Češka žije osm let v zemi ohně a ledu. Nahota tam není tabu ani mezi kolegy z práce

Romana Vondrušková a její manžel Jakub se po vysoké škole vypravili za prací do Velké Británie. Po nějakém čase začali pátrat, kam by se mohli vydat dál, když narazili na fotografie islandské krajiny. Ta je svým naturelem okamžitě odzbrojila, a tak bylo jasno. Další zastávkou bude země ohně a ledu.

„Velká Británie pro nás byla první zkušenost se životem v zahraničí i s cestováním. Když jsem pak narazila na fotky Islandu, tak mě extrémně zaujaly. Zkusila jsem štěstí a rozeslala tam životopisy, aniž bych čekala, že něco vyjde. Nakonec to klaplo, tak jsme se poměrně spontánně během několika týdnů přestěhovali z Anglie až na sever Islandu,“ vysvětluje v podcastu Vondrušková.

Původně s partnerem nepočítali, že by na Islandu zůstali dlouhodobě, chtěli si jen zkusit pracovat na dalekém severu a poznat krásy ostrova.

„Na začátku bylo vše nejisté. Manažerka hotelu, která nás nabírala, nám sice říkala, že se jí líbíme, ale nedostali jsme před příjezdem ani pracovní smlouvu,“ vzpomíná Češka a dodává: „Nechtěli jsme se tehdy moc vázat, šlo nám o práci na pár měsíců. Celé to bylo opravdu hodně spontánní.“

Vondrušková připouští, že o Islandu měla v roce 2016 jen velmi kusé informace a vše zjišťovala až za pochodu. „Reálně jsme nevěděli nic, jen to, že je tam hezká příroda,“ směje se. Že se dostali hned zkraje až na sever ostrova, považuje Češka za požehnání – páru se díky tomu podařilo vyhnout se turisticky exponovaným lokalitám na jihu a zajistit si větší klid pro běžný život.

Island se Vondruškovým zaryl pod kůži poměrně rychle. Brzy se tedy ukázalo, že nepůjde jen o dočasnou štaci, ale dlouhodobější vztah. Domov našli manželé asi hodinu a půl jízdy od města Akureyri, které je čtvrtým největším v zemi. Vesnička, ve které žijí, má zhruba 200 obyvatel. Člověk tak zprvu může bojovat s pocitem izolace a osamělosti.

„Po našem příjezdu jsme pracovali v hotelu, který byl opravdu uprostřed ničeho. Teď už máme alespoň sousedy,“ tvrdí s úsměvem Vondrušková. „Člověk má tendenci si něco takového romantizovat, i lidé na sociálních sítích mi často píšou, že musí být super žít daleko od civilizace. Až na místě si uvědomíte, že bez auta nemáte šanci se kamkoliv dostat,“ popisuje Češka s tím, že obyčejné obchody s potravinami bývají mnohdy i desítky kilometrů daleko.

Kromě jistého pocitu odříznutí od zbytku světa si ale Vondruškovi museli zvyknout i na mnoho dalších specifik, zejména na počasí, které je na Islandu opravdu nevyzpytatelné. Sněhová bouře může výjimečně dorazit i v červnu, když už jsou všichni v očekávání léta, a člověk pak skutečně uvízne kvůli zavátým silnicím doma.

Po letech jsou na podobné situace už zvyklí. „Když se něco takového stane a třeba se tři dny opravdu nemůžete nikam pohnout, tak si zkrátka uděláte horkou čokoládu, sednete si na gauč a čekáte,“ popisuje Vondrušková s tím, že Islanďané se přírodními rozmary skutečně rozházet nenechají, a to ani v případě výbuchů sopek.

Rozdílná situace byla samozřejmě při loňské erupci vulkánu nedaleko Grindavíku, kdy někteří lidé kvůli lávě přišli o své domovy. „Jinak ale přijde výbuch a Islanďané mávnou rukou. Zato já jsem pokaždé nadšená. Hned se ze severu vydám na jih a jedu se podívat, pokud je to tedy bezpečné.“

Za osm let se Vondruškovým podařilo poznat islandskou kulturu vskutku zevrubně. Dnes už jsou manželé v podstatě asimilovaní a oddávají se stejným kratochvílím jako místní. „Horké prameny, lázně a bazény jsou středobodem islandské kultury, lidé se tam scházejí snad každý den; my už taky,“ připouští Češka. „Chodí se tam za relaxací a pokecat si.“

S horkými prameny a lázněmi se ale podle Vondruškové pojí i další typický islandský aspekt, který může leckterého turistu poměrně vyděsit: nahota. Ta v zemi není vůbec tabuizovaná.

„Když člověk vyrazí do bazénu, tak se před vstupem sprchuje nahý. Na Islandu navíc dost často fungují výlety pro zaměstnance, takže když jdete se svým šéfem či šéfovou do bazénu, vysvléknete se dokonce i před nimi. Pro Islanďany je to úplně normální, chovají se zcela běžně, akorát bez oblečení, ale vy se cítíte trochu divně,“ tvrdí Vondrušková. „Časem si zvyknete, jen na začátku je zvláštní, že se svléknete před každým, s kým jdete do bazénu.“

Neméně zvláštní může lidem zvenčí připadat islandská mytologie; známý stereotyp tvrdí, že místní obyvatelé stále věří v elfy. „Je to tak padesát na padesát. Když se o to člověk nezajímá, nepřijde s tím vůbec do styku, nikdo se o tom nebaví jen tak mezi řečí. Ale když se jakéhokoliv Islanďana zeptáte, zda věří v elfy, tak řekne, že ano a že určitě existují,“ usmívá se Vondrušková.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

S jakými výzvami se musí člověk na Islandu poprat? Jak se žije během temných dní anebo za půlnočního slunce? Musí se veškerý život podřídit rozmarům počasí? Jak se to má s elfy a trolly? Proč jsou horké prameny a bazény neodmyslitelnou součástí života na Islandu? Jaký je tedy místní přístup k nahotě? A která místa mimo zlatý okruh na Islandu navštívit? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.