Čecha třikrát po sobě okradli v dovolenkovém ráji. Na výhrůžky mačetou už nezapomene

Čech vyrazil do karibské země na vlastní pěst a sólo. Jelikož si přál zůstat v anonymitě, říkejme mu pro zjednodušení příběhu třeba Jan, redakce jeho pravou identitu zná.

Před začátkem jazykového kurzu se turista potloukal po hlavním městě Santo Domingo a volný čas chtěl využít na procvičení jazyka a networking, tedy na rozšíření své sociální bubliny. Prostřednictvím chatovací aplikace si proto domluvil schůzku s místním mužem.

„Snažil jsem se být opatrný. Říkal jsem, že se nejprve potkáme na veřejném místě. Je tu velká chudoba a několikrát se mi stalo, že po mně někdo chtěl peníze na jídlo nebo pro nemocné rodiče. Chtěl jsem se podobným situacím vyhnout. Muž, se kterým jsem se sešel, vypadal slušně,“ popsal Jan Novinkám s tím, že mu protějšek dokonce nabídnul zaplacení taxíku na místo schůzky.

Oba muži se v domluvené lokalitě skutečně setkali. „Byla to už na pohled chudinská čtvrť, ale Dominikánská republika je zkrátka chudá, takže jsem tomu nepřikládal takovou váhu, což jsem měl,“ připouští Jan. Dodává, že přes počáteční obavy zamířil nakonec k neznámému muži domů. A to se ukázalo jako osudná chyba.

„Objevil se tam nějaký jeho kamarád s nožem a mačetou v ruce a zamknul za sebou dveře. Pak mi oba začali pomocí překladače vysvětlovat, že jde o přepadení, ale že mám být v klidu, a když budu spolupracovat, nic se mi nestane,“ popsal Jan s tím, že byl oběma mužům nucen všechno vydat. Rozloučil se proto s hotovostí, platební kartou, novým telefonem nebo šperky. Teprve po asi čtyřiceti minutách hrůzy ho pustili.

Jan z domu vystřelil a pospíchal rovnou na policejní stanici. „Nikdo tam nemluvil anglicky, takže jsem jim vše vysvětloval opět pomocí překladače. Nejprve je ani nezajímala adresa místa, kde mě přepadli. Teprve po třech hodinách jsme tam společně jeli, oni mě vysadili, a než zaparkovali, nechali mě dokonce na chvíli samotného čekat ve tmě. Na místě si pouze vyfotili dům, ani se nepokusili jít dovnitř nebo se zeptat sousedů,“ upozorňuje Jan na laxnost místních bezpečnostních složek.

„Musel jsem pak ještě pro pas, abychom dopsali protokol. Jeli se mnou dva policisté a všichni tři jsme byli usazeni na jediné motorce. Bez helmy. Velmi je bavily moje obavy z nebezpečné jízdy, tak ještě schválně zrychlovali. Nakonec si otevřeně řekli o úplatek. Myslel jsem si, že se asi zbláznili,“ zkonstatoval Jan.

Ten se po otřesném zážitku v Santo Domingu vypravil do města Sosúa při severním pobřeží ostrova, kde se nachází jazyková škola, do které nastoupil.

Chuť na seznámení s místními Čecha ani po otřesném přepadení nepřešla. Rozhodl se vyrazit na další schůzku, tentokrát však poučen z předchozích chyb. Jako místo proto tentokrát zvolil vlastní hotel s tím, že jeho protějšek nechá na recepci své doklady. „S tím neměl problém,“ doplnil Jan.

Oba muži následně zamířili do baru. „Dali jsme si jeden drink, vše působilo normálně. Druhý nápoj si chtěl vypít u mě na terase, kam jsme společně vyrazili. Patrně ve chvíli, kdy jsem platil, mi musel do pití něco nasypat,“ tvrdí Jan.

Na pokoji však na Jana chování jeho protějšku začalo působit zvláštně. „Ptal se, jestli si může dát své věci do mého sejfu, což jsem odmítl, neustále mě také povzbuzoval k pití. Bylo mi to podezřelé, ale už bylo pozdě. V jednu chvíli se mi zatmělo před očima a probudil jsem se až po patnácti hodinách. Byl jsem opět lehčí o nějaké věci, ale naštěstí mi toho tolik neukradl, protože jsem měl další cennosti v sejfu.“

Jan po otřesném zážitku putoval do nemocnice. Vzpomínky na návštěvu má však velmi matné, vybavuje si jen to, že za vyšetření zaplatil poměrně hodně peněz.

Následně se rozhodl kontaktovat svého slovenského kamaráda, který v Dominikánské republice žije, aby se s ním poradil, jak má s celou situací naložit. Společně s policií se pak domluvili, že zlodějíčka nachytají na švestkách. To se nakonec podařilo a muž se přiznal, že Janovi nalil do pití tekutou extázi. Krádež ovšem popřel. „Ale aspoň ho chytili,“ konstatuje Čech.

Dosažení alespoň částečného zadostiučinění šel Jan oslavit se svým kamarádem do kasina. Unavený po celém dni pak kývnul na nabídku odvozu do hotelu na motorce od místního muže. I tady ho ale potkalo neštěstí, přišel tentokrát o druhý, náhradní telefon. Pro zloděje byl ale zablokovaný mobil bezcenný, a tak ho chtěl druhý den za poplatek vrátit. „To už jsme ale byli opět domluveni s policií, takže ho zatkli. Už mi nevznikla žádná další škoda, ale smůly jsem si za tři týdny vybral vrchovatě,“ nepopírá Jan.

Připouští, že si za okradení může víceméně sám, i když se pokoušel alespoň o základní bezpečnostní opatření. „Doplatil jsem na vlastní naivitu. Chci proto upozornit všechny, kteří do Dominikánské republiky pojedou, aby si dávali tak desetkrát větší pozor na vše, co se tady odehrává. Sám jsem byl všude možně po světě, ale něco takového jsem nikde jinde nezažil,“ uzavřel Jan.