Čeští kamarádi loví na internetu levné letenky. Za směšné částky se dostali i na druhou stranu planety

Spolek i Polach mají cestování takříkajíc v DNA. Společně se svými rodinami vyráželi do zahraničí už v dětství.

„Moje babička vedla za komunistů ve velké fabrice cestovatelský kroužek, takže mě brala s sebou, kamkoliv jezdila. Taťka má zase malou cestovní agenturu, díky čemuž jsem byl už odmalička několik měsíců v roce na cestách,“ vysvětlil Polach v podcastu.

Podobný příběh má i Spolek, jehož maminka pracovala na dráze. První výlety do zahraničí si proto odbyli nočními spoji. „Jeli jsme třeba na jih Itálie do Gargana. Ještě dodnes mám v hlavě, jak jsme se probudili ve vlaku, z okna viděli, jak se vlní krajina a pak jsme vystoupili v úplně cizí zemi. Dnes už jsem vlak vyměnil za letadlo,“ konstatuje.

Právě letecká doprava se pro oba Čechy stala tou stěžejní, kterou využívali už během studií na vysoké škole. Po Evropě mohli díky boomu nízkonákladových společností a akčních letenek cestovat doslova za hubičku.

„Nízkonákladovky se oproti standardním aerolinkám začaly na letectví dívat úplně jinak. Začaly služby ořezávat na minimum a nabízet v podstatě jen sedačku z bodu A do bodu B. Tehdy se objevovaly i letenky za jedno či dvě eura, takže jste se za pár kaček dostali po celé Evropě,“ vzpomíná Spolek. „I teď, byť už nejde o jednotky korun, se můžete dostat třeba do Londýna za méně než tisícovku. Paradoxně vás pak cesta z letiště do centra vyjde mnohem dráž,“ dodává.

Létání podle Čechů bylo tehdy absolutně nejlevnější formou dopravy, proto ani nezvažovali alternativy, jako třeba autostop a podobně. „Najednou jsme se mohli podívat i do vzdálenějších destinací a za směšné částky. Pro mě, jakožto pro kluka z Chrudimi, bylo mnohem dražší se dostat do Prahy než z Prahy do světa,“ vzpomíná Polach.

Oba kamarádi hledání levných letenek propadli a stalo se z toho jejich hobby. Často se na ně s prosbou o pomoc obraceli i spolužáci, kteří mnohdy zůstávali v němém úžasu, za jak nízké částky je možné vyrazit přes celou Evropu. Právě tehdy se Polach a Spolek rozhodli vytvořit pro své okolí web s tipy na levné letenky. Ten se stal o mnoho let později také jejich primárním zdrojem příjmů, když oba opustili hektický korporátní svět, aby se mohli naplno věnovat své vášni.

Spolek i Polach dohromady procestovali přes stovku zemí. Díky svému „loveckému“ know-how si za zhruba 1200 korun zaletěli do Tokia na oběd, na Havaj zase vyrazili obchodní třídou za necelých pět tisíc.

„Zklamu vás, ale dneska už by to možné nebylo. V tomhle nám ujel vlak. Když jsme s hledáním levných letenek začínali, bylo spoustu chybových tarifů, kdy aerolinka například udělala chybu při převodu měn, někde u ceny chyběla nula… Společnosti to tehdy moc neřešily, protože na světě byla jen hrstka nadšenců, kteří chybné tarify hledali. Největšími velmocemi v tomto ohledu byly Česká republika a Polsko,“ usmívá se Polach.

Dnes už je podle něj situace diametrálně odlišná a uznat lidem chybové letenky by pro aerolinky v krajním případě mohlo znamenat i krach. Značně totiž vzrostlo množství lidí, kteří takových kiksů využívali. Neznamená to však, že by klasické akční letenky vymizely. Jen je k nim podle Spolka a Polacha nutné přistupovat specificky.

„Je potřeba si v hlavě přehodit výhybku a přestat se fixovat na to, že chcete třeba 5. května letět do New Yorku,“ tvrdí Polach. Klíčem je brát, co se namane, a vyrazit za pár korun do země, která je zrovna k dispozici. Lidé, kterým to dovoluje práce, mají pak své diáře natřískané podobnými cestami.

Polach se Spolkem už dnes nad vlastními výpravami více přemýšlejí a vybírají si. Spolek je fanouškem i samotného létání a mnohokrát někam vyrazil jen proto, aby si vyzkoušel konkrétní linku.

„Když přijde na exotické aerolinie a zážitky, tak nemám vůbec problém nasednout do letadla a letět do Addis Abeby jen na kávu a zpátky,“ konstatuje s tím, že si i záměrně vybírá spoje s přestupy, přestože na cestě stráví mnohem víc času.

Stud za létání Spolek ani Polach necítí, přestože je dnes tento způsob dopravy častým terčem kritiky ze stran environmentálních organizací.

„Setkali jsme se s tím mnohokrát, že do nás lidé kopali za to, že ničíme planetu. Ale to, že někdo cestuje víc než ostatní, ještě neznamená, že by i víc zatěžoval přírodu,“ míní Polach a dodává, že podporuje řadu ekologických programů.

Stejně to vnímá i Spolek. „Beru to tak, že když letí letadlo, tak buď poletí moje sedačka prázdná, anebo na ní budu sedět. Necítím se být ničím vinen,“ připouští.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak se to má dnes s levnými letenkami? Lze stále cestovat na dlouhé vzdálenosti za několik tisíc korun? Proč odzvonilo chybovým tarifům? Je pro lovce levných letenek někdy cílem spíš samotný let než destinace? Jak se letecká doprava proměnila a devalvují ji nízkonákladové společnosti? A co uhlíková stopa? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.