Článek
V roce 1834 mířil Henry Brougham přes Nice do Itálie, aby tam — jak bylo v té době v módě — strávil zimní sezónu. Po cestě jej však zastihla zpráva, že v Nice propukla epidemie cholery. Lord se musel rychle rozhodnout, jestli se vrátit domů či zůstat u moře a strávit v teplé jižní Francii několik měsíců v „provizorních“ podmínkách.
Zvítězila změna a lord nelitoval. Okolí Cannes si zamiloval a brzy tu postavil své nové sídlo nazvané Éléonore-Louise. (Jiná verze ovšem tvrdí, že lord tu zůstal, protože se zamiloval do místní speciality – bujabézy).
U příležitosti otevření domu pozval do Cannes anglické známé, aby místu zajistili potřebnou reklamu. Nové investice se sem začaly jen hrnout. Není proto divu, že bronzová socha lorda Broughama vévodí největší a nejluxusnější ulici ve městě zvané Boulevard de la Croisette.
Zdejší promenády nabízejí z jedné strany moře a pláže, z druhé obchody.
Tento pobřežní, dva kilometry dlouhý bulvár lemují palmy a soukromé pláže na jedné straně, naproti nim lákají movité turisty obchody proslulých značek i přepychové hotely. Nejznámější z nich, hotel Carlton, byl vybudován roku 1913 pro britskou aristokracii ve stylu francouzské secese a místní tvrdí, že modelem pro kopule na jeho střeše bylo poprsí slavné španělské kurtizány La Belle Otero.
Název této luxusní třídy, odvozený z francouzského výrazu croix, tedy kříž, odkazuje na dřevěný kříž, který stával na konci promenády v místech, kde dnes najdete casino Palm Beach. Kříž sloužil jako orientační bod pro poutníky směřující na jeden z Lerinských ostrovů zasvěcený svatému Honoratovi.
Staré město na kopci
Přestože nejstarší historické nálezy v Cannes se datují do neolitu a doby železné, první stálé osídlení je tu potvrzeno až s příchodem ligurského kmene Oxybianů, který se usadil na místě dnešního starého města.
Po skoro pět set let trvající éře, kdy pobřeží i blízké Lerinské ostrovy obsadili Římané, nastala takzvaná temná doba, kdy bylo Cannes napadáno barbary ze severu. Největší masakr a zničení místního osídlení však měli na svědomí Saracénové, kteří zaútočili z moře roku 891.
K pozdně gotickému kostelu Notre Dame l'Espérance doveze turisty třeba i vláček.
Poučeni touto událostí nechali provensálští vládcové vybudovat pevnost na kopci Mont Chevalier. Dnes z ní zbylo jen několik zdí a čtvercová věž Tour du Mont Chevalier, která sloužila ke sledování pohybu v okolních bažinách. Ukrývá etnografické muzeum a těm, kteří zdolají 109 schodů, nabízí nádherný výhled do širokého okolí.
V jejím sousedství stojí pozdně gotický kostel Notre Dame de l’Espérance, vysvěcený 25. března 1645 na svátek Zvěstování. Postavený je ve stylu tzv. provensálské gotiky, vyznačující se velkou inspirací antikou, například v užívání římsy, pilastrů, sloupů i hlavic, a užitím valené klenby v hlavní lodi a čtvrtkruhové klenby v lodích vedlejších.
Hotel Carlton byl postaven v roce 1913 pro britskou klientelu.
Po stranách kostela lze najít šest kaplí patřících jednotlivým cechům, z nichž jedna ukrývá ostatky svatého Honorata, který tu žil v 5. století a po němž je pojmenovaný jeden z nedalekých Lerinských ostrovů. Cesta nahoru k věži a kostelu je protkána labyrintem strmých úzkých uliček a schodišť čtvrti Le Suquet, které lemují malebné kavárničky a obchůdky s turistickými suvenýry i lokálními produkty.
Za pomoc při rekonstrukci a opevňování města věnoval tehdy ještě malou vesničku Cannes hrabě z Provence Rodoardovi, hlavě místní mocné rodiny. Když se roku 1030 Rodoardův syn stal mnichem na Lerinských ostrovech, území přešlo do vlastnictví kláštera.
Při této příležitosti je poprvé zmíněno nové jméno De Port a Canoe, přičemž slovo Canoe je odvozeno z ligurského výrazu pro „výšku“ či „vrchol“.
Přehlídka filmů i filmových hvězd
Turistický ruch se začal rozmáhat počátkem 20. let minulého století, kdy se stalo módou trávit čas v teple u moře. Rodinné pobyty nejen na jihu Francie se staly dostupnější i nižším vrstvám, což přineslo přímořským oblastem vítaný finanční profit.
Na jaře město rozkvete filmovým festivalem, na nějž se sjedou celebrity i filmoví fanoušci z celého světa.
Největší slávu a věhlas však Cannes přinesl filmový festival. Ten měl poprvé proběhnout z iniciativy ministra vzdělávání a výtvarného umění Jeana Zaye od 1. do 20. září 1939 jako protipól již zavedeného festivalu v Benátkách, v němž se stále více odrážela fašistická ideologie. Jeho prezidentem měl být Louis Lumiere, jeden z vynálezců kinematografu a zároveň jeden z prvních filmových tvůrců. Vše bylo připravené, ale kvůli politické situaci musel být festival zrušen.
Historicky první filmový festival v Cannes se tak konal až od 20. září do 5. října 1946 v bývalém Casinu, přičemž až do roku 1950 probíhal na podzim, teprve následujícího roku byl přesunut na jaro.
Západy i východy slunce jsou na Azurovém pobřeží ryzí romantika.
V 50. letech sem začaly jezdit světové hvězdy jako Kirk Douglas, Sophia Lorenová, Brigitte Bardotová, Romy Schneiderová či Gina Lollobrigida. Roku 1955 byla pozvána i americká herečka Grace Kellyová, která se tu seznámila s monackým knížetem Rainierem III. O rok později sledovalo jejich svatbu 30 miliónů diváků po celém světě a Cannes získalo punc pohádkových setkání a splněných snů.
Tipy na cestu
Do Cannes se nejlépe dostanete letadlem ČSA z Prahy do Nice a odtud pak vlakem. Let trvá kolem 1,5 hodiny a sám o sobě je zážitkem. Nejenom tím, že přelétáte Alpy, ale i přistávání stojí za to — letadlo se stočí nad Cannes, přeletí Antibes a dosedne na letišti se slibným názvem Côte d'Azur na poloostrově v Nice.
Cesta vlakem z nádraží v Nice do Cannes zabere kolem 35 minut a zpáteční lístek stojí 14 eur. Počítat však musíte s velmi vysokými náklady na ubytování, a to nejen v Cannes, ale v době konání festivalu i v širokém okolí.