Český motorkář projel křížem krážem Ameriku. Na pobyt ve vězení jen tak nezapomene

Nápad na dobrodružství, během nějž Navrátil prozkoumal takřka celý americký kontinent, se zrodil po bujarém silvestrovském večírku. „Ležel jsem v posteli s kocovinou a došlo mi, že oslava za takové množství peněz nestála a raději bych finance vrazil do něčeho lepšího. V hlavě jsem dlouho nosil myšlenku na velký výlet, a tak mě napadlo vyrazit z Jižní Ameriky do Severní,“ vzpomíná český cestovatel v podcastu.

Plánováním cesty strávil takřka rok, a než na ni finálně vyrazil, mnohokrát přehodnocoval, zda je to opravdu dobrý nápad. „Střízlivěl jsem z toho asi tak pětkrát, bylo mi přece jen 23 let,“ připouští. „Až se zaplacením letenek do Chile jsme si řekli, že do toho jdeme,“ konstatuje Navrátil, který na životní dobrodružství vyrazil ještě se svým kamarádem. Jejich cesty se později rozdělily.

Touha po poznávání byla podle českého cestovatele silná – do té doby na motorce jezdil zejména po Evropě; podíval se ale také do Gruzie, Arménie či severní Afriky. Návraty do vlasti po třech týdnech nicméně nesnášel dobře. „Říkal jsem si, že tři týdny jsou sice fajn, ale třicet by bylo lepší,“ dodává Navrátil s tím, že vnímal delší dobrodružství i jako cennou životní lekci, která ho může v mnohém ovlivnit. „Jakmile jsem odklepl letenky, nebylo cesty zpět.“

Předchozí zkušenosti s projížděním Evropy a dalších destinací byly poměrně stěžejní. Navrátil díky tomu věděl třeba to, jaké vybavení si s sebou musí vzít. Zároveň však se smíchem připouští, že motorku se dodnes nenaučil opravovat a zvládne jen základní úkony, jako je třeba výměna oleje. Ani to se ale během amerického dobrodružství nakonec neukázalo jako zásadní problém.

Motorky si nechal Navrátil s kamarádem Jakubem poslat do Jižní Ameriky prostřednictvím zprostředkovatelské společnosti. „Trochu jsem se bál, jestli se jim něco nestane, někomu nespadnou a nebudou rozlámané napůl, až dorazíme,“ vzpomíná Čech, ale vzápětí dodává, že k žádné takové katastrofě nedošlo, doprava byla naopak špičková.

Výchozím bodem pro transkontinentální dobrodružství, jež se uskutečnilo v roce 2015, bylo sice Chile, ale pomyslná startovní čára se nacházela v nejjižnějším argentinském městě Ushuaia, jemuž se pro polohu na samém cípu Jižní Ameriky přezdívá konec světa. Navrátil připouští, že po výstupu z letadla pociťoval velkou nervozitu a nejistotu. Ani na okamžik ho ovšem nenapadlo, že by neměl cestu zvládnout.

Výzvám nicméně Češi čelili prakticky neustále. Mimo jiné kvůli počasí. „Třeba v Patagonii foukalo tak, že jsme jeli naklonění jak na kruhovém objezdu. Člověk řeší, kde složí hlavu, kde si může postavit stan… S Jakubem jsme se navíc nepotkávali v některých rozhodnutích, tak jsme se v Mexiku nakonec rozdělili.“

Na Mexiko má Navrátil velmi silné vzpomínky i díky tomu, že tam strávil noc v policejní cele. „Opět ta historka začíná alkoholem,“ směje se. „Přiletěla za mnou tehdy přítelkyně, se kterou jsme se dali dohromady dva měsíce před cestou – dnes už jsme manželé a máme dvě děti. Trochu jsme se opili v baru,“ popisuje cestovatel a dodává, že si šel poté ulevit venku k palmě.

„V tu ránu přijeli policajti. Jenže policista v Mexiku není jako ten český. Přijede s pick-upem, na kterém má připevněný kulomet, je od hlavy k patě ozbrojený a budí respekt. Řekli mi, že nesmím močit venku. Já se tomu smál,“ vzpomíná Navrátil. Strážcům zákona po chvíli došla trpělivost, a tak Čecha sebrali, odvezli na stanici a jen ve spodním prádle zavřeli do cely. „Nevěděl jsem, co se bude dít.“

Nezapomenutelná historka nakonec neskončila nijak dramaticky, policisté Navrátila další den propustili. „Už na to ale nikdy nezapomenu,“ konstatuje Čech.

Z mexického Tulumu do USA jel Navrátil už sám. Spojené státy americké prokřižoval i díky kvalitnějším silnicím skrz naskrz, dohromady tu najel přes 20 tisíc kilometrů. „Pro motorkáře nebo na roadtripy je to nejlepší země světa,“ míní cestovatel.

V USA Navrátil strávil několik nocí i pod mostem, ubytoval se také v lednici na zeleninu. „Kolikrát jsem spal u lidí doma, ale jednou mi někdo nabídl, abych nespal ve stanu, že má velký chlaďák na ovoce a zeleninu, tak ať si lehnu tam,“ směje se cestovatel a dodává, že tato konkrétní historka popíjením alkoholu nezačala.

Poté, co Čech dojel po osmi měsících do kanadského Vancouveru, zůstal tam na zhruba půl roku bydlet. Chodil do školy, ale pracoval také v restauraci. Do Česka se vrátil kvůli přítelkyni, aby si svůj vztah vyzkoušeli nejprve na domácí půdě. „Cesta mě stoprocentně zocelila. Najednou se nenaštvete kvůli maličkostem a zjistíte, že každý problém se dá vyřešit. Hodně mi to dodnes pomáhá,“ uzavřel Navrátil.

Jaká příprava předchází několikaměsíční cestě přes celou Ameriku? Jaké technické problémy a další nástrahy musí člověk řešit? Proč může být bolivijská diskotéka pro Evropany riziková? A jak velký rozdíl je mezi cestováním na motorce a v obytném voze? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.