Okolím Třeboně na kole jinak než podle průvodce

Pozor přes silnici na hráz, jezdí tam spousta aut a pletou se pěší a ke všemu se na hráz musí do kratičkého, ale prudkého kopečku.

Nahoře na hrázi se dáme pár desítek metrů doleva a jsme zase na silnici. V těch místech je ale dost široká a na ní tentokrát točíme vpravo. Mineme další občerstvovací zastávku (je přece jen příliš brzo) a volíme variantu Schwarzenberská hrobka – tam a zpátky.

Sesedáme, protože po parku se na kolech nesmí. Když jsme si novogotický skvost prohlédli, vracíme se zase stejnou cestou zpátky k občerstvovací stanici (pořád je ještě brzy). Pokračujeme vpravo po silnici podél parku a na nejbližší možné odbočce odbočíme v pravém úhlu doprava. Prohlédneme si několik luxusních vil a dojedeme ke kostelíku. Tady je vpravo druhá možnost zajet do parku ke Schwarzenberské hrobce, ale už jsme tam byli, tak pokračujeme vlevo podél kempu na břehu rybníka.

Za kempem se (pořád ještě krásná) asfaltová cesta točí doprava a končí prašným parkovišťátkem. Uhneme doleva na pěšinku přes louku a jedeme s vodou za rákosím po pravé straně. V polovině cesty (lehounce se klikatí) je krásný přístup k rybníku, který využívají kiteboardisté, my ale pokračujeme.

Cestička se napojí na asfaltku (už horší) a levým esíčkem nás vede přes hráz vedlejšího rybníka krátkým sešupem doprava. Jak pokračujeme mezi loukami, asfalt pomalu mizí a převažuje písek.

Vpravo výhled na Třeboň za rybníkem Svět, vlevo hezký statek, před námi ubytovací stateček a les. Na druhém konci loučky se cesta mírně zvedá, ale pořád to nestojí za přehazování.

Teprve v lese, za dřevěnou stříškou s cedulí, přehazujeme nahoru a dolů podle toho, jak písečná cesta v terasách vede vzhůru. Až vyjedeme z lesa, na chviličku je zase rovinka pod vrcholem kopce s dalekým výhledem vpravo i vlevo. Kopec není velký a odměnou je dlouhá rovná cesta dolů alejí do vesničky Spolí.

Pozor, těsně před vesnicí cestu protíná betonový vodní příkop, ale stačí pomaličku projet, sesedat netřeba. Najedeme na silnici, po ní kousek vlevo a hned vpravo prudkým sjezdem na náves. Tam je kouzelná občerstvovna z autobusové zastávky.

Posedíme na dřevěných lavicích, pokocháme se pohledem na Spolský rybník a vyrážíme po silnici dál vpravo. Je to trochu do kopce, ale co se dá dělat. V příkopech aleje za vesnicí rostou krásné bedly.

Za okamžik jsme v Libíně, malebném jako jeho jméno. Pokračujeme rovně (na pravé straně hospoda) po klidné silnici asi kilometr na křižovatku, kde odbočíme vpravo a jedeme lesem až na křižovatku tvaru T se silnicí už rušnější, kudy se auta valí do a z Třeboně a zpátky.

Kolo radši převedeme a pokračujeme vozovou, místy kamenitou cestou s lesem po levé ruce. Kousek před vepřínem cesta zahýbá do lesa, jedeme po ní, až narazíme na asfaltovou lesní cestu žlutě značenou. Zvedá se na nejvyšší bod naší trasy, Dunajovickou horu vysokou 504 metry n.m.

Po stoupání, které není nijak dramatické, se za odměnu svezeme bez šlápnutí do pedálů dva kilometry do Dunajovic. Ve vesnici mírným pravým obloukem překonáme náměstí a vyjedeme na opuštěnou silničku přes pole do vsi Přeseky. Tam u kostela zahneme doleva a ven ze vsi na Rožmberskou baštu.

Po levé straně je za rákosím Zlatá stoka, kterou po kilometru přejedeme a za chvilku jsme na křižovatce s přejezdem. Opatrně přejdeme a už zase jen po asfaltové cestičce dojedeme na parkoviště k Rožmberské baště.

Jsme na hrázi Rožmberka, osázené nádhernými duby. Kocháme se cestou, dáváme pozor na spousty turistů, zastavujeme u informačních panelů a stánků s občerstvením a sledujeme červenou značku. Za koncem hráze – to už jsme sjeli na louku – hledáme stavení Smítka, kde opustíme červenou a pokračujeme vpravo po žluté.

Za mostkem narazíme na rybníček a na modrou a po ní zase vpravo (ono je to spíš rovně) dojedeme do Staré Hlíny. Po případném dalším občerstvení vyrazíme ostře vpravo kousek po frekventované silnici (pořád po modré), z níž před mostem odbočíme ještě jednou vpravo (zase po modré).

Kouzelná pěšinka po břehu rybníka Vítek nás zavede zpátky k jižnímu břehu Rožmberka, kde se stočí zpátky do Nové Hlíny. Přes les podél malých rybníčků nás modrá zavede až k ošklivé křižovatce dálničního typu Na Kopečku u Třeboně, kde se spojí s červenou a obě nás nasměrují do lázeňské čtvrti.

Tam stojí za to trochu si zakličkovat a vychutnat poklidnou maloměstskou atmosféru, připomínající staré filmy. Není třeba spěchat, už jsme v cíli.