Článek
Témata dnešního dílu:
- Co český pár na Mallorce okouzlilo?
- Proč se rozhodli na ostrov přesídlit?
- Jsou Mallorčané rezervovaní?
- Proč byl návrat do Česka potupný?
- Jaká je dnes situace na ostrově?
Poprvé zamířila Ipriová na Mallorku v roce 2015. A jediná návštěva stačila na to, aby se zrodilo trvalé pouto. „Byla to moje první dovolená u moře v životě. Slyšela jsem na Mallorku chválu ze všech stran, tak jsme na ni vyrazili, abychom si ověřili, jestli je opravdu tak úžasná,“ vzpomíná Češka v podcastu.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Na baleárském ostrově pár okouzlila kombinace mnoha dostupných zážitků – moře, hory, města, atmosféra i pohoda. „Začali jsme se vracet. Ale kdyby tehdy volba padla třeba na Kanárské ostrovy, možná bychom se dnes bavili o nich. Tehdy jsme samozřejmě nevěděli, kam nás vítr zavane, ale nakonec do sebe všechno hezky zapadlo,“ konstatuje Ipriová s tím, že Mallorku začali s partnerem zevrubně prozkoumávat.
To je postupně přivedlo i k myšlence dát Česku vale a vyzkoušet si život v zahraničí. „Říkala jsem si, že kdyby to šlo, chtěla bych každý den vidět moře,“ objasňuje Ipriová jeden z důvodů pro přestěhování. „Vždy mě fascinovaly příběhy lidí, kteří vše prodali a koupili si třeba někde loď. Lákalo mě to vyzkoušet, ale samozřejmě jsem věděla, že život na Mallorce nebude jako dovolená.“
Nával turistů na Mallorce je neudržitelný, přijmeme „odvážná opatření“, oznámila baleárská vláda
Finance jim zlomily vaz
Velké stěhování nastalo na podzim roku 2020, tedy v době, kdy se svět zmítal ve vlnách pandemie covidu. To se nakonec ukázalo být pro Ipriovou a jejího partnera kamenem úrazu. Integrace do společnosti na Mallorce byla komplikovaná, stejně tak nalezení práce. Na ostrově je totiž velká část lidí zaměstnaná v cestovním ruchu, který ale kvůli lockdownům a restrikcím prakticky vymizel.
„Nějaké finance do začátku jsme měli, ale chtěli jsme si co nejrychleji najít zaměstnání a začlenit se. Sledovala jsem už s předstihem nabídku práce, ale popravdě to nakonec k ničemu nebylo. Evropský trh existuje spíš na oko, protože kvalifikace a praxe, kterou máte z Česka, pro vás v zahraničí vůbec nic neznamená a začínáte od nuly,“ myslí si Ipriová. Dodává, že Španělé jsou vůči cizincům navíc lehce obezřetní.
„Já jsem neměla problém dělat třeba pokojskou nebo v podstatě cokoliv, hlavně abychom tam mohli žít. Jen do práce servírky jsem se nehrnula, protože jsem s ní neměla žádné zkušenosti,“ vysvětluje Češka s tím, že právě pozice v pohostinství a hotelnictví jsou ve Španělsku nejžádanější, a tedy prakticky naplněné. „Mají je obsazené místními obyvateli.“
Byla to pro nás velká potupa. Do té doby jsem nikdy neměla problém si sehnat práci.
Hledání práce se páru komplikovalo, podle Ipriové je ve Španělsku prakticky na vše potřeba školení, které bývá často drahé a absolvovat ho trvá několik týdnů.
Tenčící se finance i nemožnost začlenit se do společnosti nakonec Čechům zlomily vaz. Sice ještě zvažovali, že se za poslední peníze přestěhují na pevninu, kde snad bude situace lepší i navzdory covidu, nakonec se ale rozhodli pro návrat do rodné země.
„Byla to pro nás velká potupa. Do té doby jsem nikdy neměla problém si sehnat práci. Říkali jsme si, že zlaté české ručičky bude vždycky někdo chtít, ale na Mallorce se nám to nepotvrdilo,“ konstatuje Ipriová.
Krásy ostrova přibližuje dalším
„První půlrok jsem vůbec nebyla schopná o naší zkušenosti mluvit,“ připouští a dodává, že později se rozhodla založit internetový projekt Mallorca Spolu, jehož prostřednictvím krásy baleárského ostrova přibližuje dalším Čechům. „Na facebooku jsem sdílela tipy na místa, sama jsem se na ně přenášela alespoň tímto způsobem.“
První návrat na Mallorku po přestěhování zpět do Česka byl podle Ipriové emotivní a obrečela ho. Slzy ale záhy vystřídala chuť omezený čas využít na maximum, a tak se pár opětovně vrhl do objevování. V posledních letech ale cítí i jisté napětí, které na ostrově vůči turistům panuje, a to kvůli negativním dopadům masového cestovního ruchu.
„Našli jsme kdysi třeba jednu pláž, kde jsme byli úplně sami. Hotový ráj. Za rok a půl jsme se tam vypravili znovu a byla tam hlava na hlavě. Místní pak nějak zaúřadovali a stáhli to místo z mapy, aby nebylo tolik vidět,“ tvrdí Ipriová s tím, že se sama snaží svými doporučeními skryté klenoty nezruinovat.
Jak probíhalo stěhování na Mallorku? Jsou místní k cizincům přívětiví a pouštějí si je k tělu? Jak komplikovaný byl život na ostrově během covidu? Jak moc se na Mallorce projevuje overtourismus a dělají Britové či Němci na ostrově ostudu? Co vše je tu k vidění a jaká místa neminout? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty: