Čech objevoval poslední opravdovou divočinu. Domorodci vyzbrojení mačetami se mu zaryli pod kůži

Sedláčka coby fotografa a filmaře přitahují země bohaté na vizuální vjemy. Náměty je sice schopen najít takřka všude, vždy má však radost, když mu jdou samy naproti. I proto je jeho oblíbenou zemí Island, zklamání nepocítil ani na Papui Nové Guineji, kam vyrazil objevovat především bohatou kmenovou kulturu.

Uvádí se, že zemi na druhém největším ostrově světa obývá takřka tisíc kmenů, které hovoří více než 700 různými jazyky. A vzhledem k tomu, že má Papua pověst relativně rizikového, málo turistického a neprobádaného státu, zažilo se pro něj mezi cestovateli označení poslední opravdová divočina nebo jedna z posledních skutečných exotik. Navzdory dobrodružné pověsti Sedláček z návštěvy obavy neměl.

„Se strachem není dobré kamkoliv jezdit. Na druhou stranu musí mít člověk k dané zemi respekt a dělat vše pro to, aby se nic nepokazilo a nedostal se do potíží,“ konstatuje Sedláček a dodává, že myšlenky na únosy a podobné dramatické situace jsou při cestování kontraproduktivní.

Zároveň připouští, že i on sám musel nejprve získat během cestování sebevědomí a zkušenosti, díky nimž si troufá i na destinace, které mnozí považují za rizikové.

„Když jedu do nějaké takové země, snažím se zjistit si co nejvíce informací od dalších cestovatelů, kteří tam už byli. Potom si racionálně řeknu, co vše se může stát, s čím musím počítat, a zároveň se díky svému nastavení a zkušenostem snažím minimalizovat riziko,“ tvrdí Sedláček. „Když mám strach do nějaké destinace jet, tak tam raději vůbec nejedu,“ dodává.

Sám proto vyčkával, až k návštěvě Papuy Nové Guineje přijde vhodná chvíle – původně plánoval vyrazit už v roce 2022. „Jsou tam místa, která dnes nenajdete asi nikde jinde na světě. Sám jsem si během návštěvy několikrát říkal, jestli jsme to už nepřehnali a neměli jsme raději vyrazit jinam. Spousta lidí je tam přátelských a fotí se s vámi,“ vypráví.

„Zažili jsme ovšem i situaci, kdy nás nedaleko jednoho vodopádu obklopilo asi padesát vesničanů, každý držel v ruce mačetu nebo sekeru. V tu chvíli netušíte, jestli budou přátelští, nebo se po vás za okamžik tou mačetou oženou,“ vzpomíná Sedláček, jemuž často dělá cestovního parťáka tatínek.

Z nepříjemné situace pak oba Čechy vytáhl místní, který je doprovázel. „Nejdřív s těmi vesničany diskutoval, ale pak nasedl do auta a řekl, že bychom měli raději odjet. Takže jsme tak trochu uprchli,“ doplnil cestovatel.

Ani podobné zkušenosti však Sedláčka od dalšího poznávání neodrazují. Papuu Novou Guineu popisuje jako vzrušující zemi, která se nutně musí zamlouvat všem nadšeným fotografům. Pravidelně se tam totiž konají festivaly místních kmenů, kde jejich zástupci předvádějí tradiční masky a kostýmy. „Na ulici je v tom už nepotkáte, i když na ostrově žijí i kmeny, které nikdy neměly kontakt s civilizovaným světem,“ dodává Čech.

Jeho zkušenosti prý potvrzují, že většina lidí je přátelských a chce člověku pomoci. „Samozřejmě se dostanete i do situací, kdy to tak nevypadá. Ale já nechci, aby mi takové chvíle ovlivnily celý zážitek,“ říká Sedláček o zemi, před jejíž návštěvou varuje i české ministerstvo zahraničí, respektive turisty nabádá k velké obezřetnosti a k obrnění se trpělivostí při jednání s místními.

Na svých cestách pořizuje Sedláček množství fotografií, natáčí rovněž krátké dokumenty, v nichž chce navštívené destinace představit. Během výprav je tak obtěžkán vybavením vážícím desítky kilogramů, kromě foťáku totiž vozí i dron a někdy také handpan, hudební nástroj, na nějž hraje. „Hudba je jediný univerzální jazyk,“ vysvětluje.

Přestože Sedláčka aktuálně lákají spíše neobvyklé destinace, jako jsou Papua, Venezuela anebo Sýrie, kde loni navštívil Damašek, Aleppo či Palmýru, dobrodružství lze podle něj zažít všude a nepohrdá prý žádnými zeměmi. Ty „základní“, jako jsou třeba USA, Francie či Itálie, mu naopak pomohly získat cestovatelské zkušenosti, bez kterých by si do rizikovějších destinací netroufl.

„Lidé si často říkají, proč by do takových zemí někdo jezdil. Jenže ony vám mnohdy nabídnou ty nejneuvěřitelnější zážitky,“ konstatuje Sedláček.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Které země jsou z vizuálního hlediska nejpoutavější? Jak nás při cestování ovlivňují dokonalé fotografie na sociálních sítích? Co dělá z Papuy Nové Guineje destinaci zaslíbenou dobrodruhům? Čemu se člověk při cestování na druhou stranu planety naučí? A proč cestování často není synonymem dovolené? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.