Hlavní obsah

Centrální redakce CNN slouží Američanům jako chrám informací, o prohlídky je velký zájem

Právo, Miroslav Homola

Stačí mít v kapse 15 dolarů (zhruba 350 korun), být v americké Atlantě a mít zhruba dvě až tři hodiny času. A samozřejmě také chuť navštívit centrální sídlo televize CNN (Cable News Network), která je pro většinu Američanů téměř posvátnou vysílací stanicí.

BEZ KOMENTÁŘE: Prohlídka centrálního sídla CNN láká mnohé turistyVideo: Miroslav Homola, Právo

Článek

Tato kabelová televize, kterou v roce 1980 založil Ted Turner, byla prvním kanálem na světě, který vysílal zpravodajství nepřetržitě 24 hodin denně. V současnosti vstupuje do více než 150 miliónů domácností v USA a od roku 1985 jej mohou lidé sledovat po celém světě. A i když patří mezi nejvíce respektované stanice na planetě, obdivu a téměř až posvátné úctě se těší především ve své domovině, a hlavně v Atlantě, kde jsou na její sídlo vedle muzea Coca Coly a olympijského parku jaksepatří hrdí.

A upřímně, pro Evropany, kteří jsou k různým „zaručeným“ zprávám v médiích, televizi nevyjímaje, přece jen poněkud skeptičtější a obezřetnější, je tento obdiv někdy dost nepochopitelný a někdy i trochu směšný. Ale byznys je byznys a ten Američané ovládají mistrně.

Suvenýry se zakladatelem

Z vedra ulice vstupujeme do obří klimatizované haly ústředí CNN. Hned za přísně střeženým služebním vchodem, kudy chodí zaměstnanci stanice, je dvorana, která dosahuje výšky několika pater domu. Překvapí množstvím bufetů, výkrmen a obchodů s různými televizními suvenýry.

Těm často vévodí mnohokrát zvěčněný zakladatel CNN Ted Turner. Většinou na snímcích vidíme mladého energického muže, který už jistě v počátcích tušil, že jeho sen se uskuteční na 100 procent. Je ve sportovním, společenském, na obálkách CD, knih, i retro videokazet, můžete ho mít i na tričku.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Charakteristické pro celou budovu je velké množství hlídačů. Z části jde o nutnost, ale také o působivé divadlo.

V tomto obchodě, do kterého zabloudí jistě každý z návštěvníků, pak dostanete až neuvěřitelné množství různých produktů, které mají se stanicí či jejím vysíláním něco společného. Všechno je vesměs v pastelových barvách.

Možnost spatřit své hrdiny

Jelikož si Američané potrpí na okázalost a protože je to i vzhledem k bezpečnostní situaci ve světě nezbytné, čeká každého z návštěvníků před samotným vstupem do blízkosti redakcí osobní bezpečností prohlídka – stejná jako třeba na letišti. Poté přijde poučení od průvodkyně, že focení i na mobil je zakázáno, a pokud to návštěvník nebude respektovat, může mu být přístroj bez náhrady zabaven.

Průvodkyně si neodpustí důrazné upozornění na zákaz focení

Dramatičnost situace ještě znásobují všudypřítomní ozbrojení strážci, kteří v počtu několika lidí každou skupinku návštěvníků provázejí, pozorují a také doslova hlídají. A pak už následuje cesta údajně nejdelším eskalátorem bez jediné podpěry na světě do úrovně třetího patra, kde pojízdný chodník končí v obřím glóbusu.

Tam se obvykle většina návštěvníků lehce nachytá na trik s mikrofonem s označením CNN, se kterým se mohou jako praví zpravodajové nechat vyfotit. Po skončení prohlídky na každého v přízemí už samozřejmě čeká hotová fotografie, kterou si může, ale také nemusí na památku koupit.

Poté se návštěvník dostává do hlasatelny. Průvodkyně si opětovně neodpustí důrazné upozornění na zákaz focení a také na zákaz klepání na sklo. Po ochozu se turista dostane nad hlavy hlavního zpravodajského sálu, kde nepřetržitě zpracovávají zprávy desítky redaktorů od kolegů z celých Spojených států amerických a v dalším sále z celého světa.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Cesta do glóbusu vede údajně nejdelším eskalátorem bez podpěry na světě.

Fascinující pohled na továrnu na informace trvá asi pět minut. Dalším vrcholem prohlídky je – opět za sklem – pohled do jiného studia, kde může návštěvník (hlavně americký) při troše štěstí spatřit své televizní idoly při jejich práci. Třeba při natáčení upoutávky na jejich vlastní pořad, jako tomu bylo v našem případě.

A zatímco milá průvodkyně pěla ódy a mluvila o nesmírném štěstí, že jsme ji mohli takto zblízka spatřit, za sklem se před objektivy několika kamer kroutila pohledná blondýnka. Kdo to však byl, bůh suď a Ameriko odpusť. No a to je vlastně asi tak všechno. A protože jsme si zakoupili lístek na prohlídku na místě, a ne v levnějším předplatném, můžeme se vstupenkou do některého z mnoha bufetů, kde na ni dostaneme desetiprocentní slevu na kolu a hamburger.

Výběr článků

Načítám