Cesta z Mombasy do Nairobi se zastávkou uprostřed buše

Je to poslední z těch, co na této trati jezdí už od 50. let minulého století. V první třídě jsou dvoulůžková kupé, ve druhé čtyřlůžková a nepředpokládá se, že by cizinec cestoval v sedačkovém vagóně třetí třídy.

Z hlavního nádraží na Makinnon Road v Mombase se vlak vydává na pětisetkilometrovou pouť o sedmé večer a měl by být v Nairobi kolem deváté ráno. Tak tomu většinou nebývá, i několikahodinové zpoždění se občas přihodí.

Když trochu povolíte uzdu fantazii, přenese vás atmosféra vlaku o mnoho desetiletí zpět. Zřízenci v bílých blůzách, slavnostně prostřené stoly v jídelním voze, který toho hodně pamatuje, ale stále si udržuje koloniální noblesu, úslužní číšníci. Je dobré jít na večeři ve druhé „směně“. Tu první, sotva dojí, už zdvořile vyhánějí, aby stačili znovu připravit stoly. Vy máte po večeři čas na skleničku a doutník.

Z oné povznesené nostalgie se proberete, když zjistíte, že vám v kupé nesvítí světlo. Máte-li baterku, to nejhorší s ní překonáte a drncání vlaku vás záhy uspí.

Může se stát, že se neprobudíte kousek před Nairobi, ale někde v buši. To když přes koleje spadne strom, zasype je hlína, která se utrhla jako lavina v protějším svahu. Něco podobného se nám při takové cestě stalo a pak jsme několik hodin s dětmi z vesnice, ukryté v kukuřičném poli, procvičovali základní anglické fráze.

Italský spolucestující, jemuž večer odlétalo letadlo do Evropy, byl s každou čtvrthodinou nervóznější. Nakonec si vzal kufr a zmizel v kukuřici. V autobusech, které pro nás nakonec přijely, nebyl. Nejspíš jel stopem, usoudili jsme.