbudila Jindřiška s tím, že přišel nějaký chlap a něco chce,“ vypráví Daniel.

„Šla jsem si ven vyčistit zuby a najednou v té tmě vidím, že dva metry ode mě stojí chlap. On pořád něco mlel, tak jsme pak začali komunikovat přes překladač. Začal nám vysvětlovat, že se nacházíme na území, kde se těží zlato, a že se tam pohybují pešmergové,“ vysvětlují Jindra a Daniel s tím, že jde o kurdské milice, které Turecko považuje za teroristickou organizaci.

Situaci se zdánlivě podařilo vyřešit a nezvaný návštěvník nakonec odešel. Záhy se však ozvala střelba a kulky dopadly jen nedaleko dodávky manželů Dubských. „Začali jsme rychle ujíždět,“ uvedla Jindra a dodala, že pár následně kontaktoval vojenskou policii. Jak manželé tvrdí, šlo o jedinou nepříjemnou situaci, která je kdy na cestách potkala.

Dodávka je jinak jejich bezpečným prostorem a komfortní zónou. „Řada lidí svou komfortní zónu při cestování opouští, my z našeho pohodlí naopak vystupujeme, když se vrátíme do Česka,“ připouští Jindra.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak podrobně se musí při cestování dodávkou plánovat? Dochází na omezeném prostoru k partnerským kolizím? V čem je specifické cestování se psím společníkem? Proč je nejen irácký Kurdistán snovou destinací cestovatelů? A jakým způsobem se život v dodávce financuje? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.