Čech našel druhý domov v exotickém ráji. Tamní život se evropskému chápání zcela vymyká

Zanzibar nebyl pro Malára první zkušeností s prací v zahraničí. V minulosti pobýval také v USA a Kanadě, brzy po návratu do Česka ho ale opět začalo vábit volání ciziny.

„Jednoho krásného dne jsem si řekl, že mi není třicet, nemám ženu ani rodinu, tak někam vystřelím. Nejlépe co nejdál. Zanzibar byl jedna z možností,“ vysvětlil v podcastu Malár, který do té doby neměl s prací průvodce žádné zkušenosti. To ho ovšem neodrazovalo.

„Chtěl jsem hlavně někam ven, kamkoliv. Ale sběr jahod ve Skotsku jsem se rozhodl nechat mladším, toužil jsem po něčem sofistikovanějším, třeba právě po práci průvodce nebo delegáta. Prošel jsem si nabídky českých cestovních kanceláří a náhodou v nich objevil možnost, která se mi líbila,“ vysvětlil Malár.

Souostroví patřící k Tanzanii ho navíc lákalo svou celkovou atraktivitou. I proto mu dal nakonec přednost před Keňou, jež byla také jednou z možností. „Šlo tehdy o nějaký můj vnitřní pocit,“ uvedl s tím, že žádný konkrétnější důvod, proč Zanzibar zvolil, neměl. Od cesty si ale předem raději moc nesliboval, aby nebyl zklamaný.

Stejný postup radí i dalším lidem, kteří by chtěli v nějaké exotické destinaci, třeba i na Zanzibaru, zkusit žít či pracovat. „Nesmíte myslet jen na teplo, sluníčko, moře, exotické lidi a jídlo, protože tohle dřív nebo později pomine. U někoho po měsíci, u jiného po roce. Pak přijde dennodenní realita,“ míní.

Zanzibar Malára nakonec uhranul, postupem času si na něm vybudoval i živobytí – dnes organizuje safari na pevnině a také fotí svatby. Připouští ovšem, že souostroví dokáže člověka neustále překvapovat i šokovat. „I po šesti letech narážím na věci, které se vymykají běžnému českému nebo středoevropskému chápání. Musíte se tím prodrat za pochodu, není zbytí,“ tvrdí.

Specifická je podle Malára zejména nátura místních obyvatel. V rámci pracovních záležitostí s nimi bývá poměrně složitá komunikace a zároveň trvá vybudovat si vzájemnou důvěru. „Rozdíly mezi námi a nimi budou vždycky. Spřátelit se s někým ze Zanzibaru, Tanzanie nebo obecně se Svahilcem není jednoduché. Náš evropský kulturní okruh je tak diametrálně odlišný od toho afrického, že máme velmi malé průsečíky.“

Ani přes počáteční porodní obtíže si však Malár na své seznámení se Zanzibarem nestěžuje. „Naštěstí jsem měl ze začátku čas se vše naučit. Nebyla tam situace jako třeba v Řecku, kam jezdí hodně Čechů. Tady jsem měl třeba 30 lidí na týden, i tak jsem veškeré know-how získával za pochodu,“ doplnil s tím, že poslední roky navštěvuje Zanzibar už čistě na vlastní pěst a vždy na několik měsíců.

Při první návštěvě přitom Malár netušil, že pro něj bude osudová. Věci výrazně urychlila pandemie covidu, kdy na Zanzibar prchl, aby se vyhnul lockdownům – na ostrově koronavirus oficiálně neexistoval, protože ho vláda zakázala. I to podle Čecha patří ke specifikům Zanzibaru a k něčemu, co naše evropské smýšlení není s to pochopit.

Přestože Zanzibar náleží k Tanzanii, jsou mezi oběma územími podle Malára rozdíly. Zatímco pevninu považuje za vyspělejší, ostrov je podle něj spíš jako vesnice. Diference jsou ale i náboženské – Zanzibar je takřka výhradně muslimský, zatímco tanzanské vnitrozemí je křesťanské. „Na pevnině, vyjma pobřeží, není vše filtrované náboženstvím a lidé jsou tam vzdělanější. Za mě je náboženství brzda vývoje a na Zanzibaru je to znát,“ tvrdí.

Ze svých zkušeností také usuzuje, že většina lidí, kteří na Zanzibar míří na dovolenou, si odskočí i na pevninu kvůli safari. To je pro mnohé turisty už integrálním zážitkem, přestože i na ostrově jsou zvířata k vidění, třeba endemická opice gueréza zanzibarská.

Podle Malára by turisté neměli na Zanzibaru vynechat návštěvu Stone Townu, města, které proslulo i jako rodiště Freddieho Mercuryho, místního pralesa anebo jeskyní, ve kterých se dá vykoupat. „Lidé se jezdí na Zanzibar i potápět a šnorchlovat, ale je férové říct, že třeba egyptské letovisko Marsa Alam je na tohle zajímavější,“ tvrdí Čech.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak se Zanzibar v průběhu let změnil? Proč z něj pandemie covidu udělala populární destinaci a také značně urychlila rozvoj ostrova? Jaká je mentalita místních a lze s nimi najít společnou řeč? Jak se souostroví liší od pevninské Tanzanie a vyplatí se ji během návštěvy také poznat? A je Zanzibar mezi Čechy oblíbenou svatební destinací? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.