Čech jel do Řecka pátrat po rodinných kořenech. Z rituálu u hřbitova ho dodnes mrazí

Šindler odmala cítil potřebu se někam zařadit. Se svým otcem nevyrůstal, a že je Řek, se tak dozvěděl až později. „Měl jsem nějak v sobě, že se chci do Řecka alespoň jednou podívat přinejmenším na dovolenou. Vábily mě tam slunce, teplo, jídlo, mytologie… Moje kořeny asi zahrály velkou roli,“ vysvětlil Šindler v úvodu podcastu.

Po přestěhování do Prahy, kam odešel z rodné Moravy, si našel práci. A ihned věděl, jak naloží s první výplatou - zaplatí si dovolenou v Řecku. „Paní v cestovce mi tehdy doporučila Kos, tak jsem s bývalou přítelkyní zanedlouho vyrazil,“ doplnil Šindler s tím, že ho hned po přistání na drobném ostrůvku zaplavila euforie. „Úplně se mi zježily chlupy, byl jsem nabitý energií.“

Už během týdenní dovolené, kde díky svému evidentně řeckému jménu Alexandros rychle navázal kontakt s místními, toužil v zemi zůstat a poznat ji trochu jinou optikou nežli tou turistickou. To se mu však poštěstilo až za několik let po dalších návštěvách a po rozchodu s přítelkyní. Po pozvání od známých si doslova z hodiny na hodinu sbalil věci a vyrazil vstříc Řecku, nevěda, co ho vlastně čeká. Odhodlání objevit rodinné kořeny mu však nechybělo.

„Plán jsem sice neměl, ale věděl jsem, že mám někoho, u koho mohu zůstat. Tou dobou jsem už navíc znal i svého otce,“ vysvětlil Šindler, jenž nakonec zakotvil ve městě Katerini, které se nachází vzdušnou čarou asi 50 kilometrů od Soluně. „Cesta autem z Česka byla náročná, takže jsem přijel unavený, ale pak se vše začalo drát na povrch a byl jsem šťastný.“

V Řecku Šindler strávil zhruba dva roky, zpět do Česka ho vyhnal až covid a nedostatek práce. Jinak se ale protloukal, jak se dalo - pracoval na pláži, v sadech nebo jako pomocná síla v kuchyni. Snažil se poznat řeckou kulturu zblízka, a tak se také učil jazyk. Ze začátku to byl velmi náročný úkol. „Lidé na mě mluvili něčím, co jsem znal, ale nerozuměl jsem tomu. Přitom jsem cítil, že bych tomu rozumět měl… Že ten jazyk někde v hlavě uložený mám,“ vzpomíná Šindler.

V kontaktu s místními mu nakonec opět pomohly rodinné kořeny, díky nimž ho Řekové přijali mezi sebe. Šindler obyvatele nejjižnější balkánské země líčí jako přívětivé a pohostinné, ale samozřejmě i značně temperamentní. A ohnivost se prý projevuje také v silničním provozu, kde platí místní nepsaná pravidla, která mohou nejen Čechy svou nejasností poměrně překvapit.

Jinak byl ale život v Řecku podle Šindlera pohodový, protože se tam nikdo nikam nežene. „Myslím, že ve střední Evropě jedeme hrozně na výkon, protože máme v hlavě, že si potřebujeme vydělat na barák nebo auto. V Řecku jsem se každé ráno vzbudil a užíval si den naplno, ačkoli jsem v práci dost dřel. A i když jsem nevydělával tolik peněz, neměl jsem potřebu se někam víc tlačit. Zkrátka jsem na to neměl myšlenky,“ konstatuje Šindler.

Zároveň uvedl, že mnoho lidí si o Řecích myslí, že jsou líní, což není tak úplně pravda. „Lidi vidí někoho v poledne sedět s kávou a cigárkem a myslí si, že nepracuje. Už nevidí, že ten člověk byl třeba od brzkého rána v sadu.“

Velkým specifikem Řeků je podle Šindlera jejich silné náboženské založení, ale i velká pověrčivost. V zemi například věří na uhranutí, sám Šindler ho podle svých slov také zažil, ačkoli se do té doby považoval za skeptika.

V hlavě mu ale utkvěl především zlověstně vyhlížející rituál, jehož svědkem byl u hřbitova. „Na trávníku tam stál nějaký muž a rozhazoval sítě. Když jsem šel kolem, díval se na mě takovým upřeným pohledem. Šel jsem domů vystrašený, zavřel jsem se a zamkl jsem, co šlo. Vyprávěl jsem to kamarádovi a dohodli jsme se, že ke hřbitovu další den půjdeme. Ten muž tam byl znovu a zase házel síť,“ vzpomíná Šindler s tím, že se neobvyklá situace navíc odehrávala kolem půlnoci.

Až později se při práci v sadech seznámil s Řekyní, která mu osvětlila, že jde o rituál zvaný devět vln. „V Řecku věří na černou i bílou magii. Byl jsem z toho opravdu zaskočený,“ doplnil Šindler. Později se mu prý podařilo nevědomky navštívit také kostel, kde se provádí exorcismus. O této skutečnosti se však dozvěděl až mnohem později.

„Na vlastní kůži jsem zažil zvláštní věci. Kdyby mi o tom do té doby někdo vyprávěl, tak bych se uchechtnul,“ konstatuje Šindler.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jací jsou Řekové a jaký vztah mají k turistům? Jak se projevuje jejich pověrčivost a jak se bránit proti uhranutí? Je kafe a cigárko v Řecku základním lidským právem? A co na pevnině či ostrovech navštívit za zajímavosti? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.