Článek
Scházíme se na Karlínském náměstí přímo před kostelem sv. Cyrila a Metoděje. Kam naše kroky povedou dál, je ale v rukou osudu, respektive kartiček s instrukcemi. Ty kromě obligátních pokynů „jděte rovně, zahněte do třetí ulice vpravo nebo čelem vzad“ vyzývají hráče například k tomu, aby o jejich dalším směru rozhodl náhodný kolemjdoucí či přítel na telefonu. Smyslem hry je vystoupit tak z komfortní zóny, nechodit při procházkách po zajetých trasách z bodu A do bodu B a zkrátka a jednoduše zabloudit.
„Hru jsme nejdřív vymyslely jako dárek k narozeninám pro naši kamarádku, protože ráda cestuje a objevuje nová místa. První verze měla být ovšem do auta,“ říká Melinda Nguyen. „Došlo nám, že u nás na trhu nic podobného není,“ dodává Kristina Andonov s tím, že hra je určena výhradně do měst, avšak nejen českých. Testem prošla i v Barceloně. „Je to univerzální,“ konstatuje Andonov.
| Co znamená WanderLost? |
|---|
| Slovo wanderlust označuje v angličtině jakýsi chtíč po cestování. Záměna slov lust (chtíč) za lost (ztratit se) naznačuje, co je jedním z cílů hry. |
Jako čestný účastník dnešní hry mám výsadu vytáhnout z balíčku první kartu, která naši cestu po Praze zahájí. Instrukce znějí jasně: „Zahrajte si kámen, nůžky, papír. Kdo vyhraje, rozhodne o směru.“ Shodou okolností obě dámy porážím, a tak dávám pokyn, že se vypravíme směrem k Florenci. Zatím křižujeme ulicemi, které ze svých toulek po hlavním městě dobře znám, ale to se může brzy změnit.
Na kartičkách jsou i takové základní instrukce jako „odbočte vlevo“ či „jděte rovně“.
„Dokážeme si představit, že si hru zahrají lidé, kteří třeba delší dobu pobývají někde v zahraničí a hlavní taháky už viděli. Zároveň je ale WanderLost určená i pro města, která dobře znáte. Chcete se jít projít, ale okolí už máte prochozené skrz naskrz, chodíte po svých vytyčených trasách. Díky hře ale můžete svoji procházku obohatit, protože ji nevedete vy, ale necháváte se vést kartičkami,“ vysvětluje Andonov.
Do postranních uliček
První záludnější kartička přichází už na půli cesty Křižíkovou. Vyzve nás, abychom zahnuli do místa, ulice či pasáže, kudy jsme nikdy předtím nešli. Podle dalších instrukcí, které nás už pomalu nutí vystoupit z komfortní zóny, máme vybrat kontakt v telefonu, vytočit ho a na další směr se zeptat. Přítel na drátě nás pošle zpět, odkud jsme přišli. Nevadí… Vždyť teprve začínáme.
„Papírové kartičky místo mobilní aplikace jsme zvolily, protože jednou z hlavních myšlenek je být offline, odpojit se, nemít neustále v ruce telefon. Podle nás je to takhle i víc interaktivní,“ míní Nguyen. Andonov dodává, že si takhle mohou WanderLost užít skupiny či rodiče s dětmi, kde se ve vytahování kartiček všichni postupně střídají.
„U téhle hry platí, že cesta je cíl,“ říká s úsměvem Andonov, zatímco podle instrukcí nakonec obcházíme jeden blok domů a míříme k řece. „Je to také o společném trávení času a interakci. Chceme vytáhnout lidi ven, protože řada z nás si kvůli pandemii zvykla na pohodlí domova,“ shodují se jednohlasně obě tvůrkyně, když nás další kartička navádí k tomu, že máme odbočit do ulice začínající samohláskou. To může být docela oříšek.
Po krátké cestě po Rohanském nábřeží však spatřujeme ulici U Nádražní lávky, která vede zpět na Karlínské náměstí. Tam, kde jsme začali. Jak autorky hry připouští, také při jednom testování v centru Prahy takhle chodily několik minut stále dokola.
Smyslem hry je projít místy, kudy lidé třeba normálně nechodí.
„Nechceme, aby lidé jen slepě následovali instrukce a nevnímali okolí. Pro nás je důležité, aby si uvědomili, že zahýbají do ulic, kterými nikdy předtím nešli, a užívali si nová místa,“ tvrdí Nguyen.
Plánují další dvě edice
Tvůrkyně WanderLost charakterizují jako hru, u které člověk nikdy neví, jaký nabere směr. Na vlastní kůži to pociťuji, když přicházíme na Invalidovnu a kartičky nás dále navádějí přes Libeňský most do Holešovic. Hned tam máme ale nastoupit do prvního MHD a jet tři zastávky, díky čemuž se dostáváme zpět na pravý břeh Vltavy. Kromě toho stále pátráme po nějakém lokálním podniku, který máme podle instrukcí podpořit koupí nějaké dobroty.
Tvůrkyně vyprávějí o tom, že sice na hru shánějí finance prostřednictvím crowdfundingové kampaně, ale i v případě, že by se jim požadovanou částku nepodařilo vybrat, tak chtějí WanderLost do obchodů a prodejen dostat. Plánují už i další dvě edice hry, jednu na cesty do auta, jak původně zamýšlely, a druhou pro páry na rande. Pracují také na anglické verzi nynější pěší hry, která by se neomezovala pouze na česky mluvící účastníky.
V balíčku jsou dvě kartičky ohlašující konec hry. Je jen na účastnících, zda si to pak budou chtít zopakovat.
„Peníze by nám ale hodně pomohly, třeba na tvorbu webu, propagační materiály a podobně. Chceme změnit způsob, jakým lidé chodí na městské procházky,“ shodují se autorky hry, když u Palmovky míříme k továrnímu komínu, nejvyšší stavbě, kterou v okolí podle pokynů kartičky vidíme. Pomalu se začíná stmívat, ale shodou okolností vytáhnu poslední kartičku, která hlásí konec hry. „Je čas jet zpátky domů. Anebo zamícháme karty a dáme si to celé znovu?“ píše se v instrukcích.
S tvůrkyněmi se ale po hodině a půl a zhruba pěti kilometrech zdolaných velmi vycházkovou chůzí shodujeme, že pro dnešek bylo bloudění dost. Vyloženě nová místa jsme sice neobjevili, ale zato jsme prošli trasu, která v našich zajetých zvycích a vyšlapaných cestičkách úplně nefiguruje.
Letenky kupuju jako holky kabelky. Když jsou levné, nemůžu je tam nechat, říká známý český influencer
